Krajský soud v Liberci ve středu vynesl výjimečný trest ve výši sedmadvacet let pro muže, který na Českolipsku před dvěma lety upálil svou ženu zaživa v autě. Přímo v soudní síni vynesení rozsudku sledovali i kriminalisté, kteří případ vyšetřovali.
„Na jednu stranu jsme rádi, že se soud ztotožnil s výsledky našeho vyšetřování, na druhou stranu víte, že pro pozůstalé to tím nekončí. Oni s tou bolestí musejí žít dál. Strávili jsme s nimi řadu měsíců v úzkém kontaktu, víme dobře, jak to prožívají a že trest pro vraha je pro ně jen slabou náplastí,“ říká Milan Pomeisl, kriminalista, který byl u výjimečného případu od samého počátku. V současné době vede oddělení krajské kriminálky, které vyšetřuje ty nejzávažnější zločiny.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hororová zpověď. Muž na Náchodsku pobodal ženu: Zlobila, tak koupila dvě díry do břicha
Pojďme se vrátit v čase. 20. října 2021 brzy ráno se našlo v lese auto, ve kterém někdo uhořel. Vypadalo to, že začalo hořet po nárazu do stromu, vyšetřovalo se to jako tragická dopravní nehoda. Kdy přišel ten moment, že to nemusí být tak, jak na první pohled vypadá?
Na počátku byla výborná práce našich kolegů z kriminálky z České Lípy. Oni běžně jezdí k dopravním nehodám, při kterých někdo zemře. A jim se to od samého počátku nějak nezdálo. Stopy na místě nehody úplně neodpovídaly následku. Neobvyklé jim přišlo i chování muže, který přišel o manželku. Takže vše důkladně zdokumentovali a od počátku to s námi konzultovali, na vyšetřování se s námi podíleli po celou dobu. Dohodli jsme se, že nejlepší bude přizvat Technický ústav požární ochrany. To jsou experti, se kterými máme už z minulosti dobrou zkušenost. Během deseti dnů jsme měli na stole posudek, který jasně říkal, že auto bylo zapálené úmyslně, s vyloučením technické závady.
Jak se choval její manžel? Co vás zarazilo?
V tomhle případě bylo logické soustředit se na nejbližší okolí poškozené. V tom, že je to úvaha správným směrem, nás utvrdilo to, že v okamžiku, kdy ho kolegové požádali, aby jim vydal svůj mobil, tak jim ho předal smazaný, v továrním nastavení. To už hodně napovídalo. Navíc kolegové, už když byly předběžné zprávy od znalců, nenarazili na informaci, že by žena měla s někým nějaký problém – nějaký spor, dluhy, neshody. Rodina žila vcelku uzavřeně, to ostatně zaznělo mnohokrát i u soudu ve výpovědích svědků. Proto vše směřovalo k manželovi poškozené.
U soudu také zaznělo, že se manžel ženy k vraždě přiznal, ale udělal to ještě před obviněním, takže to nebylo možné použít jako důkaz před soudem.
To bylo ve chvíli, kdy jsme ho zadrželi. Souhlas se zadržením jsme si vyžádali po vyhodnocení znaleckých posudků, dále po zjištění, že muž si pořídil paralyzér. K zadržení došlo 11. listopadu, tři týdny po činu, muž se po zadržení k činu doznal, po sdělení obvinění byl druhý den vyslechnut za přítomnosti svého obhájce, tehdy začal svou výpověď měnit. Pro nás v tu chvíli jsou důležité informace, se kterými můžeme pracovat. On to na začátku popsal tak, že po předchozí hádce svou ženu napadl, udeřil ji, ona upadla do bezvědomí, on zpanikařil, pustil auto z kopce, nechal ho narazit do stromu, polil benzínem a zapálil. V tu chvíli ještě nevěděl, kolik toho víme my. Jakmile sdělíme pachateli obvinění, musíme do usnesení o zahájení trestního stíhání popsat skutečnosti, ze kterých obvinění vychází. A on tomu okamžitě svoji výpověď přizpůsobil, v podstatě v řádu dvou dnů ji podstatně změnil.
To byla verze, že sice auto zapálil, ale prý po dohodě se svou ženou, která si chtěla sáhnout na život?
Ano. Obviněný má právo nahlížet do spisu, takže je seznámený s důkazy, které sbíráme. On toho plně využíval a vždy ten svůj příběh napasoval na to, co jsme zjistili. Ostatně nedělal to poprvé, on se stejně choval i při soudním procesu, který tomu předcházel, kdy byl odsouzený za to, že srazil autem člověka, vážně ho zranil a ujel, aniž by mu pomohl. My samozřejmě i tohle zjišťujeme, poznatky o chování toho podezřelého v minulosti jsou pro nás důležité. Vezměte si, kam jsme se v průběhu toho vyšetřování a procesu dostali. Od přiznání přes verzi se sebevraždou až k neznámému vyděrači, do toho opravdu nechutné výroky na adresu manželky, která se už nemůže bránit. Ale takhle je systém nastavený. Obviněný může lhát, může si vymýšlet, my musíme dokazovat, co je pravda a co není.
Jak těžké je při takovém vyšetřování udržet si profesionální odstup? Mluvíte s tím člověkem, jste přesvědčení, že takhle surovým způsobem zabil svou ženu, on to popírá a vymýšlí si naprosto absurdní příběhy. Spousta lidí na vašem místě by měla potřebu mu naplno od plic říct, co si o něm myslí.
Ten odstup je naprostá nutnost, policie není v postavení soudce, jsme tu od toho, abychom posbírali důkazy, poskládali příběh, aby soud mohl rozhodnout. Uvědomte si, že my s tím obviněným musíme mluvit opakovaně, najít si k němu nějaký vztah, aby on mluvil s námi.
Máte v týmu určené role hodného a zlého policajta?
(smích) Někteří pachatelé se nás na to taky rovnou ptají, kdo z nás je kdo. Úplně bych to nerozebíral, ale samozřejmě výslech je především o psychologii.
Soud vynesl verdikt 27 let. Ještě to sice není pravomocné, obžalovaný se na místě odvolal, ale i tak. Je to hodně, málo nebo akorát?
Z pohledu práva to odpovídá závažnosti toho činu i chování pachatele. Na druhou stranu jsou věci, které žádný trest nenapraví. Zůstal tam malý kluk, který vlastně přišel o oba rodiče. Jde do života se startovní pozicí, že přišel o svoje nejbližší. Těžko říct, jestli si ti pachatelé vůbec uvědomují, jak velkému množství lidí svým chováním mohou ublížit.
Máte zpětnou vazbu od pozůstalých? Jak reagovali na rozsudek a na vaši práci?
Odezvu mám, ale nechci to rozebírat. Mají za sebou spoustu nepříjemností. Nejen to, že přišli o někoho blízkého. My za nimi v průběhu vyšetřování musíme opakovaně chodit, ptát se jich, tím jim neustále připomínáme, co se stalo. V tomhle případě obzvlášť, protože pachatel neustále výpovědi měnil a my je museli pokaždé ověřovat. I když se snažíme být maximálně ohleduplní, tak prostě víme, že pro nás to jednou skončí, ale s nimi se to potáhne do konce života.
