V Turecku je superlevno
Tuzemští ekonomové se často přou, zda máme v České republice inflaci poptávkovou, nebo nabídkovou, respektive dovezenou. Shoda ale může panovat přinejmenším v tom, že zde nemáme inflaci tureckou. Ta se totiž poslední dobou vyznačuje vysokou mírou nespolehlivosti. Navíc je prakticky jisté, že oficiální statistiky tempo růstu cenové hladiny v Turecku výrazně podhodnocují. Dokonce jí padlo za oběť několik šéfů centrální banky či tureckého statistického úřadu. Proč se to děje a kdo z toho má prospěch?
Po tureckém hospodářství vstoupí jako synonymum podivně fungující ekonomiky také pojem turecká inflace. Ani ne tolik kvůli její aktuální výši, ale kvůli okolnostem, za kterých se údaje o jejím vývoji objevují. Alespoň ty z oficiálních míst.
Podobně jako Český statistický úřad měsíc, co měsíc zveřejňuje data o vývoji cen v meziměsíčním a meziročním srovnání, totéž dělá také Turecký národní statistický institut (TÜIK). Jenže když dva dělají totéž, není to vždy totéž. V případě ČSÚ a TÜIK to platí dvojnásob. Zatímco ČSÚ pracuje se standardní a mezinárodně uznávanou metodikou, turečtí vládní statistici nejenže způsob, jakým k inflaci dospívají, čím dál více tají, ale jimi zveřejňovaná čísla jsou krajně nespolehlivá.
Tvrdí to přinejmenším skupina nezávislých tureckých ekonomů, statistiků a finančních expertů, která si říká ENAGrup. A podle ní se červencová meziroční míra inflace v Turecku vyšplhala na 176,04 procenta. Turecký národní statistický institut však tvrdí, že tempo růstu cenové hladiny se letos v červenci dostalo „jen“ na 79,6 procenta, a že v porovná s červnem míra inflace výrazně přibrzdila. O měsíc dříve totiž činila 78,62 procenta.
Turecká ekonomika v recesi a sazby vysoko
ENAGrup tvrdí, že její metodika výpočtu inflace je věrohodnější, protože počítá jen s těmi produkty spotřebního koše, které nejsou zatíženy vládními zásahy do cen. „V našem koši je 339 položek ze 418, které využívá TÜIK. Jejich váha je 80 procent. Zbývající položky jsou vyňaty, protože v nich drtivou většinu zaujímají položky kontrolované státem,“ vysvětlují analytici ENAGrup. Nezávislí experti navíc tvrdí, že využívají mezinárodně standardizovanou metodiku a denně pracují přibližně s 250 tisíci daty.
Téma inflace je totiž v Turecku velmi citlivou záležitostí. A to hlavně pro tamního prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana. Pro pochopení celého příběhu se musíme vypravit do roku 2018, kdy turecká ekonomika zažívala výrazné zpomalování hospodářského růstu, avšak turecká centrální banka (jako každá standardní centrální banka) chtěla především dosáhnout snížení inflace.
To se však pranic nelíbilo právě Erdoganovi, který se v červenci 2019 rozhodl z funkce odvolat guvernéra turecké centrální banky Murata Cetinkayu. Ve funkci jej nahradil jeho zástupce Murat Uysal. Přestože žádné oficiální zdůvodnění nepřišlo, agentura Reuters citovala turecké vládní zdroje, podle nichž za krokem stála právě Erdoganova nespokojenost s tím, že centrální banka na hospodářské zpomalení nereagovala snížením úrokových sazeb.
Chatrná životnost centrálních bankéřů
Uysal se však ve funkci dožil jen listopadu následujícího roku, kdy jej Erdogan vyměnil za bývalého ministra financí Naciho Agbala. Důvodem byl propad hodnoty turecké liry o 30 procent. To už světovou ekonomiku drtil covid, a tak nebylo žádným překvapením, že investoři převáděli své peníze do bezpečnějších měn. A tou turecká lira nikdy nebyla.
Jenže Agbalova životnost byla ještě kratší a turecká centrální banka si na nového šéfa musela opět zvykat už v březnu 2021. Agbalovi se stala osudnou politika, jejímž cílem bylo postavit liru znovu na nohy. To je však bez dramatického zvýšení úrokových sazeb vyloučeno. Turecká centrální banka navíc na podporu liry intervenovala prodejem dolarových rezerv, což byla pro Erdogana poslední kapka. Turecký prezident Agbalovi vzkázal, že svou politikou hází turecké ekonomice klacky pod nohy, a tak se musí poroučet.
Agbala ve funkci guvernéra turecké centrální banky nahradil Sahap Kavcioglu. Jde o bývalého bankéře, který ještě před svým jmenováním do funkce dal několikrát najevo svůj soulad s Recepem Tayyipem Erdoganem v pohledu na měnovou politiku. S Erdoganem se shoduje zejména v názoru, že vysoké úrokové sazby způsobují inflaci. Že vám to připomíná někoho z významných českých politiků? Nemýlíte se.
Erdogan: Inflaci zkrotím sám
Jenže ekonomickou teorii mnohokrát prověřenou praxí oblafnout nelze. A tak bylo jen otázkou času, kdy snižování úrokových sazeb ponese své ovoce a projeví se v inflaci. Jenže ta ku překvapení snad jen Erdogana a Kavcioglua neklesla, nýbrž vystřelila směrem vzhůru. Zatímco ještě před rokem Turecko zažívalo přijatelné tempo růstu cen necelých 18 procent, letos je to již téměř 80, respektive 176 (jak spočítali nezávislí ekonomové).
Erdoganův hněv se tedy zaměřil jinam. Tentokrát si vzal na mušku šéfa Tureckého národního statistického institutu Saita Erdala Dincera. Jeho kariéra v TÜIK skončila na konci letošního ledna, kdy jej Erdogan nechal z funkce odvolat. „Ta inflace je moc vysoká, končíš,“ mohlo klidně stát ve zdůvodnění, které ovšem Erdogan nikdy nevyslovil. Místo toho apeloval na morální hodnoty médií, což v překladu znamená, že média nemají informováním o vysoké turecké inflaci vyvolávat paniku.
Také do čela tureckých statistiků přišel Erdoganův muž, Erhan Cetinkaya, který je šéfem TÜIK dodnes. Erdogan mezitím slíbil, že si s inflací dokáže poradit, což se mu zjevně nedaří, a proto dští síru na adresu nezávislých ekonomů z ENAGrup. Aby ne, Erdoganovi jde o hodně. V červnu příštího roku chce ve volbách obhajovat svůj prezidentský úřad, a tak žádné zprávy o zvyšující se inflaci nemůže potřebovat.
