Střelba v restauraci v Uherském Brodě
Chladnokrevně zavraždil osm svých sousedů, jednoho vážně zranil a později otočil zbraň i proti sobě. Zdeněk Kovář z Uherského Brodu se tak zařadil mezi nejhorší masové vrahy v historii Česka a dorovnal počtem obětí vražedkyni Olgu Hepnarovou. Ještě před tím, než začal střílet v uherskobrodské restauraci, ale zavolal do redakce Krimi zpráv.
Bylo 24. února roku 2015, jen krátce po poledni, když se Pavlu Lebduškovi rozezvonil telefon. V té době vedl tým krajských reportérů televize Prima a kromě toho spravoval také telefon takzvané Krimi linky, telefonního čísla, na které lidé volali své tipy reportérům. Toho dne ale číslo vytočil přímo aktér jedné z nejhorších masových vražd v moderní historii Česka. „Ve chvíli, kdy jsem pochopil, že ten člověk je na tom psychicky špatně, což bylo zřejmé podle toho, jak mluvil a zhluboka dýchal, tak jsem věděl, že je zle,“ popisoval později Lebduška.
Díky tomu, že v minulosti pracoval jako policista, dokázal rozeznat, kdy jde o plané řeči a kdy je na místě po podobném telefonátu zalarmovat policii. „Ten muž nejdřív říkal, ať přijedeme do Uherského Brodu a něco si natočíme. Chtěl jsem vědět co, a to byla jediná věta, kterou dal dohromady – že má u sebe pistoli, rukojmí, že mu ubližují lidé a úřady to neřeší a že on to vyřeší po svém,“ doplnil Lebduška.
V okamžiku telefonního hovoru ale už vraždám zabránit nešlo. Zdeněk Kovář volal do televizní redakce z utichlého výčepu. Kolem něj už leželo osm mrtvých hostů, které chvíli předtím zastřelil.
Akcelerátorem sporů byla manželka
Zdeněk Kovář bydlel v jednom z řadových domů v Uherském Brodě se svou manželkou. Podle tehdejších výpovědí sousedů byla právě ona se schizofrenií hlavním akcelerátorem sousedských sporů. Napadala obyvatele města, často měnila nálady od hlasitého smíchu po vzteklý řev.
Policejní vyšetřovatelé ale pracovali s jinými fakty. Manželé se prý v takovém chování navzájem podporovali. Jeden druhého dlouhé roky ujišťovali, že je okolí bedlivě sleduje, lidé z městečka i úřady jsou proti nim spolčené a musejí snášet tvrdou šikanu. Zřejmě proto se Zdeněk Kovář rozhodl společnosti pomstít. Zlom měl nastat v okamžiku, kdy se dozvěděl, že bude muset kvůli prodloužení zbrojního průkazu absolvovat psychotest.
V půl jedné odpoledne zaparkoval svůj vůz před restaurací Družba, do ruky vzal tašku s nabitou zbraní, prošel vchodem a začal stoupat po schodech do patra, kde restaurace sídlila. Šel pomalu, rozvážně. Proto ho na schodišti předběhl jeden z hostů Petr Gabriel. Ten kromě oběda spěchal také na toaletu, kam hned po vstupu do restaurace zatočil. To mu zřejmě zachránilo život. Když jen o pár vteřin za ním vstoupil do výčepu také Zdeněk Kovář, sedl si k nejbližšímu stolu, z tašky vytáhl zbraň, stoupl si čelem do sálu restaurace a začal střílet.
Osm zastřelených
Během pár okamžiků padá k zemi osm lidí. Někteří jsou vážně ranění, jiní umírají na místě. Host, který byl v tu chvíli stále na toaletě, se ukrývá v kabince a poslouchá děsivé sténání přeživších. Personál restaurace a hosté, kteří měli největší štěstí, utíkají točitým schodištěm ven z Družby. V restauraci tak zůstává jen Kovář, osm mrtvých těl a ukrytý host na toaletách, o kterém střelec stále neví.
Třiašedesátiletý Zdeněk Kovář v únoru 2015 zastřelil v restauraci Družba v Uherském Brodě osm lidí, poté spáchal sebevraždu. Na místě zasahovala policie. Zdroj: Profimedia.cz
Zdeněk Kovář dál restauraci naštěstí neprohledává. Má jiné úmysly. Chce, aby se o jeho smyšleném příkoří dozvěděla celá republika. Vytáčí proto číslo do redakce Krimi zpráv TV Prima. Klidným hlasem popisuje, co se chystá udělat, i přesto, že svůj čin už dávno dokonal. Hned poté se spojuje také s policií, které tvrdí, že má rukojmí, a žádá i policisty o příjezd televizního štábu.
Zpackaný zásah?
Střelbu slyšeli také obyvatelé Uherského Brodu, kteří kolem restaurace jen procházeli. To právě oni jako první volali na linku 158. První hlídka dorazila na místo po téměř patnácti minutách. Dvojici policistů ale na schodišti restaurace zastavily výstřely Zdeňka Kováře. Proti hlídce vystřelil pětkrát, a policisté se proto stáhli ven před budovu Družby. Volají o pomoc další hlídky, zásahovou jednotku i policejního vyjednavače, který ale v té době už s Kovářem telefonicky hovoří.
I přesto, že policisté netuší, kolik je uvnitř živých nebo mrtvých lidí, raději vyčkávají. Host, který je i nadále ukrytý na toaletě, jim neustále telefonuje a potichu prosí ze svého úkrytu o záchranu.
Zásahová jednotka vstupuje do budovy až po hodině a půl. Policisté v tu chvíli doufají, že je uvnitř restaurace víc živých rukojmí. Uvnitř se jim ale naskytne hrůzný pohled. Zazní jen jedna rána. To když Zdeněk Kovář otočí zbraň proti sobě a zmáčkne spoušť. Během celého zásahu proti jednomu z nejhorších masových vrahů naší moderní historie tak nepadne jediný policejní výstřel. Na zemi musí členové zásahové jednotky překračovat osm mrtvých těl a stékající kaluže krve. Policisté až později přiznávají pochybení operačního důstojníka, který závažnost případu měl na jeho samotném začátku zpochybňovat. Zasahující policisté se podle rozsáhlé kontroly zachovali správně.
Zabarikádovaná manželka
Práce vyšetřovatelů tím ale nekončí. V pozdních hodinách se konečně dozvídají identitu střelce a spěchají do jeho domu. Tam jim ale nikdo neotvírá. Uvnitř je manželka Zdeňka Kováře, která se zabarikádovala a odmítá bez svého manžela komukoliv otevřít. Nevěří policistům, že by její muž střílel na bezbranné sousedy, ani tomu, že je mrtvý. Vyšetřovatelé v tu chvíli neví, zda masovou vraždu neplánovali s manželem společně, nebo zda žena není také ozbrojená a může představovat nebezpečí. I do rodinného domu v policií uzavřené ulici proto vstupuje policejní komando a lékaři vzápětí odváží zmatenou ženu do psychiatrické nemocnice. Že by měla na masové vraždě jakýkoliv podíl, vyšetřovatelé neprokázali.
Jeden z mála přeživších, Petr Gabriel, dodnes policistům vyčítá dvě hodiny prožité hrůzy na toaletách. Jako jediný zůstal celou dobu s vrahem v restauraci. Za tu dobu stihl několik telefonátů. Mluvil s policisty i s manželkou, které popisoval chvíle hrůzy. Ty a hlavně osm obětí vraha dnes připomíná pomník před budovou restaurace Družba. Uvnitř byste ale už stoly nebo výčep nenašli. Proměnila se v kancelářskou budovu.
