Velkochovy chobotnic představují ekologický i etický problém, varují odborníci
Nejvíce chobotnic v Evropě spořádají Italové – až 60 tisíc tun ročně. Zdroj: CNN Prima NEWS
Učenliví a inteligentní jedinci, kteří žijí převážně samotářsky – to jsou chobotnice. Oblíbili si je lidé po celém světě. Ne však pro jejich schopnosti a dovednosti. Jen do Česka se ročně dováží více než 200 tun ulovených chobotnic. Těch však kvůli zájemcům o vařená chapadla ve volné přírodě rapidně ubývá.
„V EU se nejvíce chobotnic konzumuje v Itálii, a to více než 60 000 tun ročně. V poslední době je však vysoká poptávka po chobotnicích i v jiných zemích, například ve Spojených státech a Japonsku, a to i přesto, že se populace volně žijících chobotnic zmenšuje,“ uvádí organizace Compassion in World Farming (CIWF), která přišla se zprávou o záměrech na zakládání velkochovů chobotnic a jejich možných dopadech na samotné živočichy i životní prostředí.
Čtěte také
A jak by takový velkochov hlavonožců měl vypadat? Ve Španělsku zkoumají možnosti v podobě podvodních klecí na otevřeném moři a v nádržích. Jak získat trvalý přísun chobotnic, a uspokojit tak rostoucí poptávku, řeší i Japonci a Mexičané. Podle odborníků a ochránců zvířat však velkochovy chobotnic představují mimo jiné ekologický problém – chobotnice jsou totiž masožravci. Jejich intenzivní chov tak bude záviset na dodávce živých ryb, korýšů a měkkýšů. A to v době, kdy ekologická stopa rybolovu je čtyřikrát větší než stopa po zemědělské činnosti, není dobrá zpráva.
Osobití samotáři
Vědci se také zabývají etickou stránkou velkochovu chobotnic, které překvapují svou inteligencí a vynalézavostí. Dokážou překonávat různé překážky, používat nástroje, stavět obydlí a podle některých indicií si dokážou i hrát. „Pokud zavřeme nějaká zvířata do velkochovu, měla by k tomu být vhodně uzpůsobená. To chobotnice nejsou z mnoha důvodů. Jsou zvídavé. Jsou expresivní. Mají osobnost. Mezi bezobratlými jsou kognitivně výjimečné,“ říká docentka enviromentálních studií Newyorské univerzity Jennifer Jacquetová.
Chobotnice navíc v drtivé většině žijí samotářsky. Uzavírat je ve větším počtu do stísněného prostoru by podle odborníků mohlo vést k napadání a kanibalismu. „Chobotnice nemají vnitřní ani vnější skelet, který by je chránil, a jejich kůže je velice zranitelná a snadno se poškodí. Je pravděpodobné, že v podmínkách velkochovu by docházelo ke zraněním chobotnic, ať už při fyzickém kontaktu s chovateli, nebo při agresivní interakci s jinými chobotnicemi,“ uvádí zpráva CIWF a upozorňuje, že snaha uzavřít do velkochovů volně žijící živočichy, které dosud člověk tímto způsobem nikdy nechoval, jim může způsobit značné utrpení.
Čtěte také
Již několik let se profesně i soukromě věnuji tématům blízkým přírodě, zvířatům a jejich ochraně. Jsem součástí projektu Prima Mazlíček a podílím se na vzniku stejnojmenného televizního pořadu.
