Druhá říjnová neděle. To je čas, kdy zbystří celá republika a podívá se na sport, který ve zbytku roku ignoruje. A není žádným tajemstvím, že předním tahákem Velké pardubické vždy byla překážka číslo 4 – Taxisův příkop. Do dějin se opakovaně zapisoval tragickým písmem jako místo, které ukončuje život koní. Po loňských úpravách by si měl pošramocenou pověst vylepšovat a přenechat potenciální smrtelné úrazy spíše jiným překážkám. Všichni by si ale přáli, aby se o 132. ročníku jednoho z nejtěžších dostihů na světě mluvilo jen pozitivně.
Kontroverze k ikonické překážce patřily od samotného vzniku Velké pardubické v roce 1874. Hned po prvním ročníku se totiž rozjely diskuze o jeho případném zrušení. Už průkopníkům bylo jasné, že nebezpečím v konkurenci jiných skoků vyniká. Německý šlechtic Egon Thurn-Taxis ale odmítl tehdy ještě „Hlavní příkop“ vyřadit.
„Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, tak vy také ne. Nevidím tedy důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat,“ řekl podle historiků Thurn-Taxis. Když o 18 let později zemřel, dostala překážka oficiálně jméno podle jejího „zachránce“.
U Velkého Taxisova příkopu, který se skáče jen jednou v roce, se nachází 25 pomyslných křížků. Přesně tolika dostihovým koním v průběhu let ukončil život. Vzhledem k tomu, že hned třem z nich mezi lety 2014 až 2020, ochránci zvířat se spolu s částí veřejnosti bouřili a volali po jeho změnách.
Stejný, ale bezpečnější
Současní i bývalí žokejové, trenéři i funkcionáři dostihového sportu usedli ke kulatému stolu. Jedni tvrdili, že je třeba reagovat, druzí oponovali, že zásah degraduje Velkou pardubickou. Protože by šlo o další změnu během necelých 30 let. V roce 1994 se skok snížil, upravila se hloubka příkopu za skokem a výrazně se upravila i doskoková hrana, čímž bylo ubráno na obtížnosti.
Tvrdý pád českého žokeje. Poslední vítěz Velké pardubické skončil v umělém spánku
Žokej Pavel Složil po pádu při nedělním závodě v italském Meranu utržil těžké poranění hlavy. Vítěz poslední Velké pardubické skončil v umělém spánku v tamní nemocnici. Podle zpráv trenéra Josefa Váni mladšího se ale jeho zdravotní stav výrazně zlepšuje.
„S jistou porcí nadsázky lze snahu o zásahy do Velké pardubické přirovnat k názoru, že by nebylo špatné snížit výšku Mount Everestu na úroveň Řípu, Vysoké Tatry zhoblovat na mnohem méně náročnou a povlovnější Českomoravskou vrchovinu, nebo rychlost, které dosahují jezdci formule 1, omezit na 50 km za hodinu a Velkou cenu Monaka raději ještě o 10 km nižší,“ uvedla nespokojená skupina.
Vyhráli ti, kteří chtěli pro koně větší bezpečí. Loni se tedy poprvé Taxis oblékl do nového hávu. Modernizace směřující k menšímu riziku pro koně, kteří nedopadnou ideálně, obnášela především výrazné zmírnění doskokové hrany. A lze diskutovat o tom, jestli je ještě „příkop“ opravdovým příkopem.
Před rokem každopádně nebyl skok pošpiněný krví a mělo by tomu tak být i nadále. Upgrade si i samotní jezdci pochvalovali „Je to stejný skok. Akorát bezpečnější. Tečka,“ uvedl Jaroslav Myška, který byl v cíli Velké pardubické druhý v sedle Evžena. „Je to krok dopředu. Musí se dělat vše pro bezpečnost. Všichni, kdo jsme to najížděli a bavili se po dostihu, tak jsme s tím souhlasili,“ podotkl Jan Kratochvíl, vítěz z roku 2017.
Sice Taxis nepřeletěli úspěšně všechny koně, ale vše se obešlo bez zranění. A zajímavým ukazatelem bylo to, že někteří „oři“, kteří přistáli ještě před hranou, se dokázali udržet na nohou. To by dřív bylo prakticky nemyslitelné.
Vítězství ve Velké pardubické se škraloupem. Žokej práskal koně bičíkem přespříliš
Žokej Pavel Složil mladší se spolu s ryzákem Talentem stal hrdinou letošní Velké pardubické, jednoho z nejslavnějších evropských dostihů. Kvůli tomu, že svého koně před cílem udeřil bičíkem desetkrát – což je o dvě rány více, než povoluje řád – musí zaplatit pokutu. A ta se rovná celé prémii, kterou dostal za triumf.
Posledním členem smutného seznamu obětí Pardubické zůstává před 132. ročníkem hnědák Sottovento. Bohužel při překážkovém dostihu – ani po „překopání“ Taxisu – nelze vyloučit riziko smrtelných úrazů koní.
Toto těžké břemeno však nyní nenáleží skoku číslo 4, ale spíše jiným překážkám. Ostatně už dříve žokejové nebo trenéři, jako třeba Radek Holčák, zmiňovali, že na pardubickém závodišti jsou nebezpečnější „strašáci“. Jen zkrátka Taxis měl, má a bude mít největší jméno.
Kde tedy číhá největší nebezpečí? Jen od sametové revoluce se kromě Taxisova příkopu hned desetkrát nešťastně proslavily jiné překážky, a naprostá většina z nich se nachází až v pokročilejší fázi závodu. Koně už jsou v této fázi 6 900 metrů dlouhého dostihu unavenější, tím pádem náchylnější k chybám.
„Smrťáky“ přinesly za posledních 33 let Poplerův skok (14. překážka), Havlův skok (27.), Popkovický skok (6.), prodloužený Taxisův příkop (10.), velký vodní příkop (18.), malý vodní příkop (3.) a v roce 2019 si zlomil po doskoku páteř Krocoleon na suchém příkopu (26.).
Celkem 31 překážek bude opět v permanenci v neděli. Dostihový program v Pardubicích startuje už v 11 hodin, na samotnou Velkou dojde v 16:00. Největším favoritem je podle sázkových kanceláří jedenáctiletý ryzák Talent, který bude opět s žokejem Pavlem Složilem mladším obhajovat loňský triumf. Naposledy se víckrát v řadě podařilo zvítězit Orphee des Blins, která před osmi lety dokonce zpečetila hattrick.
