Na Vánoce si mnozí lidé ve svých domovech stavějí betlém s Ježíškem. Materiálů, které k vyobrazení narození Ježíše používají, je nespočet. Zdroj: Profimedia.cz
Tradiční jesličky z nejrůznějších materiálů, které vyobrazují narození malého Ježíška. Přesně to si mnozí lidé vybaví při slově betlém. Pro věřící však nejde o pouhou dekoraci či hračku. Jde o připomínku jednoho z nejzásadnějších okamžiků křesťanství, kdy ve městě Betlém v Izraeli přišel na svět Ježíš Kristus – Spasitel a Mesiáš. Jak dobře znáte příběh narození Syna Božího?
Vánoce si lidé pojí se svátky klidu, míru a času stráveném s rodinou. Pro křesťany se však jedná o dobu, kdy si připomínají narození Ježíše Krista. Ohledně data jeho narození dosud panují rozpory. Podle mnohých se jmenovaný Ježíšek nenarodil v prosinci a debaty se vedou i o přesném datu – 25. prosinci.
Ať už je však doba narození křesťanského spasitele přesná, či ne, věřící si o vánočních svátcích vyprávějí příběh, kdy se v Betlémě narodil Marii a Josefovi syn Ježíš. Křesťany označovaný Boží Syn, dítě, které na svět přišlo ve chlévě. Jak si věřící tento okamžik vyprávějí?
Jesle coby žlab
Narození malého Ježíška předcházelo sčítání lidu a sepisování jejich majetku. Rozkaz, který vydal římský císař Augustus, měl sloužit k následnému sestavení daňových listin. Povinnost pro zapsání platila pro muže starší čtrnácti let a pro ženy od dvanáctého roku. Ať už žili či pracovali kdekoliv, kvůli nařízení císaře se museli zapsat v místě, odkud jejich rod pocházel.
Podle Lukášova evangelia pocházela Josefova rodina z Betléma, rodného města krále Davida. Z galilejského Nazaretu, kde Josef i se svou těhotnou ženou Marií žili, se tak museli vydat na čtyřdenní cestu do judského Betléma. Město bylo kvůli množství lidí, kteří se do Betléma taktéž vydali, plné k prasknutí.
V hostinci pro Josefa s těhotnou ženou nebylo místo, a tak se uchýlili na okraj města – do vápencových jeskyní, kde byly zřízeny zimní stáje-chlévy pro zvířata. Ty byly nadále z části prázdné, neboť stáda dosud nocovala na pastvinách pod širým nebem. S příchodem do Betléma však nastal čas porodu a Marie svého prvorozeného syna přivedla na svět v jedné ze zmiňovaných jeskyní.
Děťátko zavinula do plenek a položila jej ve chlévě do jeslí – žlabu vytesaném do skalní stěny, kam se zvířatům dávalo krmení. Na ikonách východní církve bývá vyobrazován právě takový žlab, v českých končinách však v betlémech stojí dřevěná kolíbka.
Anděl přistoupil a pravil
Té noci, kdy na svět přišel syn Boží, byli pastýři na pastvinách a drželi hlídku u svých stád. Náhle k nim přistoupil boží anděl obklopený nebeskou září, pastýři se vylekali. Anděl je však uklidnil. „Nebojte se. Přináším vám radostnou novinu, velikou radost pro celý národ. Dnes se vám v Davidově městě narodil zachránce, Mesiáš, Pán. Dostanete toto znamení: Nejdete novorozené děťátko zavinuté do plenek a položené do jeslí,“ pravil.
Za andělem se náhle zjevil nebeský zástup a chválil Boha. Když se andělé vrátili do nebe, pastýři se mezi sebou dohodli, že se vydají do Betléma, aby zvěstování Boha spatřili na vlastní oči. Rozběhli se tam a spatřili Marii, Josefa a děťátko v jeslích. Miminko vypadalo jako každé jiné, droboučký uzlíček vykukující z plenek. Pastýři se však s ostatními podělili o to, co jim bylo předpovězeno. Všichni kolem užasli, když jejich slova slyšeli.
První živý betlém
O dni, kdy se Spasitel narodil, si lidé povídali. S jeho příchodem na svět se navíc začaly počítat letopočty tak, jak je známe. Se svatým Františkem z Assisi následně přišel moment, kdy si lidé začali příchod Ježíška připomínat vlastnoručně vyrobenými betlémy. V roce 1223 se rozhodl zakusit atmosféru Vánoc, a tak postavil živý betlém.
Byl velice vynalézavý. Postavil otevřenou chatku s jeslemi, vypůjčil si oslíka a vola, aby stáli nad jeslemi. Následně sehnal dva dobrovolníky, aby zosobnili Pannu Marii a svatého Josefa. Vše vytvářel podle své představy, přivedl ovci, donesl slámu. Vše bylo živé, až na Ježíška. Spokojit se musel s pouhou loutkou. Ani to však jeho nadšení nepřerušilo.
Vyběhl z betléma a coby pastýř přispěchal, aby viděl božské zvěstování – Syna Božího na matčině klíně. Nad scénou se sklenula skutečná noc a svatý František s nadšením svůj výtvor pozoroval.
Právě tento pohled a ztvárnění narození Ježíše Krista si lidé osvojili a začali výtvor svatého Františka napodobovat. Betlémy se z kostelů časem přesunuli i do domovů lidí. Mnozí se rozhodli vydat přímo do Betléma a na vlastní oči spatřit jeskyni, ve které se měl Ježíš narodit. Jiní se spokojili s vlastní verzí jesliček.
Tradici, jejíž začátek přinesl svatý František, mnozí lidé dodržují dodnes. K zachycení narození Mesiáše používají nejrůznější materiály – slámu, dřevo, sklo, živé tvory, cukroví a mnoho dalších. Do původního vyobrazení betléma pak někteří připojují další postavy, například tři krále s doprovodem, dárečky nebo stromeček.
