V rezervaci najdeme více než dvacet druhů vzácných ptáků Zdroj: Wikipedie, Wikimedia Commons
Ptačí rezervace Vedanthangal v indickém státě Tamil Nadu je domovem téměř padesáti tisíc ptáků, z nichž mnozí patří mezi vzácné druhy. Již od osmnáctého století je tato oblast považována za chráněné území a dnes se rozpíná na více než třiceti hektarech. Kvůli rozšiřování přilehlých továren je však nyní v ohrožení.
V jezerní rezervaci Vedanthangal najdeme ostralky a čírky, konipase i pisíky. Jde o nejstarší ptačí rezervaci v zemi. Ne vždy tomu však ale tak bylo. Vedanthangal se z tamilštiny překládá jako „osada lovců“. Ještě na počátku osmnáctého století šlo totiž o velice oblíbené místo pro lov ptáků. Ti se sem stahují především kvůli mnoha menším jezírkům, která skýtají hojnost potravy.
Rezervace je chráněným územím již od osmnáctého století Zdroj: Wikimedia Commons
Ke konci století si však důležitost této oblasti uvědomili britští i indičtí vůdci a už v roce 1798 byly podniknuty první kroky k ustanovení chráněné rezervace. Ta vznikla o rovných šedesát let později. V polovině dvacátého století byly za chráněné uznány i okolní lesy a jezera. Dnes je celá oblast považována za přírodní rezervaci, ve které žije více než dvacet velice vzácných ptačích druhů.
Rezervace je v podstatě jedním velkým jezerem plným potravy pro ptáky Zdroj: Wikimedia Commons
Na počátku června se však azyl dostal do hledáčku ochránců přírody znovu. Lesní správa státu Tamil Nadu totiž požádala o uvolnění existujících hranic rezervace, aby byla v oblasti umožněna komerční výstavba. Ochránci však upozorňují na to, že ve stejnou dobu o rozšíření provozu zažádala u ministerstva pro životní prostředí, lesnictví a klimatickou změnu farmaceutická společnost, jejíž pozemky sousedí právě s rezervací. Okolo rezervace je vymezena pětikilometrová zóna, ve které není možno stavět rezidenční ani průmyslové stavby. Ochranu této zóně přiřkla vláda v roce 1998. Právě v této zóně by měla být provedena navrhovaná výstavba a ochranné pásmo rezervace by se tak zmenšilo na pouhé tři kilometry. Ochránci však varují před nesmírným dopadem na křehký ekosystém, který by se z takového zásahu už nemusel vzpamatovat a po více než třech stoletích intenzivní ochrany by se mohl začít rozpadat.
