Jsem zlý na autory dezinformací. Ničí celé rodiny, říká primář covidária v Opavě
Primář infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě Petr Kümpel (64) nesnáší autory antivakcinačních konspirací, kteří už na hřbitovy předčasně poslali obrovské množství lidí. A nesčetně rodin tak učinili nešťastnými. „Netuším, zda je vůbec hlodá svědomí,“ přemítá primář v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Covid podle něho může trápit lidstvo i deset let, vakcinaci však považuje za jeden z největších výdobytků moderní medicíny.
S infekcemi bojujete již několik desítek let a nyní se denně stýkáte s pacienty, kteří v sobě mají pořádnou nálož koronaviru. Nemáte někdy chuť tuhle práci zabalit a už dále neriskovat?
Lékaři jsou tak nějak předurčeni k tomu, že se ve svých oborech občas musí potýkat s nemocemi, proti nimž sami celý život bojují. Znal jsem gastroenterologa, který zemřel na nádor střeva, anebo ušního lékaře, který měl chronické záněty uší. A znal jsem i paní primářku infekčního oddělení z Havířova, která zemřela na infekční pneumokokový zánět mozkových blan. To jsou zdánlivě úplně absurdní situace, ale v medicíně se tohle děje. A lékaři i sestry občas umírají i na covid.
Jak jste vnímal loňský nástup pandemie koronaviru?
Překvapilo mě to. Současná pandemie je mimořádná záležitost, protože lidstvo už žilo v jakési euforii, že se s infekcemi vypořádalo. Že je to vyřešená záležitost a žádná další velká pandemie nás nepotká. Z historického hlediska tím míním pověstné morové rány, rozsáhlé epidemie cholery, skvrnitého tyfu i dalších infekčních nemocí, třeba spály, záškrtu nebo spalniček. Hlavně po druhé světové válce se dařilo lékařské vědě nad infekcemi vítězit, a to díky znalosti antibiotik a především zahájením plošné vakcinace. Důležitost našeho oboru, tedy infektologie, vlastně díky těmto úspěchům pomalu stagnovala. Všechno se zdálo být vyřešené...
Čtěte také
A přišel covid. Kdy se ho lidstvo zbaví?
To je věštění z křišťálové koule, protože mimo jiné nevíme, jak bude vir mutovat. A jakou si, obrazně řečeno, najde vir cestičku, jak znova zaútočit i na očkované. Zároveň ale víme, jak vyrobit nové modifikované – zejména mRNA – vakcíny. Takže věřím, že pokud přijdou další mutace, které dokážou obejít imunitní systém navozený současným očkováním, rychle nasadíme vakcíny upravené.
Je to tedy boj na léta?
V tuto chvílí se sice jeví jako dostatečné tři dávky vakcíny, ale podle mě je velmi reálné, že nás bude čekat i čtvrtá a třeba i pátá nebo šestá dávka. Opakované očkování přece není ničím novým, používáme ho u řady vakcín, třeba při vakcinaci proti tetanu, záškrtu, černému kašli, klíšťové encefalitidě. Věřím, že se proočkovanost proti covidu v České republice nakonec zvýší až na 95 procent a potom výrazně poklesne i riziko přenosu. Ale ani pak se přenos úplně nezastaví, bohužel, vir tu bude s námi třeba i dalších deset let.
Jednou ale musí infekce covidu odeznít, anebo snad ne?
Všechny epidemie v historii lidstva nakonec dříve či později vyhasly. A to i v dobách, kdy proti nim lidstvo neznalo obranu, ať už to byl mor, anebo cholera. My máme jako civilizace tu obrovskou výhodu, že se úspěšně vyvíjejí i protivirové léky, o kterých jsme třeba před půlstoletím neměli žádnou představu. Před deseti dvaceti lety se ale staly dobře dostupné protivirové léky proti chřipce, žloutenkám, herpetickým infekcím, které jsou velmi účinné, takže předpokládáme, že brzy dokončíme i vývoj prvních protivirových léků proti koronaviru. Vypadá to, že tyto cílené protivirové léky bychom mohli dostat do praxe už za dva tři měsíce. A tyto léky by mohly dál snížit riziko těžkého průběhu covidu. Nadále ale platí, že mnohem účinnější je infekci předcházet, a to cílenou vakcinací.
Co byste vzkázal lidem, kteří se bojí zdravotních problémů po vakcíně?
Vakcína je naprosto bezpečná a opravdu se není čeho obávat. V tuto chvíli bylo ve světě podáno více než 7,5 miliardy dávek, což je naprosto unikátní číslo. Dosud nikdy v historii medicína v tak krátké době nevyzkoušela vakcínu na tak obrovském vzorku světové populace. Sám jsem garantem očkování za Opavu, zatím jsme aplikovali asi 130 tisíc dávek, a právě ke mně by se měly sbíhat informace o všech závažných komplikacích po očkování. Je jich opravdu minimum a určitě zatím nedošlo k žádnému úmrtí či závažnému ohrožení zdraví.
A jaký máte vzkaz pro odmítače čili antivaxery?
Drsný na ně být nechci, to nepomáhá, jsem přesvědčen, že podlehli dezinformacím. Naopak velmi zlý jsem na autory těch protivakcinačních i obecně proticovidových neověřených a nepodložených zpráv, kterým bohužel i media dávala poměrně velký prostor. Nevím, zda si autoři dezinformací uvědomují, kolik lidských životů zmařili, kolik rodin učinili nešťastnými a zda v nich vůbec hlodá svědomí. Zarputilým odpíračům, ale i všem těm, kteří nad očkováním ještě váhají, bych rád připomenul, že vakcinace je jeden z největších výdobytků medicíny, jaký kdy poznal svět. Ale i názory odpíračů, kteří podlehli dezinformacím, se podle mě budou postupně měnit.
Čtěte také
Jak hodnotíte očkovací kampaň?
Celá očkovací kampaň byla zatím v České republice vedena spíše nešťastně. Už loni v prosinci jsem se angažoval v lékařské petici pro ministra zdravotnictví, v níž odborníci apelovali, aby stát do očkovací kampaně vložil veškeré své síly. Bohužel, kampaň nebyla uchopena za správný konec a hlavně letos na počátku roku se kvůli tomu strašně moc prošvihlo. Kdyby stát tehdy dokázal význam vakcín odprezentovat tak, jak se to podařilo třeba ve Španělsku a Portugalsku, dnes by se umíralo v mnohem menší míře. Na odpírače se přesto nezlobím a chci věřit, že současná vlna většinu z nich přesvědčí a že se přikloní k vakcinaci.
Nebudou současná omezení antivaxery spíše zatvrzovat? Co na ně více apelovat, že jsou vlastně sobečtí k vlastním rodinám i přátelům, s nimiž se stýkají?
Máte pravdu, je v tom překvapivá neúcta k rodičům a k prarodičům, obecně k nemocným a starším lidem. Je to opravdu krajně nešťastné, když děti brání seniorům v rodině, aby se očkovali. A stejně sobecké je, když nenaočkovaní žijí v jedné domácnosti s neočkovanými seniory nebo chronicky nemocnými, ale stejně tak i s naočkovanými seniory. Ve zdravotnictví pak odmítače vnímám jako lidi se základním nepochopením odpovědnosti za ty, o které se starají. Zdravotníci jsou tady přece od toho, aby pomáhali nemocným. Jenže u nenaočkovaného personálu je daleko větší riziko, že covidem ohrozí nemocného a tím jednoznačně i cíl a výsledky své práce, často i práce celého zdravotního týmu. Doporučuji proto nejen zdravotníkům, aby se nenechávali ovlivňovat neověřenými, i když na první pohled často senzačními názory pseudoodborníků. Akceptujme autority a většinový názor vyspělého světa.
Přibývají nyní i v malé okresní nemocnici v Opavě mladší a neočkovaní pacienti?
Na oddělení máme více pacientů mladšího věku, než tomu bylo v předchozích vlnách, a jednoznačně mezi nimi převažují neočkovaní. Delta varianta je výrazně infekčnější, proto zasahuje větší část populace, ale ne všichni mladí a neočkovaní lidé deltu zvládnou bez komplikací.
Jak mladí lidé se k vám dostávají?
Minulý týden u nás zemřela 36letá mladá žena. Neočkovaná, chronicky nemocná, ta měla být očkovaná jako jedna z prvních.
O kolik pacientů s covidem nyní pečuje Slezská nemocnice v Opavě a jaká je úmrtnost?
Průměrně máme v těchto dnech kolem padesáti až šedesáti pacientů v celé nemocnici a toto číslo stále stoupá. Zhruba dvacítka z nich v lehčím stavu leží na plicním oddělení. Na vrcholu minulé vlny jsme měli sto a více pacientů a také úmrtnost byla vyšší. Měli jsme dny, kdy nám zemřelo i sedm pacientů denně, teď je to průměrně jeden za jeden až dva dny. Pro lékaře i sestry infekčního oddělní je to ovšem opět naprosto vyčerpávající práce, jak fyzicky, tak zejména psychicky. Na infekčních odděleních jsme před příchodem pandemie nebyli zvyklí, že bychom infekce nezvládali. Na oddělení umíralo kolem pěti až osmi pacientů za rok, například na meningokokové či pneumokokové infekce.
Vy se historií moru čili „černé smrti“ a dalších infekcí zabýváte i s pomocí archivních materiálů. Jak Opavu v minulosti trápil třeba právě mor anebo cholera?
Epidemie moru čili černé smrti Opavu postihly v letech 1572, 1614 a 1623. V roce 1831 doputovala do Opavy ničivá epidemie cholery, která se šířila z Indie přes Rusko dále do západní Evropy, a Opava byla jedním z prvních postižených evropských měst. V tehdy několikatisícovém městě choleře jen v prvním roce podlehlo více než 500 nakažených. Cholera přicházela bez varovných příznaků a i nejzdravější jedince rychle dovedla k hrozné smrti. Umírali v krutých bolestech, v průjmech a s rychle nastupujícím strašidelným vzezřením. Zcela neúčinné způsoby léčby tehdy učinily z cholery jednu z nejobávanějších infekcí, kterou doprovázela i davová hysterie.
Čtěte také
A tyfová epidemie?
Epidemii tyfu zažila Opava v roce 1848 a tehdejší situaci líčí dochovaná kronika opavské zemské nemocnice: „Nebylo prádla, nástrojů a nouze o místo stupňovala se tak, že nemocní soustavně leželi na zemi. Ještě týž rok podlehl zákeřné infekci primář Dr. Vlasák i jeho dva pomocní lékaři. Když pak těžce onemocněl i ranhojič Ignác Pallhon, zůstala nemocnice bez lékaře.“
A najednou v roce 2020 jako by se ty staré časy vrátily, když přišla pandemie viru SARS-CoV-2. Co na to infektologové?
Podle mě žádný ze současných infektologů nepředpokládal, že se dožije příchodu takto závažné infekce, která v krátké době dokáže zasáhnout celý svět. Tak rychlý a enormní nástup nebezpečné pandemie dosud lidstvo nezaznamenalo, což je dáno globalizací a snadným přenosem nemoci po celém světě. Nečekalo se, že zaútočí zrovna koronavirus, spíš jsme očekávali nějakou pandemii klasické chřipky, na kterou se svět připravoval. Na chřipku jsme měli orientovány pandemické plány i vyvinuté léky a také účinné vakcíny k masovému očkování. Navíc úmrtnost u chřipky není tak vysoká jako u současné epidemie covidu, takže jsme věřili, že případnou pandemii chřipky zvládneme. Překvapivě se objevil úplně jiný vir, s nímž si zatím úplně nevíme rady. Jisté je, že v tuto chvíli neznáme jinou cestu, jak se zbavit viru a pandemie, než masově očkovat. Jiná šance opravdu není a všichni snad nakonec dospějeme k tomu, že se tomu podřídíme. Vakcíny ověřeně fungují, to vidíme i na infekčním oddělení v Opavě.
Jak se to aktuálně projevuje?
I když je proočkovanost v České republice nedostatečná, díky vakcínám jsme v mnohem lepší situaci, než v jaké jsme byli třeba po posledních Vánocích. Většina seniorů je už naštěstí proočkována, 85 procent lidí z rizikové skupiny nad 65 let očkování přijala a zhruba stejné číslo platí i pro chronicky nemocné. Kdyby očkování u skupiny 65 plus nefungovalo, měli bychom na oddělení pětkrát více očkovaných pacientů i z této věkové kategorie. Ale není tomu tak, což je jasný důkaz, že očkování má pozitivní dopad.
Kolik máte na infekčním oddělení očkovaných a neočkovaných? Jaký je ten poměr?
Majoritní podíl tvoří neočkovaní pacienti, zatímco očkovaní jsou v minoritě. U některých očkovaných ze skupiny nad devadesát či pětadevadesát let ale bohužel dochází k prolomení imunity – a takové pacienty jsme tu samozřejmě měli a máme. Pokud je například variantou delta masivně nakažena neočkovaná rodina, v níž žijí i nakažení a očkovaní senioři, občas dojde k prolomení imunity a takoví pacienti pak u nás i umírají, zpravidla ale hlavně z důvodu své dlouhodobé základní nemoci. Po dvou dávkách očkování, pokud ho tito senioři absolvovali již na počátku roku, navíc jejich obranyschopnost postupně klesá.
Doporučujete jim třetí vakcínu?
Jednoznačně doporučuji. A v případě, že se covidem nakazí po druhé dávce, je třeba i jim zavčas podávat monoklonální protilátky proti viru SARS-CoV-2. Tyhle látky mají velký význam i pro očkované, ač se o tom napřed dlouho diskutovalo. Domnívám se, že monoklonální protilátky mohou zachránit život i nakaženým očkovaným devadesátníkům a starším pacientům.
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
