Ve Sněmovně potkáte komerčního fašistu nebo fanynku Ortelu, říká Jiří Padevět

Na sociálních sítích vtipně glosuje bizarní postavičky české politické scény a jejich zvolání do veřejného prostoru. Zabývá se temnými stránkami naší nedávné historie a upozorňuje, že ve společnosti stále přežívá podhoubí, z něhož by mohlo znovu vzejít něco nepěkného. A rozhodl se, že už nechce být jen glosátorem dění, nýbrž tím, kdo směřování České republiky může ovlivnit. „Pokud budu někam kandidovat, bude to zcela jistě za STAN, jehož jsem registrovaným příznivcem,“ říká badatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět.

Letošní senátní volby píší pozoruhodné příběhy ještě předtím, než se otevřou hlasovací místnosti. Jeden takový vznikl přímo v Praze, kde se za obvod 27 – Praha 1 měl o křeslo v horní komoře českého Parlamentu ucházet právě Jiří Padevět. A to v barvách hnutí Starostové a nezávislí. Ředitel nakladatelství Academia ale učinil krok, který se v dnešní politice už takřka nevidí. Své kandidatury se vzdal ve prospěch kandidátky občanských demokratů Miroslavy Němcové.

K tématu

K věci

Padevět: Dokud bude Rusko stejné jako teď, tak nikdy srpnovou okupaci nepřizná

21. srpna 2020 13:04

„Původně jsem měl proti Miroslavě Němcové kandidovat, ale vážím si jejích postojů natolik, že se s ní nehodlám přetahovat o bezpochyby podobnou skupinu voličů. Pevně doufám, že tato skupina bude natolik velká, aby se Miroslava Němcová stala senátorkou a ještě hlasitěji prosazovala demokracii, svobodu jednotlivce a respekt k právu a Ústavě České republiky,“ prohlásil Padevět. Němcová jde do voleb jako společná kandidátka své mateřské ODS, hnutí STAN, TOP 09 a Liberálně ekologické strany. Jiří Padevět nicméně naznačil, že politice je ochoten se aktivně věnovat.

Sice jste se vzdal kandidatury do Senátu ve prospěch Miroslavy Němcové, ale už tím, že jste se o křeslo v horní komoře ucházel, jste naznačil, že máte politické ambice. Opravdu je máte?
Slovo ambice nemám rád. Spíše mám nutkání pokusit se přispět ke kultivaci politické kultury a osobně prospět své zemi.

Ale proč zrovna v Senátu? Jeho síla něco reálně ovlivnit je přece jen menší, než jakou disponuje Poslanecká sněmovna.
Domnívám se, že Senát, i když má menší moc než Poslanecká sněmovna, je jedním z ostrůvků v české politice, za které se normální občan nemusí stydět a na kterých se stále většinově podporuje rozvoj demokratické a občanské společnosti jak v rámci republiky, tak s přesahy přes českou státní i mentální hranici. Už jenom poštěkávání některých politiků o zbytečnosti Senátu je důkazem, že řada senátorů dělá svoji práci báječně.

Nezvážíte přece jen, že byste za rok kandidoval ve sněmovních volbách? Případně za koho?
Pokud budu někam kandidovat, bude to zcela jistě za STAN, jehož jsem registrovaným příznivcem. Do Poslanecké sněmovny to ale s největší pravděpodobností nebude. Vrátím se zpět k Senátu. Zatímco na jeho chodbách máte velkou pravděpodobnost, že potkáte lidi, se kterými nemusíte zcela politicky souhlasit, ale které můžete z různých důvodů respektovat, nebo si jich vážit, v Poslanecké sněmovně je situace podstatně horší. Při vší úctě k politikům demokratických stran zastoupených ve sněmovně zde máte velkou šanci, že budete obědvat v jedné místnosti s udavačem komunistické tajné policie, komerčním fašistou, s plejádou prospěchářů a poskoků populistických tlučhubů a prodavači nenávisti, popírači genocidy Romů nebo s fanynkami xenofobní hudební skupiny Ortel. Nejsem si jist, zda bych takový oběd strávil. To, co jsem teď napsal, je na jednu stranu mírná nadsázka, na druhu stranu bohužel obraz českého politického prostředí.

Stále častěji se setkávám s názory, že byste byl dobrým českým prezidentem. Uvažujete tímto směrem?
Raději uvažuji o tom, jakou napíšu další knihu.