Těším se na milenecké role. Z fotbalisty Švancary je herec, účinkuje v seriálu Kamarádi

Petr Švancara hraje v seriálu Kamarádi bývalého fotbalového internacionála.

Petr Švancara v roli čutálisty Kožíška v seriálu Kamarádi

Bývalý fotbalista Petr Švancara si po moderování talk-show a vystupování v různých televizních pořadech vyzkoušel zase něco jiného: Zahrál si v novém seriálu TV Prima nazvaném Kamarádi. Populární bavič v rozhovoru popisuje, co mu na profesi herce dělá největší problémy. S jakými osobnostmi z tohoto oboru si nejvíc rozumí. A proč se kvůli němu jeho kamarádi bojí jogurtů.

Po fotbalové kariéře jste si už vyzkoušel leccos. Jak těžké pro vás teď bylo stát se hercem?
Upřímně – ani po natáčení seriálu Kamarádi si netroufnu říct, že už jsem se stal hercem. Beru to tak, že pokud se před mnou objeví nějaká výzva, měl bych ji přijmout. I proto jsem do toho šel.

Seriál Kamarádi

Vysílá TV Prima, 2. díl ve čtvrtek 24.10. (20:15)

Přátelství je někdy víc než láska... Veronika, Petr a Oliver jsou tři kamarádi z dětství, kteří se sice rozběhli do světa, ale dál se pravidelně scházejí. Ačkoli jsou spokojeni se svými životy, vracejí se do rodné vsi Stráně, aby se tam společnými silami pokusili vzkřísit život. Spolu s nimi, ale i se všemi obyvateli Strání zažijeme znovuzrození vesnice, kde se zase začalo hezky žít.

Přiznám se ale, že natáčení není žádná sranda. Mezi jednotlivými obrazy se hodně načekáte. K tomu je potřeba se naučit spoustu textu. Myslíte na to, že to nechcete ostatním kazit. Naštěstí mi hodně pomáhají herecké osobnosti, se kterými mám tu čest na seriálu pracovat. Díky nim se můžu zdokonalovat. A díky nim se i ze mě třeba jednou herec také stane. Uvidíme.

ČTĚTE TAKÉ: Zemřel instruktor hereckých hvězd z filmu Top Gun: Maverick. Nepřežil pád svého letounu

Nedělá vám problém zapamatovat si text scénáře?
Dobré je, že si to s ostatními říkáme nanečisto, než si stoupneme před kameru. Pak to jde. I doma si to třikrát, čtyřikrát přečtu, manželka se synem mi nahazují; žije tím zkrátka celá rodina. Pomáhá mi, že jsem poslední dobou trochu upravil životní styl, mírním se ohledně jídla i pití, takže mi to do hlavy leze líp. Alespoň s přihlédnutím k tomu, že mi bude za chvíli 50.

Jste spontánní člověk, rád improvizujete. Není pro vás obtížné držet se striktně scénáře?
Jednoznačně. To je pro mě nejtěžší, že do toho nemůžu moc vstupovat. Obyčejně si rád všechno dělám po svém. Ať už ve svých talk-show, nebo v „primáckém“ pořadu Inkognito, kde z voleje reaguju, jak mi přijde vhodné. Tady ne, tady se držím jasných pravidel. Improvizace neexistuje. Jasně, je to pro mě nové. Beru to ale jako velkou životní zkušenost. Denně vidíte seriály na obrazovce, já mám možnost být přímo u vzniku. Díky tomu mimo jiné hodně oceňuji lidi, kteří jsou při natáčení za kamerou. Které při sledování seriálu v televizi nevidíme.

Vážně jste do seriálu Kamarádi nepropašoval nic svého?
Problémem tu je – ostatně jako vždycky a všude – moje brněnština. Přízvuk ke mně samozřejmě patří, takže mi sem tam něco při vysílání ujede. Kolikrát se s režisérem hodně zasmějeme...

Legendě NHL v Izraeli létají nad hlavou rakety. Gretzkého nenáviděl, Jágra měl za spratka

Jaromír Jágr mu někdy přišel jako rozmazlený spratek, Waynea Gretzkého nenáviděl. To v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS přiznává legendární Američan Stan Fischler. V 92 letech patří k nejslavnějším zámořským novinářům píšícím o NHL, poprvé viděl zápas této ligy už v roce 1942. O hokeji napsal kolem stovky knih, od 50. let poznal zblízka všechny důležité hvězdy. Během studené války se dvakrát podíval i do komunistického Československa, pro New York Rangers verboval Nedomanského. Nyní žije v Izraeli u libanonských hranic, nad hlavou mu létají smrtonosné rakety.

Jenže ne vždycky se to může nechat, nejde říct „hrajó“. No, snažím se. Paradoxně jsem si zvyknul, že musím mít pořád stejný účes. A že bych neměl přibrat. Zatím převážně hraju jen v jedné teplákové soupravě, i to mě baví. Nemusím mít na sobě žádné obleky, to je příjemné. A přidanou hodnotou je, že při tom věčném čekání můžu poslouchat historky Lucky Zedníčkové, Leoše Nohy a dalších osobností. Člověk se dozví hodně zajímavého.

Neříkejte, že zrovna vy u toho vydržíte mlčet.
Mlčet je pro mě trošku novinka, to je pravda. Naštěstí jsou i herci zvědaví na historky od fotbalu, takže se taky dostanu ke slovu. My si hlavně všichni přejeme, aby se to divákům líbilo. Na ohlasy jsem zvědavý. Stejně jako na to, kam se dál vyvine moje role.

Co byste si rád zahrál?
Líbily by se mi taky nějaké milenecké role. Abych jenom neseděl v hospodě a nepopíjel pivo. (smích)

Role Patrika Kožíška, bývalého fotbalisty, ale v Kamarádech není úplně malá.
Ze začátku možná ano, postupně ovšem nabere na síle. Nechci zklamat, snad se budu držet. A snad se jednou do těch Karlových Varů na festival také podívám. (smích)

Létající auta, roboti, hologramy. Města budoucnosti jsou blíž, než si myslíme, říká expert

Nad ulicemi se budeme vznášet v létajících autech, doma změníme jedním zmáčknutím knoflíku ložnici v kancelář, v nemocnicích se o nás postarají robotičtí lékaři. Tak vypadá život ve městech budoucnosti podle uznávaného německého futurologa, autora bestsellerů a influencera Gerda Leonharda. Bývalý poradce Microsoftu, Googlu nebo Evropské komise byl hostem pražské konference Together, we shape the future. A v rozhovoru pro CNN Prima NEWS se rozpovídal o tom, jak bude vypadat svět, do něhož se chystáme vkročit.

Mně pomáhá, že s tím Patrikem máme něco společného – oba jsme bývalí fotbalisté, oba jsme zvyklí vidět se v bulváru. Máme zkrátka podobnou životní zkušenost. Někdy proto rejžovi přece jen navrhnu: „Podívej, takhle by to fotbalista neřekl…“ A může se to upravit. Hraju to, jak umím. Mimo jiné bych vážně nechtěl, abych svým podáním profesi fotbalisty jakkoliv zesměšňoval.

Zúčastnil jste se Survivoru, máte své talk-show, napsal jste knížku, teď hrajete v seriálu. Co si zkusíte příště?
Nevím. Zatím dělám, co mě baví. A do všeho jdu s pokorou. Jasně, kamarádi mi z legrace říkají, že už se bojí otevřít lednici, abych na ně nevyskočil i z jogurtu. Ale myslí to v dobrém. A jsou dobří kritici – mám od nich z první ruky, co se mi povedlo, co ne. Až budou jednou lidé na silvestra přepínat z jedné stanice na druhou a bude jim protivné, že jsem všude a nikde je nebavím, tak to pro mě bude signál, že nastal čas se stáhnout. Zatím mám naštěstí hlavně pozitivní ohlasy. Přestože je mi jasné, že se nemůžu líbit každému.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Payne si hodinu před smrtí povídal s fanynkou. Přednesl jí přání, které bylo jeho posledním

Tagy: