Na pražské Letné je v těchto dnech vystavena zneškodněná ruská vojenská technika. Má připomenout hrůzy války a to, že nad okupanty jde zvítězit. Podobnou expozici ale spatřili Češi již v roce 1942. Propagandistická akce pod záštitou zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se ovšem nacistům částečně vymkla z rukou. „Například vystavený těžký ruský tank KV-2 budil obrovský respekt a dodával Pražanům naději, že i Hitlera je možné porazit. Zato ruské zbraně nyní vystavené na Letné vyvolávají hlavně strach a obavy, že je Putin může použít i proti naší zemi,“ porovnává obě akce historik Jan B. Uhlíř.
Agresivní ruskou invazi na Ukrajině emotivně připomíná výstava na pražské Letné, kde jsou k vidění ukořistěné ruské zbraně, včetně tanku T-90A. Expozici připravili ukrajinští vojáci i dobrovolníci ze země, kterou 24. února přepadla Putinova vojska. Ruské zbraně ale Pražané už jednou viděli, byť v docela jiném historickém kontextu. Nacisté kořist z východní fronty vystavili v areálu pražského Výstaviště na přelomu zimy a jara 1942. Propagandistické expozici dali posměšný název Sovětský ráj.
První ruský tank v Praze
„Kdy projel Prahou první ruský tank?“ ptá se historik a přední odborník na protektorátní dějiny Jan B. Uhlíř. Banální otázka, nad kterou skoro nikdo nezaváhá. No přece ráno 9. května 1945, když rudoarmějci dojeli na hranice české metropole. „Omyl. Těžký ruský tank KV-2 projel půlkou Prahy už 12. února 1942. Vážil 50 tun a budil obrovský respekt, srovnatelně výkonný tank jako tohle monstrum v té době německá armáda ještě neměla,“ vypráví Uhlíř u dobových fotografií, které mapují cestu tanku ulicemi města. Historik snímky zařadil i do své knihy Protektorát Čechy a Morava 1939–1942.
Ukořistěný tank KV-2, jenž dostal jméno po maršálu Klimentu J. Vorošilovovi, přivezl wehrmacht z východní fronty rozložený na dvě části. „Korba byla na podvozek usazena až na tehdejším Hybernském nádraží, dnešním Masarykově v centru Prahy. Němečtí tankisté pak se strojem vyrazili k Výstavišti,“ zjistil badatel. Tank se nejprve valil Jezdeckou ulicí (dnešní Havlíčkovou) směrem k Těšnovu a po Bělského třídě (Dukelských hrdinů) na takzvané Staré výstaviště, kde se stal součástí expozice Sovětský ráj. Jízda obrněnce vzbuzovala obrovskou pozornost Pražanů.
Naděje na ruských pásech
Agitační nacistický projekt Sovětský ráj představoval veřejnosti nejen množství ukořistěných ruských zbraní, ale zároveň líčil Sovětský svaz jako zemi krutého stalinského teroru, kde bolševici pošlapávají lidská práva a většina obyvatel hladoví. Výstava samozřejmě pomíjela, že nacistické Německo přepadlo Sovětský svaz nečekaně v červnu 1941, ač spolu obě země měly uzavřenou smlouvu o neútočení, dnes známou jako Pakt Ribbentrop–Molotov.
Stalinská hrůzovláda, jak ji popisovali Němci, ale víceméně odpovídala realitě. Většina českých návštěvníků Sovětského ráje však i tuto část výstavy považovala za čirou propagandu. „Sovětský bolševismus tehdy v Čechách prakticky nikoho nestrašil. Poučili jsme se až po válce, když se Československo stalo součástí sovětského bloku,“ říká Uhlíř. Návštěvníci výstavy Sovětský ráj byli především konsternováni mohutností tanku KV-2. Mezi Němci vyvolával obrněnec obavy, našinci mu v duchu tleskali. „Češi v tom tanku viděli naději, že Hitlerův režim může být přece poražen.“
Přišli i Gabčík s Kubišem?
V některých pramenech se uvádí, že expozici si prohlédli i parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš, kteří v květnu téhož roku zrealizovali odvážný a úspěšný atentát na Reinharda Heydricha. Jednoho z nejmocnějších mužů nacistického Německa, SS-Obergruppenführera, generála policie a strůjce holocaustu. „Návštěvu parašutistů nelze potvrdit, ale ani vyloučit. Koncem února i v březnu 1942, kdy se výstava konala, se oba pohybovali volně po Praze. Pravděpodobnost, že si ji prohlédli, je podle mě vysoká,“ zvažuje badatel. Parašutisty vyslané do protektorátu z Velké Británie musela možnost spatřit zbraně sovětských spojenců mimořádně lákat.
Jan B. Uhlíř zastává teorii, že dějiny jsou neopakovatelné. „V tomto směru je trochu paradoxní, že někteří Pražané, kteří výstavu viděli před osmdesáti lety, si teď mohou znova prohlížet ukořistěné ruské zbraně,“ kroutí hlavou nad dějinnými zvraty. V roce 1942 přišlo na výstavu až půl milionu návštěvníků, školáci měli účast povinnou. O expozici byl nicméně obrovský zájem i mezi veřejností.
Zastaralá technika agresora
„Dnes ruské zbraně na Letné vyvolávají hlavně strach a obavy, že je Putin může použít i proti naší zemi,“ říká Uhlíř. Ministr vnitra Vít Rakušan promluvil při zahájení výstavy podobně: „Vystavená technika přijela Ukrajině vzít svobodu, zabíjet a ničit. Ukrajinské armádě se ale daří této šílené ruské agresi čelit a bojuje i za evropské hodnoty.“ Tedy i za Českou republiku, neboť ta stejně jako Ukrajina patří k bývalým zemím sovětského bloku, které by Kreml zase rád pospojoval. A to s pomocí zbraní.
Uhlíře překvapilo, že ruská technika na Letné je z vojenského hlediska hodně zastaralá. A třeba protitankový systém Šturm už byl sovětskou armádou používán už v osmdesátých letech: „Některé z vystavených zbraní jsme proto v Československu mohli spatřit na sklonku sovětské okupace,“ uvědomuje so Uhlíř. V sovětských vojenských prostorech, například v Ralsku či na Libavé. Okupace trvala od srpna 1968 do června 1991.
Před osmdesáti lety byla propagandistická výstava ukořistěných zbraní zahájena ve Vídni, odkud se na výhradní přání zastupujícího říšského protektora Heydricha stěhovala do Prahy. „Účelem výstavy Sovětský ráj je dát návštěvníkovi nahlédnout do politických, kulturních a sociálních poměrů v Sovětském svazu. Není to propagační akce v obvyklém slova smyslu, nýbrž exponáty jsou originálním materiálem ze Sovětského svazu,“ informoval o výstavě protektorátní deník České slovo.
Stovky mrtvých kvůli výstavě
Z Prahy pak Sovětský ráj zamířil rovnou do Berlína, kde našel místo v centru města. Tam se ale výstava 18. května 1942 stala cílem žhářského útoku levicového odboje. Akci velel 30letý židovský odbojář Herbert Baum, po němž se dodnes jmenuje jedna z berlínských ulic. I když se expozici nepodařilo výrazně poškodit, reakce nacistů byla zuřivá a 27 členů Baumovy skupiny bylo odsouzeno k smrti. Gestapo také zatklo asi 500 Židů, které vinilo ze spolupráce s Baumem, a polovinu z nich záhy povraždilo.
Předák skupiny Herbert Baum byl umučen v berlínské věznici Moabit a jeho manželku Marianne popravili v berlínské věznici Plötzensee, kterou dobře zná i historik Jan B. Uhlíř. Pro Památník německého odboje totiž právě dokončuje obsáhlý výzkum o popravených Češích právě v Plötzensee, nacisté v tamním kriminále zabili 612 odbojářů z protektorátu.
Zatímco v Praze se antisovětská a zároveň antisemitská výstava Sovětský ráj cílem odbojářů nestala, v Berlíně se odbojová skupina Rote Kapelle (Rudý orchestr) snažila expozici zpochybnit už první dny po otevření. V říšském hlavním městě se tehdy objevilo nejméně tisíc nálepek s nápisem: „Stálá výstava / Nacistický ráj / Válka Hlad Lež Gestapo/ Jak dlouho ještě?“
Akci zorganizovali Fritz Thiel a Schulze-Boysen, které brzo dostihlo gestapo a oba skončili na popravišti v Plötzensee. Schulze-Boysen byl oběšen v pouhých třiatřiceti letech. Thiel by ještě mladší, popravili ho ve 26. Oba se přitom jen zeptali berlínských sousedů, jak dlouho ještě potrvá „nacistický ráj“?
