Morové boule na různých částech těla měly ve 48 hodinách za následek nevyhnutelnou smrt. Tak líčil morovou epidemii v moravském Novém Jičíně roku 1715 farář Vincenc Ottopal. „Díky morovým sloupům a kaplím zdejší lidé na mor dodnes nezapomněli a nyní si tyto památky spojují s covidem,“ říká historik Jaroslav Zezulčík. V morové kapli nad městem je dokonce vyvěšena modlitba za ukončení epidemie koronaviru, kterou věřící vroucně deklamují.
V morové kapli nad Novým Jičínem na severovýchodě Moravy se lidé už téměř dva roky modlí za odvrácení pandemie. Svatostánek stojí na kopci v ulici Na Hliníkách, lokalita má dodnes ponurou atmosféru. Právě tady byl v roce 1715 zřízen morový lazaret, v němž zemřely stovky obyvatel města.
„Uzdrav naše nemocné, utěš jejich rodiny, dej moudrost našim vládcům, sílu a odměnu našim lékařům, sestrám a dobrovolníkům,“ obracejí se novojičínští na Boha, aby už ukončil řádění infekce COVID-19. Ta již zahubila přes 36 tisíc obyvatel České republiky, proto modlitba myslí i na oběti lstivé nemoci: „Bože, náš Otče, Stvořiteli světa, dej věčný život mrtvým.“
Covid zabíjí i v Novém Jičíně, v den vzniku tohoto textu zemřela na covid oddělení novojičínské nemocnice sedmdesátiletá žena.
Covid pasy z 18. století
Poslední morová rána zaútočila na Nový Jičín v září roku 1715. „Mor byl údajně zavlečen z osmanského Istanbulu do Uher a odtamtud obchodníky s dobytkem až na Moravu. Jisté je, že i v té době byly preventivně uzavírány hranice, stejně jako se to děje v nynější éře covidu. Víme, že už v únoru 1713 byly uzavřeny hranice Moravy s Čechami i s Dolním Rakouskem,“ vypráví novojičínský historik Jaroslav Zezulčík.
Přes uzavřené zemské hranice byly výjimečně propouštěny pouze osoby, které získaly speciální glejt. „Jakýsi zdravotní pas, který prokazoval, že přicházejí z měst, kde morová rána dosud neudeřila,“ říká dějepisec. Vlastně šlo o předchůdce dnešních covid pasů.
V září 1715 morová rána nakonec dostihla i Nový Jičín. A páni radní se museli usnést na v té době obvyklých opatřeních. Velmi tvrdých, ve srovnání s dnešními nařízeními v souvislosti s covidem.
„Byly uzavřeny městské brány a denně se prováděly domovní prohlídky ve všech domech. U koho byla na těle nalezena takzvaná morová boule, byl bez slitování odvezen za město do morového lazaretu. A ten stál právě v místech morové kaple,“ líčí historik Zezulčík. Jeden z pramenů říká, že mor tehdy zabil čtvrtinu až polovinu obyvatel Nového Jičína, přibližně 800 lidí.
Nakažení byli vyhnáni za město
„Muselo to být strašné. Nakažené odváželi do lazaretu s tím, že už nikdy nespatří své blízké. A tady na místě kaple umírali a byli pohřbíváni do hromadných hrobů,“ vypráví historik před kaplí, která je zasvěcena Umučení (Bičování) Krista.
Je to chmurné místo, nad kterým se zrovna kupí i výhružná mračna. Mor na počátku 18. století neuměl nikdo vyléčit a tady za městem se umíralo v přísné izolaci a naprosté beznaději. O nemocné přesto pečoval ranhojič, čili lékař, který nakaženým třeba podával pitnou vodu. Sám se ovšem v takovém postavení mohl jen těžko vyhnout nakažení.
„Kamenná náhrobní deska u kaple potvrzuje, že ranhojič a lazebník Gotfrid Ignác Mittel podlehl moru už měsíc po vypuknutí epidemie. A zemřel i jeho malý syn,“ ukazuje historik na písmena vytesaná v kameni. Nápis začíná slovy: „HIER LIEGT BEGRABEN / DER EHRENNSTE UND / KUNSTREICHE HERR / GOTFRID IGNATIUS / MITTEL BURGERL: BADER / UND WUNDARTZ ALLDA...“
Proč městští biřici hledali na tělech obyvatel takzvané morové boule, to vylíčil tehdejší farář Vincenc Ottopal: „Původce nakažlivé nemoci obsahovaly morové boule, které se ukazovaly na různých částech těla a tato nejkrajnější znamení měla ve 48 hodinách za následek nevyhnutelnou smrt.“ Farář popisoval „trudné dny“ v Novém Jičíně, zároveň si ale pochvaloval „zavedená opatření“, například „blokádu“ města, díky které se nemoc hromadně nešířila do okolí. Brány Nového Jičína se znova otevřely až 20. ledna 1716, blokáda trvala dlouhých 130 dnů.
Morové památky nejsou zbytečné
Morovou ránu v dnešním Novém Jičíně připomíná nejen morová kaple Umučení Krista, ale i morový sloup na hlavním náměstí v historickém centru. „To jsou velice výrazné památky, které zdejší lidé mají stále před očima. Proto se vůbec nedivím, že si morovou ránu spojili se současnou pandemií a začali se v morové kapli modlit za odvrácení koronaviru,“ přemítá Jaroslav Zezulčík.
Samotná modlitba covid neodvrátí, takže historik nabádá věřící i k očkovaní. „V našem regionu má očkování velkou tradici,“ připomíná, že proti neštovicím se v oblasti poprvé vakcinovalo už před 223 lety.
Jaroslav Zezulčík v roce 1996 uspořádal v místním muzeu velkou výstavu s názvem Rána morová. Na vernisáži tehdy jeho kolega historik Jan Čáp řekl novinářům: „Od poslední epidemie moru na Moravě sice uplynulo 280 let, ale nemoc je neustále blízko.“ Mor se už sice na Moravu nevrátil, zato na jaře 2020 zaútočil covid a zatím se ho nepodařilo pokořit.
Historik oceňuje i dobrou vůli předků, kteří mysleli do daleké budoucnosti. Morové sloupy i morové kaple měly za cíl po dlouhá staletí varovat, jak je člověk proti přírodě či spíše „božským úmyslům“ vlastně bezbranný.
Vždyť barokní morová kaple svatého Rocha v Praze na Žižkově zasáhla ještě na počátku osmdesátých let 20. století i básníka Jaroslava Seiferta, když v roce 1981 vydal sbírku Morový sloup. A právě tato kniha výrazně přispěla k tomu, že o tři roky později dostal Nobelovu cenu za literaturu.
„Když býval v Praze dýmějový mor, / ukládali kolem kaple mrtvé. / Jedny přes druhé v několika vrstvách. / Z jejich kostí byly po letech, / špatně srovnané hranice, / které hořely ve vápenné vichřici hlíny,“ veršoval na temnou strunu český nobelista.
