Bývalý český prezident hodnotí třicet let Visegrádské skupiny rozporuplně. Někdy se podle něho osvědčila, jindy moc ne. (Zdroj: CNN Prima NEWS) Zdroj: CNN Prima NEWS
Na počátku Visegrádské skupiny byla jen prázdná a vznešená slova odrážející euforii bezprostředně po pádu komunismu. Úspěšným výsledkem bylo ale vytvoření Středoevropské zóny volného obchodu. Členské státy – Česko, Slovensko, Polsko a Maďarsko – si dokázaly vynutit respekt Bruselu při odmítání migračních kvót. „Tehdy skupina skutečně ožila,“ myslí si bývalý prezident Václav Klaus. Jak hodnotí třicet let Visegrádské dohody? A je životaschopná i uvnitř Evropské unie?
Osvědčila se podle vás Visegrádská dohoda? Měla význam?
Hodnotit smysl a význam Visegrádské čtyřky za třicet let její existence je na knihu, ne na krátký rozhovor. Hlavně by bylo třeba odlišit rétoriku od reality. Smysl a cíl Visegrádské čtyřky nikdy nebyl jasně definován.
Nebyla jejím cílem právě spolupráce Československa, později České republiky, Slovenska, Polska a Maďarska na cestě k evropské integraci?
Na počátku byla jen prázdná, ale o to vznešenější slova, odrážející euforii éry bezprostředně po pádu komunismu. Přesně to v sobě symbolizovali prezidenti Havel, Walesa a Göncz. Ti hledali most mezi Východem a Západem. Hlasy některých z nás více pragmaticky uvažujících politiků se to snažily pootáčet k obraně a prosazování našich zájmů – jak politických, tak ekonomických. Úspěšným výsledkem tohoto přístupu bylo vytvoření jediného významnějšího institucionalizovaného projektu V4, takzvané Středoevropské zóny volného obchodu, známého pod zkratkou CEFTA (Central European Free Trade Agreement, pozn. red.). Byl to pokus posílit náš vzájemný obchod, když pádem komunismu „zmizely“ relativně snadné východní trhy a když nás západní (evropské) trhy nechtěly.
Jak byste zhodnotil fungování skupiny V4 při úsilí o vstup do Evropské unie?
Tehdy skupina V4 nefungovala a je třeba si to přiznat. Každá z těchto čtyř zemí chtěla předvést Bruselu, že je nejlepší a že si vstup zaslouží jako první. Slovensko na to však tehdy nemělo, my jsme se chovali poměrně klidně, ale Polsko i Maďarsko chtěly získat speciální pozici. Vždy mne to velmi zlobilo. Po roce 2004 se V4 zklidnila, ale řada pokusů o společný, tolik potřebný, postup v EU selhala na nezájmu, či dokonce antizájmu té či oné země. Až do výrazného volebního vítězství premiéra Orbána bylo hlavním blokátorem společného postupu Maďarsko, neboť spoléhalo na specifickou podporu Německa.
Třicet let visegrádské čtyřky aneb od zaostalých sovětských satelitů do vyspělé Evropy
V únoru 1991 se v maďarském Visegrádu setkali čelní představitelé Československa, Polska a Maďarska, aby podepsali dohodu, jež zformovala skupinu středoevropských zemí uprostřed hroutícího se postsocialistického bloku. Má skupina V4 v kontextu téměř sjednocené Evropy ještě svůj význam? A splnila očekávání, která do ní byla vkládána?
Visegrádská čtyřka se ale poměrně silně ozvala proti migračním kvótám. Nebyl to další z momentů, kdy se ukázalo, že se těmto zemím vyplatí držet spolu?
V roce 2015 skupina V4 skutečně ožila. Svým protestem proti „vítání“ masové migrace do Evropy se – mám strach, že jen dočasně – sjednotila a díky tomu se stala respektovaným prvkem evropské politiky. Kéž by nám to co nejdéle vydrželo.
Má dnes ještě takové uskupení smysl, respektive potvrdil společný postoj zemí V4 vůči migračním kvótám, že existence této skupiny smysl neztratila?
Visegradské seskupení čtyř zemí – vycházející z jejich geografické blízkosti, z historických zkušeností (spolužití na území nedaleko Německa) a zejména z velmi obdobného prožitku čtyř desetiletí komunismu (a mocenských ambicí Sovětského svazu) – smysl i dnes má, protože tyto konstanty s námi jsou a budou i nadále. Iluze, že to přestává být třeba, když jsme členy Evropské unie, je ahistorickým uvažováním a podceňováním mocenských zájmů velkých zemí v naší blízkosti.
Jak vidíte dnešní působení Visegrádské skupiny uvnitř Evropské unie?
Tam je třeba nepřetržitě usilovat o prosazování svých zájmů, jedna izolovaná země na to nestačí. Jednota V4 je nikoli nespornou skutečností. Jednou věcí jsou skutečné, autentické zájmy těchto zemí, které jsou jen podobné, nikoli identické, druhou věcí je odlišný politický vývoj uvnitř těchto zemí v čase, který spolupráci a chování se v EU nemálo ohrožuje. Dnešní Slovensko je už bohužel někde úplně jinde, my, slabostí naší jakékoli jednoty a politiky, také. Visegradskou čtyřku dnes drží Maďarsko a Polsko. Je smutné, jakou úlohu v tom hrajeme my.
