Tereza porodila miminka do dlaně. Jedno z dvojčat vážilo dvakrát víc než druhé

První těhotenství s dcerou Viktorkou bylo ukázkové a ve 37. týdnu těhotenství se narodila zdravá holčička s mírami 2,57 kg a 45 cm. „Už tehdy jsem si říkala, jak máme maličké miminko, protože dcera byla oproti jiným miminkům skutečně malinká. To jsem ještě nevěděla, že v dalším těhotenství budu mít mnohem menší děti,“ vypráví svůj příběh Tereza. Přestože její dědeček pocházel z dvojvaječných dvojčat, bylo pro rodiče velkým překvapením, když se napodruhé podařila právě dvojčátka.

Miminka v bříšku rostla každé svým tempem. Jeden z chlapců byl ale mnohem menší, proto jsem musela chodit na pravidelné kontroly.

„Druhé těhotenství bylo také velmi pohodové, až na počáteční nevolnosti a rychle rostoucí bříško, ale to je asi u dvojčat normální. Kolem dvacátého týdne však lékaři zjistili růstový rozdíl mezi oběma dětmi,“ pokračuje mladá maminka. Jedno z miminek rostlo pomaleji než to druhé. „Paní gynekoložka mě raději poslala na kontrolu do fakultní nemocnice v Ostravě, kam jsem musela dojíždět na pravidelné kontroly,“ dodává. Po nějakou dobu se zdálo být vše v pořádku. Miminka v bříšku rostla, i když každé svým tempem a jedno bylo stále menší než druhé.

„Na kontrole ve 29. týdnu však byly zjištěny špatné průtoky placenty a musela jsem ihned do nemocnice, protože hrozil předčasný porod. Lékaři začali s kortikoidovou léčbou,“ vzpomíná. Ve 31. týdnu jí však praskla plodová voda a bylo rozhodnuto, že děti musí ven. Rozdíl mezi oběma chlapci byl obrovský. Zatímco Mateo se narodil s mírami 1 590 gramů a 44 cm, Maxim vážil pouhých 800 gramů a měřil 33 cm.

Maximek byl neuvěřitelně malinký, oproti svému bráškovi poloviční. Od začátku jsem ale věřila, že to oba kluci zvládnou.

„Kluky jsem viděla asi vteřinu po porodu a následně museli být převezeni na jednotku intenzivní a resuscitační péče (JIRP). Věděla jsem, že jsou malinkatí, hlavně tedy Maximek, ale věřila jsem, že všechno zvládnou. Rodí se i mnohem menší miminka, která nakonec vše doženou,“ dodává maminka.

„Dvojčátka jsem navštívila v den svých narozenin na jednotce intenzivní péče. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem je konečně mohla vidět. Vůbec jsem si nedokázala představit tak malá miminka, i když jsem už v průběhu těhotenství navštívila webové stránky pacientské organizace Nedoklubko, přečetla si několik příběhů předčasně narozených miminek, nebyla jsem na tohle připravená,“ pokračuje maminka ve svém vyprávění. „Byl tak maličký! Bráška Mateo byl proti němu obřík, ačkoliv oba byli menší než panenka naší dcerky Viktorky,“ dodává.

Velkou oporou byl Tereze manžel Daniel i starší dcera Viktorka, se kterou se mohla setkat po pěti dnech od porodu, kdy ji propustili z nemocnice domů. „Vzpomínám si, jak se mě malá ptala, kde jsou bráškové. Bylo těžké vysvětlit dvouapůlleté holčičce, co se stalo, a že bude maminka každý den odjíždět zpátky do nemocnice,“ pokračuje. Rodina musela skloubit péči o malou dceru a každodenní návštěvy dvojčátek v nemocnici. Vše bylo jako na houpačce, chvíle radosti, když se dětem dobře dařilo, střídaly okamžiky strachu, když došlo ke komplikacím. „Nejhorší bylo, když Maxim musel podstoupit operaci bříška z důvodu špatného trávení mateřského mléka,“ vzpomíná maminka. I tuto komplikaci ale malý bojovník zvládl.

„Naštěstí mezi těmi všemi šedivými dny byly takové, jako první doteky, klokánkování, přebalování a první kojení. Všechny tyto chvíle nám dávaly s manželem sílu dále bojovat, a hlavně se nehroutit,“ říká Tereza.

Trvalo dlouhých 72 dnů, než mohla být rodina konečně doma pohromadě. Obě miminka svůj boj vyhrála.

Protože byl mezi kluky velký váhový rozdíl, museli si je rodiče odvézt domů postupně. Maximek strávil v nemocnici dlouhých 72 dní. „Pak už jsme konečně byli všichni doma pohromadě. Jsem moc ráda, že i přes jejich ne zrovna jednoduchý start do života vše dohnali a dnes jsou z nich sedmiměsíční – korigovaně pětiměsíční miminka, která se mají čile k světu. Nikdo by neřekl, že se narodili předčasně,“ dodává šťastná maminka, které jako mnoha ostatním rodinám „miminek do dlaně“ pomohla pacientská organizace Nedoklubko.

„Jsem moc ráda, že tato organizace existuje. Hodně mi pomohlo vědět, že v tom nejsme sami. Navíc díky Nedoklubku jsme se dozvěděli spoustu důležitých informací,“ doplňuje. I když se Maximek narodil s poloviční váhou oproti svému bráškovi Mateovi, všechno krásně dohnal. Maxim dnes váží 6 kg a jeho bráška Matejko 7,7 kg. „Kluci za sebou mají první očkování, chystají se na první příkrmy a neustále si spolu povídají tou svou miminkovskou řečí. Jsem nesmírně vděčná, že mám tři zdravé a krásné děti,“ uzavírá maminka Tereza.

Běh pro miminka do dlaně s Nedoklubkem

Pacientská organizace Nedoklubko byla založena v roce 2002. V čele organizace stojí Lucie Žáčková, která před jedenácti lety porodila dceru o patnáct týdnů dříve. Nedoklubko spolupracuje se všemi neonatologickými centry v Česku. V současné době – od 16. do 31. srpna probíhá projekt Rozběháme Česko. Lidé po celé republice se tak mohou zapojit, kdekoliv budou chtít, do charitativního běhu na podporu nedonošených miminek.

„Z výtěžku výzvy Rozběháme Česko plánujeme vydat sbírku příběhů malých ‚Nedoklubek‘. V rámci běhu se setkáváme pracovně také se slovenskou organizací Malíček, která také pomáhá rodinám nedonošených miminek. Sbírka bude obsahovat jak české, tak slovenské příběhy,“ upřesňuje ředitelka Nedoklubka Lucie Žáčková. Jedná se o běh na 5 km pro ženy a muže, 1 km pro děti. „Nemusí se jednat o klasický běh. Každý si může zvolit to, co mu vyhovuje – kolo, brusle, procházku s kočárkem. Stačí se jen registrovat na našem webu, nastavit svou osobní výzvu zaběhnutého času v období mezi 16. a 31. srpnem,“ upřesňuje Lucie. Dodává, že startovné činí 100 korun, ale projekt lze podpořit i vyšší částkou.