Tahle parta se nikdy nevzdává. Díky čemu Plzeň senzačně vypálila rybník pražským „S“?

Minulou sezonu končila Viktoria Plzeň v depresi. Páté místo v lize, do toho nejistá ekonomická situace. Tento tým po dlouhé době nemá šanci na titul, řítilo se na Západočechy ze všech stran. Snad ani ti nejvěrnější fanoušci nevěřili, že by zrovna teď měl přijít čas sesadit pražskou Slavii z trůnu. Navzdory všemu parta trenéra Michala Bílka ve středu večer odstartovala mistrovské oslavy. Bývalý kouč „červenomodrých“ Roman Pivarník pro CNN Prima NEWS rozebírá faktory, které je dovedly na vrchol.

„Kolik je hodin?“ tázal se ve čtvrtek přesně v 11:34 na svém twitterovém účtu asistent trenéra Bílka Pavel Horváth. Z vyjádření persony, která ještě jako hráč dotáhla Viktorii k prvnímu titulu v historii klubu, bylo patrné, že už prvotní oslavy byly výživné, protáhly se přes celou noc.

Od roku 2011, kdy Horváth se svými kumpány zapíjel premiérovou ligovou trofej, ušla Viktoria pořádný kus cesty. Ale v posledních letech marně dobývala evropské poháry, tím pádem nevydělávala tolik, kolik by potřebovala. Do toho v domácí soutěži koukala na záda vládnoucí pražské Slavii. V aktuální sezoně měla „stoprocentně“ skončit i za Spartou, možná ještě dál.

„Každý titul byl pro mě nádherný. Nicméně tento řadím úplně nejvýš. Tahle parta se nikdy nevzdává. Nikdo nám na začátku nevěřil,“ rozplýval se kapitán Lukáš Hejda, ten má s Plzní už pátou mistrovskou trofej. Řekl to krátce výhře 2:0 nad Hradcem Králové v Mladé Boleslavi. Výsledek v součtu s remízou Slavie na hřišti Baníku odšpuntoval u viktoriánů šampaňské.

Plzeň demonstrovala klasické „za málo peněz, hodně muziky“.

„I když si to možná někteří nemysleli, podle mě do třetího místa měla skončit. Ale že získá titul? To jsem začal pořádně věřit až před více než týdnem, kdy remizovala na Slavii 1:1. To byl obrovský krok, už to měli ve vlastních rukách. To dostalo Plzeň do pohody a pak smetla Spartu,“ glosuje pro CNN Prima NEWS slovenský kouč Roman Pivarník, který Západočechy trénoval v sezoně 2016–2017.

Co všechno dostalo Plzeň všem predikcí navzdory na vrchol?

Jednogólové vítězství je cesta

V závěru soutěže Viktoria popírala to, co se v předchozím průběhu stalo koloritem. Vyloženě udivovala tím, jak dokázala brát plný počet bodů s minimálním počtem gólů. Hned šestnáctkrát dokázala vyhrát úsporným výsledkem 1:0 nebo 2:1. To lze považovat za umění.

„Dokázala zvládat zápasy v úvodní fázi ligy, kdy byla oslabená o některé klíčové hráče. Tím se možná pak utvářel celosezonní styl, kdy při absencích hrála na jistotu. Pořád sbírala body. A když se daní fotbalisté vrátili, dokázala v tomto trendu pokračovat, hrála s tím, co slavilo úspěch. Měla samozřejmě sílu i v ofenzivě, ale celé mužstvo fungovalo skvěle především směrem do defenzivy. Těžko se ostatní týmy dostávaly do vápna Plzně. Jak se říká, mistři vyhrávají o jeden gól,“ vzkazuje Pivarník, momentálně kouč kuvajtského týmu Al-Tadamon.

„Není to nic jednoduchého. Když hrajete na těsné výsledky, kdykoliv se v zápase může všechno změnit. Ale Plzeň v tom byla velmi silná – věřila si, že jakmile se dostane do vedení, vyhraje. Nepotřebovala nějak dál bláznit. A jakmile se vám to daří opakovat, narůstá sebevědomí,“ dodává.

Funkční osa

Viktorie držela vítěznou linku i zásluhou toho, že měla skutečné opory ve všech částech hřiště. „Disponovala tím, co potřebuje každý dobrý tým – kvalitní osou. Vzadu ji držel brankář Jindřich Staněk, v obraně Lukáš Hejda, ve středu zálohy Lukáš Kalvach, v útoku Jean-David Beauguel. Toho navíc dobře gólově doplňoval Tomáš Chorý. Především díky nim byla celková kvalita základní jedenáctky velmi vysoká,“ podotýká Pivarník.

Skvěle vybrané posily

Finanční možnosti Plzně byly a jsou oproti pražským gigantům – Slavii a Spartě – značně omezené. To znamená, že nemohla před sezonou nakupovat „v Pařížské“. Tedy vybrat si luxusní posilu a zaplatit za ní pořádný balík. Před sezonou si pořídila bez zbytečného utrácení Jhona Mosqueru, na hostování z Polska přivedla Jana Sýkoru. V zimě si zase z Karviné zapůjčila stopera Eduarda Santose. „Všichni výborně zapadli,“ shrnuje lakonicky Pivarník. Především Mosquerova statistika sedm gólů a šest asistencí značí výborný tah plzeňského vedení.

Účel světí prostředky

Hlavně po dvou nedávných klíčových duelech se Slavií byla Plzeň veřejností kritizována za to, že decentně řečeno nepředvedla žádnou ofenzivní show. Mantrou celé sezony bylo „hlavně dostat co nejméně gólů“ a z toho rezultoval opatrnější styl. Pro Pivarníka nepředstavuje pragmatické pojetí žádný problém. Slavilo úspěch, Plzeň za 34 zápasů dostala pouhopouhých 21 branek.

„Fotbal se hraje na výsledky. A ty Viktoria měla. Zároveň bych ji vyloženě nekritizoval za to, jakým způsobem někdy hrála. Neřekl bych, že to byl vyloženě defenzivní fotbal. Šlo o účelný fotbal. Hrála podle toho, jaké měla možnosti. Na to, co je krásné, má každý jiný názor – někomu se líbí silnější žena, jinému štíhlejší. Ve fotbale je to trochu podobné. U Plzně jste mohli ocenit to, jak takřka vždy byli hráči nachystaní a věděli, co mají hrát.“

Faktor JDB a brankářský mág Staněk

Už byla řeč o tom, jak Viktoria měla hvězdy na všech postech. Ale minimálně dva aktéři si zaslouží samostatnou kapitolku.

Bez 18 gólů Jeana-Davida Beauguela by zkrátka Plzeňští titul nezískali. Již před časem se sympatický francouzský útočník vyjádřil, že v Česku i kvůli často se vyskytujícímu rasismu na tribunách už dále nechce hrát. A postupem času bylo prakticky jasné, že po sezoně ve Viktorce končí. Mohlo by se nabízet, že v přístupu kvůli tomu budoucím plánům poleví, nebude tak namotivovaný. Ale naopak, v závěru soutěže byl možná ještě silnější než předtím. Nejen že pálil ostrými, umně pracoval na různých místech hřiště, vytvářel šance.

„Už to tak bylo, když hrál ještě za Zlín. Když mu končila smlouva, dával více gólů než předtím. Potom odešel jako volný hráč právě do Plzně. V jejích dresu podával výborné výkony třeba i minulou sezonu, ale teď mu to tam vyloženě padalo. Měl obrovské sebevědomí. A nejlepší formu prokázal teď v závěru – opět – před vypršením kontraktu. Uvidíme, jaké bude jeho další angažmá,“ je zvědavý 55letý Pivarník.

Podobně důležité jako 18 tref Beauguela bylo i to, co v bráně předváděl Jindřich Staněk. Vzpomínané výhry o jednu branku by bez něj často neexistovaly. Mnohokrát během ročníku lapil šanci, o které byste si řekli, že z ní musí být stoprocentně gól.

Správná parta

Hráčské kvality jsou jedna věc. Mohou se sejít výjimečné individuality, ale dohromady jim to nemusí klapat. Herně, případně i lidsky. To byla velká devíza Plzně. Kabina dokonale táhla za jeden provaz, o třenicích nemohla být řeč. Výborná atmosféra sálala na všechny strany.

Tak to vnímá i Pivarník. „Řekl bych, že Viktorka to má z hlediska vztahů a fungování kabiny skvěle postavené už od dob prvního titulu v roce 2011. Vše klape, dohlíží na to Adolf Šádek. Plzeň fungovala jako rodinný klub a je tomu tak stále. I proto, že Michal Bílek je známý tím, že si na tomto zakládá. Možná to posunul ještě na jiný level. Nebylo to lehké, protože Plzeň hledá nového investora, aby dál fungovala tak, jak je zvyklá. Nicméně to mohl být faktor, který fotbalisty semkl. Udělali vše pro to, aby prodeji dopomohli.“

Tagy: