Válka jako rituál a zbytečně prolévaná krev. Konflikt o Náhorní Karabach nemá řešení

Kopce, ovce a mezi nimi ostnatý drát, zákopy a pravidelná palba. To je poslední tři desetiletí obrázek Náhorního Karabachu. Kraje zapadlého na geografickém konci Evropy – Kavkazu, kde se čas od času ozve zapomenutá a zbytečná válka jako ozvěna krachu Sovětského svazu.

Již bezmála týden pokračují boje mezi arménskými a ázerbájdžánskými vojsky v oblasti Náhorního Karabachu. Oblast je de iure součástí Ázerbájdžánu, který nad ní ale nemá posledních 30 let kontrolu. De facto se jedná o nezávislou, mezinárodně však neuznanou republiku pevně spojenou s Arménií – v první řadě národnostně.

Konflikt o Náhorní Karabach se dá datovat až do 13. století a možná ještě hlouběji. Kořeny současné patové situace vedou do 20. let minulého století. Po připojení kavkazského regionu k Sovětskému svazu byl Náhorní Karabach jako autonomní oblast ponechán v rámci Ázerbájdžánu. Tím vznikla oblast s převážně arménským obyvatelstvem v kulturně a historicky odlišné až nepřátelské republice.

Z pohledu tehdejší doby nešlo o nic neobvyklého. Bolševické vedení nového soustátí srpu a kladiva rádo experimentovalo s hranicemi uvnitř SSSR a národnostní politikou. Pomníky tohoto experimentu jsou právě zmrazené či horké konflikty na postsovětském prostoru od Podněstří přes Ukrajinu po Kavkaz.

Náhorní Karabach předznamenal pád SSSR

O 60 let později Sovětský svaz pod vládou Michaila Gorbačova zažíval mírné politické tání. Toho využily arménské síly v Náhorním Karabachu, které požadovaly spojení s Arménií. Na odpor se postavilo vedení Ázerbájdžánu, které usilovalo o zachování územní celistvosti svazové republiky.

Moskva nebyla s to kontrolovat a především řešit situaci. Návrat ke statusu quo, o který usilovalo sovětské vedení, nebyl možný. Pouliční manifestace brzy začaly doprovázet krvavé pogromy, vyhánění Arménů z Ázerbájdžánu a naopak. Oba národy si nezůstaly nic dlužny.

„Nic nezmůžeme s Afghánistánem a tady snad rozpoutáme občanskou válku?“ položil Gorbačov v únoru 1988 řečnickou otázku ohledně potlačování rostoucího napětí na Kavkaze. Už však bylo pozdě. Situace okolo Náhorního Karabachu se postupně začala rozrůstat do ozbrojeného konfliktu odehrávajícího se v chaosu rozpadu Sovětského svazu.

Lokální sovětská občanská válka si do roku 1994, kdy bylo podepsáno mezi Arménii a Ázerbájdžánem příměří, vyžádala přes 30 tisíc obětí a statisíce uprchlíků. Ázerbájdžán válku prohrál. Podle rezoluce OSN a mezinárodního práva však vzbouřený kraj Ázerbájdžánu patří i nadále. Ztráta území se stala jeho národním traumatem. Náhorní Karabach se formálně osamostatnil, je však pevně spojen s Arménií. A na frontové linii mezi znepřátelenými stranami pravidelně dochází k přestřelkám.

Konflikt o Náhorní Karabach je zásadním dílkem skládačky, který ukázal nemohoucnost Sovětského svazu. Konflikt přispěl k následnému drolení SSSR. V témže roce, kdy eskaloval spor o Náhorní Karabach, se začaly otevřeně projevovat separatistické tendence na jiném konci Sovětského svazu – v Pobaltí. Litvě, Lotyšsku a Estonsku se však podařilo vymanit z područí Moskvy mírnou cestou.

Exodus z Náhorního Karabachu

„Pocházím z vesnice Tejmur-Mjuskanly (obec leží v jihozápadní části Náhorního Karabachu, pozn. red.). Vesnice, stejně jako celý okres, byla okupována 31. srpna 1993. Má rodina odtud uprchla v polovině srpna a od té doby jsem tam nikdy nebyl, protože vesnice byla zničena arménskou armádou a je okupována Arménií. Už 27 let jsem neviděl rodný kraj. Když došlo k okupaci, bylo mi osm let. Teď je mi 35. V podstatě arménská armáda provedla etnickou čistku,“ říká v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Sadat Gulijev, expert na Jižní Kavkaz a autor telegramové skupiny o Ázerbájdžánu Maiden Tower.

Podle Gulijeva je aktuální eskalace konfliktu velmi vážná. „Na rozdíl od předchozích bojů v dubnu 2016 či květnu 2018 byl vyhlášen výjimečný stav. V Ázerbájdžánu byla provedena částečná mobilizace, v Arménii plná mobilizace. Logickým ukončením eskalace je osvobození Arménií okupovaného ázerbájdžánského území. Čas ukáže, jestli se to Ázerbájdžánu povede. Chci věřit, že se to podaří,“ tvrdí ázerbájdžánský expert.

Arménský vojenský expert a šéf odboru pro obranný výzkum Armenian Research & Development Institute Leonid Nersisjan spojuje současný ozbrojený střet o Náhorní Karabach s několika faktory.

„Kvůli epidemii COVID-19 se ve světě méně věnují situacím přesahujícím vnitrostátní problémy jednotlivých zemí. Proto Ázerbájdžán a Turecko asi spoléhaly na to, že se mezinárodní společenství o tento region nebude zajímat a mohou jednat bez omezení,“ uvádí Nersisjan pro CNN Prima NEWS.

„Druhým faktorem je to, že kvůli ekonomické krizi v Ázerbájdžánu tamní vláda čelí poklesu popularity, a proto se s tím něco muselo dělat. Válka byla jedním z východisek. Třetím faktorem je růst tureckých ambicí. Turecká podpora Ázerbájdžánu je absolutně bezprecedentní. Ještě před dvěma roky bylo obtížné si tuto podporu představit. Je to spojeno s tím, že turecký prezident Erdogan jedná svéhlavě nejen ve vztahu k Arménii a Náhornímu Karabachu. Stačí si všimnout, v kolika konfliktech se Turecko dnes angažuje,“ uvádí arménský vojenský expert.

Konflikt bez rozumného konce

Aktuální konflikt může mít hned několik vyústění. Podle Nersisjana se může vrátit do původního doutnajícího stavu, nelze ani vyloučit, že přeroste v regionální válku.

„Už teď je zřejmé, že Ázerbájdžán své plány nenaplní. K žádnému blitzkriegu nedošlo. První, nekrvavý scénář spočívá v tom, že za několik dní konflikt vyhasne a bude dosaženo příměří mezi bojujícími stranami pod tlakem mezinárodního společenství,“ tvrdí Nersisjan.

„Druhým scénářem je poziční válka. To zároveň znamená, že boje budou v menší míře pokračovat a oba státy budou navíc vystaveny ekonomickým a lidským ztrátám. Přitom existuje riziko, že do konfliktu budou vtaženy třetí strany. V takovém případě se válka může přenést na celý region. Pokud by se přímo zapojilo Turecko, tak by se muselo angažovat i Rusko a možná také Írán. To je nejčernější scénář,“ popisuje arménský vojenský expert.

Má 30 let dlouhý spor o Náhorní Karabach řešení? Experti oslovení CNN Prima NEWS se v tomto ohledu neshodnou. „Území zabrané pomocí zbraní jde vrátit jen zbraněmi. Mírová jednání trvající 26 let se zatím ukazují jako neúspěšná. Existuje i diplomatické řešení. O něm hovoří prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev. Arménie musí stáhnout svá vojska z okupovaného území Ázerbájdžánu,“ uvádí ázerbájdžánský expert Sadat Gulijev.

„Po aktuální eskalaci situace je složitější hovořit o nějakém řešení. Po pravdě řečeno ho už nevidím. Situaci v Náhorním Karabachu nelze vyřešit prostřednictvím zbraní. Protože se opět a právě teď ukazuje, že to není adekvátní způsob. Řešení sporu o Náhorní Karabach se dá dosáhnout pouze diplomatickou cestou. Je také nutné si uvědomit, že na řešení konfliktu má primární zájem Ázerbájdžán. Prohrál první válku a nekontroluje Náhorní Karabach. Arménie nepotřebuje hledat nějaké nové řešení sporu,“ domnívá se arménský expert Leonid Nersisjan.