Válka je jednou z nejhorších emocionálních záležitostí. Jak o ní hovořit s dětmi?

Jako rodič vidím, jak děti válku vnímají a vyvolává to v nich řadu otázek i nejistoty. Co pro děti vůbec znamená v jejich životě válka, která je tak blízko nás?
Válka je pro všechny – pro děti i dospělé – jednou z nejhorších emocionálních záležitostí. Je to zásah do života, do pocitu bezpečí a jistoty. Pro většinu z nás to byl donedávna vzdálený pojem, něco, co se nás bezprostředně netýkalo. Válečný stav je jednou ze situací vzbuzujících strach a stres a my se musíme naučit s těmito emocemi pracovat. Bude potřeba si s dětmi o tom více povídat, samozřejmě adekvátně jejich věku.

Zaměřme se nyní na starší žáky základních a středních škol, kteří už trochu chápou souvislosti, ale i tu hrozbu. Jak bychom s nimi o tom jako rodiče měli mluvit?
Měli bychom jim primárně vysvětlit, že konflikt existuje, ale že žijeme v bezpečné zemi a v tuto chvíli nám nic nehrozí. Rodiče by měli mluvit pravdu, ideálně v klidu. Dětem není dobré zbytečně nahánět strach. Měly by vědět, že rodiče tu jsou pro ně. Je důležité dát dítěti najevo, že jeho názory i pocity rodiče zajímají. Je lepší o tom mluvit, než nechat prostor jenom na informace z médií a sociálních sítí. Samozřejmě je potřeba filtrovat informace u dětí různého věku. Jinak situaci vnímá dítě na prvním stupni, jinak na druhém stupni, jinak středoškolák. Dětem by mělo být také vysvětleno, že toto není válka všech lidí ruské národnosti. Žádné děti si válku nevybraly.

Jak by v tomto ohledu měla fungovat škola a školní psychologové?
Učitelé a školní psychologové by měli zajistit ve třídách klid a zabránit případným útokům až šikaně. Je potřeba zajistit klidné a bezpečné prostředí pro všechny, vést žáky k debatě v rámci občanské či mediální výchovy na téma konflikt všeobecně. Jako vhodné vidím aktivity zaměřené na řešení konfliktu. Důležité je upozornit děti, aby se zamyslely nad tím, co jim samotným pomáhá, když mají strach. Může to být kresba, psaní povídky nebo deníku.

Učitel má možnosti vysvětlit situaci, aniž by zasahoval do politiky. Důležité je vést děti k vyjadřování názorů a poukázat také na mocný vliv médií ať v pozitivním i v negativním ohledu. Pokud si na to někteří pedagogové netroufají, mohou požádat o pomoc kolegy či odborné pracovníky PPP.

Jak vy sama vnímáte pocity dětí ve školách. Můžete uvést nějaký případ?
V tuto chvíli mám pouze zprostředkovanou informaci od kolegyně. Minulý týden na jedné škole začala dívka čtvrté třídy ruské národnosti nevybíravým způsobem verbálně atakovat své ukrajinské spolužačky s tím, že rodiče říkali, že Ukrajina vyhlásila válku Rusku a za vše můžou Ukrajinci. Třídní učitelka k tomu přistoupila velmi profesionálně, pracovala s celou třídou a podařilo se jí za pomoci školní psycholožky situaci uklidnit. Ředitel školy informoval o dané situaci rodiče oné dívky a sdělil další možné kroky, kdyby se situace opakovala. Volala mi také jedna výchovná kolegyně ze střední školy našeho obvodu, že se žákyně čtvrtého ročníku (maturitního) psychicky sesypaly z toho, že jejich spolužák Ukrajinec odjel bojovat za svou vlast a ony mají o něho velký strach. Třídě jsem nabídla intervenci z naší PPP a půjdeme si s dětmi na toto téma povídat.

Jak tuto situaci vysvětlit malým dětem?
Děti mladší šesti let bych se snažila před těmito informacemi co nejvíce chránit. To znamená nenechat je sledovat televizi nebo vyhledávat informace na sociálních sítích. Pokud se budou ptát, pak je důležité trpělivě odpovídat na otázky. U malých dětí dobře funguje obraz pohádky. Můžeme tedy použít oblíbenou pohádku nebo příběh, kdy vítězí dobro nad zlem.

Je lepší před dětmi příliš nepouštět emoce? Protože i my dospělí to velmi špatně neseme a někdy se člověk zkrátka neubrání slzám nebo určité nervozitě.
Je důležité v sobě emoce nedusit. Samozřejmě ale adekvátně situaci a danému problému. Děti by měly vědět, že i my dospělí umíme plakat, že nás něco trápí a bolí. Měli bychom jim vysvětlit, proč reagujeme tímto způsobem a co se děje. Není dobré je však zbytečně zahlcovat obavami. Snažme se na děti nepřenášet svoje strachy. Dobře funguje hledat podporu i pro sebe v aktivitách, které nám pomáhají a dělají nám radost, což může být například četba, sport či výlety do přírody.

Jak jim vysvětlit problematiku ohledně ruských občanů, kteří tu s námi žijí? Zejména pak ve školách, které navštěvují ruské děti?
Je potřeba dětem vysvětlit, že za konfliktní situaci nenesou zodpovědnost Rusové a Ukrajinci, které běžně potkáváme ve škole, v MHD nebo na ulici. Měli bychom podporovat dobré vztahy mezi národnostmi. Přátelský postoj je velmi důležitý k tomu, aby se posilovala důvěra mezi lidmi. Je potřeba se vyvarovat generalizace. Naše děti by měly vědět, že ne všichni Rusové jsou kvůli válce špatní lidé. Je dobré uvádět všeobecně konkrétní příběhy lidí, kteří učinili dobrý skutek. Připomenout si společně zážitky spojené s dětmi jiných národností, například jak si spolu hrají, jak prožívají společné chvíle.  Fascinující je v této době solidárnost lidí, a to je potřeba dětem ukazovat a vyzdvihovat.

Jak mluvit s dětmi o válce?

Centrum Locika, které pomáhá dětem, jež zažívají násilí, ať už přímo v rodině, nebo jako svědci, vydalo pár užitečných tipů, jak s našimi nejmenšími hovořit o válce:

• Říkejte dětem pravdu a poskytujme jim pravdivé informace přiměřeně k jejich věku.

• Když s dětmi otevřete téma války, vytvořte k tomu vhodné podmínky, aby se cítily bezpečně.

• Dejte dětem příležitost hovořit o svých obavách a strachu. Pomozte jim vyjádřit své pocity například pomocí kresby nebo příběhu.

• Vyhněte se generalizaci a stereotypům. Ať už jsou naše názory jakékoliv, je důležité dětem připomínat, že ne všichni Rusové jsou zlí lidé.

• Zajímejte se, co si vaše dítě o celé situaci myslí. Zejména pak starší děti už si samy vytvářejí své názory a je potřeba je vyslechnout a hovořit s nimi.

• Ukazujte dětem i to dobré, co válka přinesla. Především solidaritu a semknutí lidí, jež se rozhodli pomáhat. A společně s dětmi se do pomoci aktivně zapojte.