Sochy z písku
Stará tělocvična v zámeckém parku v Doksech se proměnila ve velmi neobvyklou galerii. Sochař Tomáš Bosambo v ní vytvořil monumenty z písku, často i několik metrů vysoké. Všechny připomínají historii a krásy Máchova kraje a pochopitelně nechybí ani romantický básník zhotovený z několika tun sypkého materiálu.
Tomáš Bosambo se pískovým sochám věnuje už dvacet let. Jezdí po festivalech na celém světě, v Doksech, kde žije, ale svoje umění vystavuje poprvé. S manželkou si pronajali opuštěnou tělocvičnu v zámeckém parku a začali sem navážet desítky tun materiálu. „Protože Doksy mají letos výročí první písemné zmínky, 730 let z doby Václava II., a protože je to i kraj písku, řekli jsme si, že by bylo zajímavé udělat téma Doksy a okolí,“ vypráví sochař v pořadu Prima Česko..
Nemůže proto chybět osvícený vladař Karel IV., který založil zdejší Velký rybník, dnes Máchovo jezero. A když je řeč o velikánech, nelze se nezmínit o věčném romantikovi Karlu Hynku Máchovi, i ten tu má svou podobiznu.
ČTĚTE TAKÉ: Jak se rodí křehká krása. Křišťálové údolí odhaluje staletou tradici sklářských mistrů
Nejsou tu ale jen historické osobnosti nebo známé stavby jako hrad Bezděz. Své místo mají i postavy z legend, třeba jezerní královna. „A pod ní bude ještě jezero a bude to všechno propojené,“ popisuje Bosambo plány na další dílo. A vzápětí ukazuje nástroje, s nimiž pracuje: „Začíná se velkými lopatami, pak se používají menší a menší špachtle a nakonec malé nástroje.“
Jako práce s bábovičkami
Vypadá to jednoduše, ale zdání klame. Každé škrábnutí je třeba promyslet, cesta zpět neexistuje. K překvapení mnoha lidí ale pískové sochy drží a dokážou dokonce odolávat i rozmarům počasí.
„Trvanlivost je hodně dlouhá. I venku jsou sochy, které vydrží osm měsíců. Třeba v Karlových Varech jsem dělal čtyřmetrového Karla IV. a ten tam byl osm měsíců, od května až do února dalšího roku. Když se povrch trochu naimpregnuje, nebere písek vodu a drží. Ale nemůže být jakýkoliv. Když je plavený, tak pohromadě moc nedrží. Ale kopaný písek s příměsí jílu se chová trochu jako hlína. A když se dobře upěchuje, drží pohromadě,“ říká sochař s tím, že jeho práce připomíná dětskou hru s bábovičkami.
„Práce s pískem je strašně krásná, vyzkoušela jsem si to pod dohledem manžela také. Pro lidi je to hodně zajímavé, vždycky se diví, jestli je to opravdu písek, a říkají: ,Můžu to zkusit, můžu si do toho dloubnout?‘ Takže jsme se s manželem domluvili, že bychom chtěli i po sezoně dělat různé workshopy, už jsme tady měli na návštěvě i mateřskou školku,“ vypráví Eva Burešová, umělcova manželka.
Výstava je otevřena o víkendech do konce října, a to stejně jako zdejší zámek od 10 do 17 hodin. Od podzimu do jara se pak bude pracovat na nové expozici pro příští sezonu.
