Kurská oblast v Rusku se stala místem mimořádně tvrdých bojů. Pro obě strany jde o velmi důležité území – může sehrát zásadní roli při jednání o míru. Ruští vojáci, kteří v oblasti operují, pro web The New York Times popsali, že tak intenzivní boje ještě nezažili. V místě mezi dvěma armádami uvízlo také několik tisíc civilistů. Jejich příbuzní se nyní obávají o jejich životy.
Velitel ruské speciální jednotky Achmat, používající volací znak Hádes, se před třemi lety připojil k ruské invazi. Sloužil již na čtyřech frontách ve východní Ukrajině. Podle něj se nejzuřivější boje odehrávají v Kurské oblasti. Tu se ruská armáda snaží osvobodit od ukrajinských sil. „Je to brutální – nic podobného jsem za celou dobu speciální vojenské operace nezažil,“ řekl koncem loňského roku v rozhovoru nedaleko frontové linie velitel, který v Kursku vede asi 200 mužů.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trump přizval Čínu k řešení války na Ukrajině. Pro Peking je to příležitost, míní experti
Obě strany považují Kursk za velmi důležité území. Jde o zásadní prvek v očekávaných mírových rozhovorech přislíbených americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Vojenští analytici tvrdí, že ukrajinské síly od té doby nasadily do Kurska některé ze svých nejlepších rezerv v naději, že jeho dobytí využijí jako vyjednávací trumf.
Ruský prezident Vladimir Putin je ale odhodlán Ukrajinu vytlačit, aby nemusel dělat žádné ústupky. I Moskva podle amerických představitelů nasadila desítky tisíc vojáků, včetně branců a severokorejských spojenců, aby útočníky odrazila. Ruští vojáci bojující v Kursku se tak domnívají, že boje budou ještě krvavější. „Očekáváme Bachmut 2.0,“ řekl Hádes. Další ruský velitel, který z bezpečnostních důvodů trval na zachování anonymity, uvedl, že dopady střetu by byly zdrcující. „Krveprolití, ztráty na životech, to je nepředstavitelné.“
Fotografovi pracujícímu pro The New York Times byl koncem loňského roku umožněn přístup do Kurska, kde mohl dělat rozhovory a fotografovat ruské vojáky v nemocnici a v blízkosti frontové linie. Někteří z dotazovaných vojáků byli veteráni z Vagnerovy armády – ke speciální jednotce Achmatu se přidali po neúspěšné vzpouře vůdce žoldnéřů Jevgenije Prigožina. Uvedli, že čečenská jednotka speciálních sil se nejvíce podobá volné struktuře jejich bývalých polovojenských jednotek. Další z dotazovaných vojáků byli dobrovolníci, kteří využili vstupní bonusy. Příležitost bojovat uvnitř vlastní země pro ně představovala další pobídku ke vstupu do války. „Tohle je naše země, tohle jsou naši lidé a naše hodnoty,“ řekl ruský voják Alexandr. Ten byl zraněn minometem v boji v Kursku.
Od zahájení ukrajinské invaze před šesti měsíci utrpěly obě strany v Kurské oblasti velké ztráty. Rusku se podařilo získat zpět asi 60 procent z přibližně 500 čtverečních kilometrů, které Ukrajina původně dobyla. Mezi oběma armádami se ale nachází odhadem dva až tři tisíce ruských civilistů uvízlých v pasti kvůli rychlosti počátečního ukrajinského postupu a neschopnosti ruské vlády provést evakuaci. Obě strany se vzájemně obviňují z toho, že nezajistily podmínky pro odchod obyvatel.
Strach o příbuzné
Panují tak obavy, že spoléhání se ruské armády na těžké bombardování a odhodlání Ukrajiny bránit město hrozí humanitární katastrofou, jakou Rusko nezažilo od občanské války v Čečensku v 90. letech. Ljubov, matka čtyř dětí, patří ke skupině obyvatel Kurska, kteří již několik měsíců veřejně vyzývají k vytvoření humanitárního koridoru pro evakuaci příbuzných uvězněných v Sudži. Prý se obává, že kvůli hrozícímu útoku na město budou mít její rodiče a další obyvatelé jen malou šanci na přežití. „Než ruské jednotky vstoupí do osad, zůstanou z domů jen trosky a popel. Je to strašný záchranný systém,“ uvedla.
Apokalyptické scény, které popisují civilisté, jimž se podařilo uprchnout z okolních vesnic, předznamenávají intenzitu nadcházející bitvy o město. Čtyřiašedesátiletá Zoja hovořila o počáteční vstřícnosti ukrajinských vojáků, ti 12. srpna obsadili její vesnici Pogrebki. Když poprvé přišli do jejího domu, dali jejímu manželovi krabičku cigaret a nabídli pomoc. „Byli to opravdu milí chlapci,“ řekla. Podle uprchlíků se ale přátelský přístup vytratil, když boje zintenzivněly. Ukrajinští vojáci začali považovat ruské civilisty za překážku – nebo ještě hůře, za potenciální informátory, kteří by mohli prozradit jejich pozice.
Zoje a jejímu manželovi došly potraviny a živili se bramborami ze zahrady. Při jednom z výpadů vybuchl v blízkosti jejího manžela dron. Podle jejích slov jí o několik minut později zemřel v náručí. Zoja trávila většinu času ukrytá před neustálým bombardováním ve svém sklepě, v úseku tmy, který jí způsoboval halucinace a dočasnou ztrátu zraku a pojmu o čase. Hlad ji nakonec dohnal k pokusu o útěk. „Už nebylo kde žít – bylo to tam tak strašidelné, všechno bylo zničené,“ řekla. Dodala, že šla pět kilometrů přes pole posetá zničenými ruskými tanky a mrtvými vojáky, než se dostala k ruským pozicím.
Další žena jménem Natalia, které je 69 let a používá invalidní vozík, popsala podobný zážitek. Ukrajinští vojáci jí prý po obsazení její vesnice Novoivanovka nejprve přinesli chléb, vodu a inzulín na cukrovku. Vojáci se občas zastavili, aby si popovídali u šálku čaje. S blížícími se boji se ale jejich přístup zhoršoval. Její manžel prý zemřel poté, co ho zastřelil ukrajinský voják. Její výpověď však nebylo možné nezávisle ověřit, přičemž Ukrajina opakovaně prohlásila, že v Kursku dodržuje humanitární zákony.
Když se v listopadu Natalia ukrývala ve sklepě, dostala se k jejímu domu ruská průzkumná skupina a řekla jí, že jedinou šancí na přežití je útěk. „Řekli: ‚Prosím, odejděte, jakkoli můžete – jinak zemřete‘,“ pronesla Natalia. Dodala, že ostatní přeživší obyvatelé ji pomohli dostat se do jiné vesnice, kde jejich skupinu nakonec zachránili ruští vojáci. Uprchlí obyvatelé Sudže se nyní obávají, že podobné útrapy čekají i jejich uvězněné příbuzné.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Smutný pohled na zkázu v Torecku. „Pohřbené“ město je centrem brutálních bojů
