reklama

Věžák Koller, hezký kluk Berger a šikula Rosický, tak vzpomíná na Čechy Kohler

Jürgen Kohler se stal v roce 1990 fotbalovým mistrem světa. Ve čtvrtfinále tehdejšího šampionátu v Itálii odehrál celé utkání proti bývalému Československu, ubránil Tomáše Skuhravého a poté, co Lothar Matthäus proměnil penaltu, Němci nastartovali svůj pochod za zlatými medailemi. Nebylo to však jediné setkání Jürgena Kohlera s československým a následně českým fotbalem.

reklama

Při svém angažmá v Borussii Dortmund se v roce 1996 setkal s prvním z Čechů – Patrikem Bergerem. Jeho jméno si vybavil sice až na druhý pokus, ale pak už ho dokázal zcela přesně charakterizovat: „Skvělá levačka a hezký kluk.“ Od ledna 2001 se Kohler „staral“ o tehdy dvacetiletého Tomáše Rosického, kterého nyní označuje za svého „druhého syna“ a nedá na něj dopustit. Stejně jako na „věžák“ jménem Jan Koller, 202 centimetrů vysokého nejlepšího střelce v historii české reprezentace. „Ten byl sice nejklidnější, ale i tak jsme si se všemi třemi užili dost legrace,“ vypráví Jürgen Kohler v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS a vzpomíná: „Když jsem Jana viděl poprvé, myslel jsem si, že si musím jít koupit žebřík, abych s ním mohl absolvovat hlavičkové souboje. A škoda, že jsem nemohl přijet na rozlučku Tomáše Rosického do Prahy. Tak rád bych si s ním ještě zahrál.“

V Borussii Dortmund jste se během své kariéry potkal se třemi českými fotbalisty. Vzpomenete si ještě na jména?
Jan Koller, samozřejmě Tomáš Rosický, a pak musím přemýšlet. Promiňte, ale to jméno mi teď nenaskakuje.

Patrik Berger.
Patrik, no jasně. Záložník, desítka (pozice na hřišti, hraje za středním útočníkem – pozn.), dobrý týpek, hezký hoch. (smích)

K tématu

Který z nich ve vás zanechal největší dojem?
Všichni se prosadili a zanechali dojem. Ale pokud mám jmenovat jednoho, tak to byl Tomáš Rosický. Třeba už tím, že když tehdy přišel do Dortmundu, tak to byl ještě velmi mladý muž. Ale neobyčejně rychle se z něj stal prvotřídní hráč, který tzv. táhl mužstvo. Bylo zábavné se na něj dívat, sledovat jeho hru, jakou má jemnou techniku se skvělými přihrávkami, ale byl i dynamický. Jan Koller byl zjevením. Ale v tom dobrém smyslu slova. Patrik Berger byl neuvěřitelně šikovný fotbalista díky své skvělé levačce, který vždy uměl a mohl rozhodnout zápas. Nebyla to náhoda, že si ho už po roce v Borussii vybral FC Liverpool.

Pojďme k Tomáši Rosickému. Když on jako dvacetiletý přišel na začátku roku 2001 do Dortmundu, vám bylo 35 let. Je pravda, že jste se ho ujal a hodně mu pomohl?
Ale ano, dost jsem ho podporoval, protože jsem byl fascinovaný, jak rychle se ve svém věku dokázal přeorientovat na jinou zemi a hlavně na Bundesligu, na zcela jinou soutěž, než je česká liga. Byl tak trochu jako můj druhý syn. Bavilo mě sledovat, jak se vyvíjí, jak z něj roste skvělý fotbalista a také výborný člověk. Ano, skutečně se hodně posunul, o čemž svědčil i přestup do Arsenalu Londýn, kde pak dlouho hrál. A opět si musel zvykat na zcela nové podmínky –⁠ jak životní, tak i fotbalové.

Pět let strávil v Dortmundu také Jan Koller, o kterém jste řekl, že byl jako zjevení. Co jste si o něm pomyslel, když jste ho poprvé v létě 2002 viděl na tréninku?
Že si musím koupit žebřík, abych s ním mohl absolvovat hlavičkové souboje a aspoň některý vyhrát. Ale naštěstí byl v našem týmu, takže jsme to měli jednodušší. (smích) Jasně, musel jsem si na něj zvyknout. Stejně jako ostatní. Tak vysokého hráče jsme v Dortmundu neměli. Brali jsme ho jako takový útočný věžák. I přes svou výšku 202 centimetrů byl pohyblivý, běhavý a nikdy se nevzdal. K tomu byl neuvěřitelně týmovým hráčem a vždy byl ochotný se obětovat pro mužstvo. To dokázal v bundesligovém zápase na Bayernu Mnichov, když šel jako útočník do branky a pochytal mnoho vyložených šancí soupeře, ale především nedostal gól. Sice jsme prohráli 1:2, ale vzpomínám si, že Jana tehdy magazín Kicker zařadil do sestavy kola. Ale jako brankáře. To bylo něco.

Češi jsou přizpůsobiví, spolehliví, Jan a Tomáš byli po chvíli skoro jako Němci, takže organizovaní, učenliví

Jenže jeho začátky v české lize nebyly tak snadné, lidé se mu spíš posmívali a když přestoupil ze Sparty Praha do belgického Lokerenu, šlo o velké překvapení. Přes Anderlecht Brusel se pak za 10 milionů eur dostal do Dortmundu. Měl takovou cenu?
Myslím že určitě. Podívejte se, kolik za Borussii nastřílel branek. (Koller vstřelil 59 gólů ve 137 utkáních za Dortmund – pozn.) Ale nebyla to jen jeho činnost na hřišti. On byl výborný také charakterově. To se ostatně dá říct o všech Češích. Jsou přizpůsobiví, spolehliví, Jan a Tomáš byli po chvíli skoro jako Němci, takže organizovaní, učenliví, nebáli se nových věcí. Navíc každý z nich zanechal na hřišti, ale i v Dortmundu jako klubu svůj skutečný otisk. To není diplomatická fráze, ale bylo mi ctí s takovými hráči a skvělými sportovci působit v jednom mužstvu.

Působil jste také v Juventusu Turín, zažil multikulturní fotbalové prostředí. Jsou čeští fotbalisté v kabině něčím zvláštní, jiní než ostatní národy?
Svou povahou, svou uvolněností, jak jsou zábavní. Jsou prostě sví, jiní. Všichni tři byli zábavní, otevření. Nebáli se dělat srandičky, ale uměli je i přijmout. Prostě s nimi byla legrace. Jan byl ten nejklidnější z nich, introvert.

Jste s Janem nebo Tomášem v kontaktu?
Ale ano. Hlavně s Tomášem. Pokud si to vybavuji, tak před dvěma roky měl rozlučku a na ten zápas mě pozval. Bohužel jsem musel odmítnout, protože jsem byl služebně na cestách. To jsem mu také napsal, že se omlouvám, že je mi to líto. Tak to snad pochopil. Rád bych si ním ještě zahrál.

Vy nehrajete ani za Mužstvo legend Borussie Dortmund? Tam byste se mohl potkávat právě s Janem Kollerem…
Vím, že Jan se k legendám připojil a už s nimi odehrál nějaký zápas. Ale já nic takového neplánuji. Rozhodl jsem se, že s fotbalem skončím, to jsem také udělal. Doslova jsem pověsil kopačky na hřebík. Výjimkou jsou charitativní zápasy pro nějaké dobročinné účely. Těch se rád zúčastním, protože vím, že mohu pomoci.

Už deset nebo dvanáct let říkám, že jsme u nás udělali velké chyby v mládežnickém systému. Německo nebude hrát v příštích letech významnou roli v mezinárodním fotbale

Po dvou letech jste skončil jako trenér juniorského týmu do devatenácti let v klubu Viktoria Kolín nad Rýnem. Co bude dál?
Byly to krásné a úspěšné dva roky, postoupili jsme s juniory do Bundesligy, v následující sezoně jsme ji udrželi. Dostal jsem se i k seniorskému A-mužstvu Viktorie, který jsem dovedl do třetí německé ligy. K tomu jsme získali také licenci tréninkového centra mládeže, abychom se dostali k větší podpoře pro dorostence a juniory.

Lákalo by vás se posunout k dospělým a trénovat v první či druhé Bundeslize, což je výkladní skříň německého fotbalu?
Ano, ano, samozřejmě. Nemusela by to být hned první Bundesliga. Ale klidně i první liga v Polsku nebo Česku. Prostě zůstat v oboru. Kouzlo by měla Itálie, protože jsem tam čtyři roky působil. Nebo také Španělsko. Ale ne za každou cenu.

Kromě trénování spolupracujete také s televizními společnostmi jako spolukomentátor a expert. Jak jiný je fotbal z tohoto pohledu? A hráče spíš šetříte, nebo jste naopak kritický?
Ne, ne, jsem upřímný, rovný. Myslím, že se pohybuji v oboru, kde se upřímnost bere a kde je cestou vpřed. Po skončení kariéry jsem fotbal roky pozoroval z jiného úhlu než ze hřiště nebo z lavičky a vidím, jak se velmi změnil. Nejen na hřišti, kde je vše rychlejší, tvrdší jakoby na menším prostoru. Ale myslím i v zázemí a v zákulisí. A tím, že do fotbalu stále více vstupuje komerce, nejsem přesvědčený o tom, že je to pro něj dobře, že by byli hráči šťastnější, když skončí zápas.

Když jste začínal s komentováním a vystupoval jako televizní fotbalový expert, měl jste nějaký vzor? Třeba Güntera Netzera, mistra světa z roku 1974, který 13 let spolupracoval s veřejnoprávní televizí ARD a byl k hráčům velmi kritický?
Hmmm, ach. Günter byl vždy poněkud kritičtější než ostatní. Nešlo o populismus, že by lidem servíroval to, co chtějí slyšet, ale prostě uměl udeřit hřebíček na hlavičku. Ale to se některým prostě nelíbilo. Ale ono to všechno souvisí s tím vývojem fotbalu v Německu. Já už třeba deset nebo dvanáct let říkám, že jsme u nás udělali velké chyby v mládežnickém systému. Nemá to nic společného s tím, že Německo vyhrálo v roce 2014 titul mistrů světa. Příliš se orientujeme na týmovost, mluvíme o mužstvu tady i tam, ale nezabýváme se individualitami, nerozvíjíme to, v čem je každý hráč jedinečný. Chceme, aby každý uměl všechno, ale… O tom přece fotbal není. Vždyť my nemáme v Německu klasického pořádného středního útočníka, tím posledním byl Miroslav Klose. Když jsem to říkal, tak se mi všichni vysmáli. Ale nyní si to již někteří funkcionáři uvědomují. Myslím si, že Německo nebude hrát v příštích letech v mládežnických kategoriích nějakou významnou roli v mezinárodním fotbale. Taková je prostě pravda.

Jürgen Kohler (54)

Byl profesionální německý fotbalista, který hrál na klubové úrovni za Waldhof Mannheim, 1. FC Kolín nad Rýnem, Bayern Mnichov, Juventus Turín v Itálii a Borussii Dortmund. Největšího úspěchu v kariéře dosáhl v roce 1990, když s německou reprezentací vyhrál mistrovství světa v Itálii. Ve čtvrtfinále porazil německý tým 1:0 Československo gólem z penalty. Stejný scénář se opakoval také ve finále proti Argentině. Při svém angažmá v Borussii Dortmund se Jürgen Kohler setkal se třemi českými fotbalisty, Patrikem Bergerem, Janem Kollerem a Tomášem Rosickým. Po aktivní kariéře působil jako trenér či funkcionář u více klubů. Je také televizním expertem.

Další hlavní zprávy

Specifická krása. Díky lezení souzníte s přírodou, na pískovcové skály to chce odvahu

Specifická krása. Díky lezení souzníte s přírodou, na pískovcové skály to chce odvahu

Díky úspěchům lezce Adama Ondry se o sportovní lezení zajímá čím dál více lidí. Umělé lezecké stěny jsou občas přeplněné, ti zkušenější proto vyráží ven. Za „kumšt“ se dá považovat lezení na pískovcových skalách, které je o něco náročnější. Odměnou za zdolané špígry jsou nádherné výhledy a krása okolní přírody, se kterou člověk při lezení souzní.

reklama
Lidé v karanténě budou moci volit z auta pouze ve středu
Policie pátrá po ozbrojeném muži, který loupil v Chebu. Možná jde o zločince z Německa
reklama
reklama
Apokalyptické záběry z Bejrútu: Jak výbuch proměnil město v trosky

Zahraničí

Domácí zpravodajství

Zemřela baletka Eva Horáková z Národního divadla, bylo jí padesát let
Derby Sparta–⁠Slavia se bude hrát 7. listopadu. Fotbalová liga má program pro 18 klubů
Další články
reklama
reklama