Reportér CNN Prima NEWS se proplazil tunely Vietkongu, podívejte se na průchod
Tma, slepé uličky, klaustrofobní chodby a past vedle pasti. Tunely vietkongských partyzánů se staly noční můrou pro americké i jihovietnamské vojáky. Jeden z nejzachovalejších labyrintových komplexů – táhnoucí se více než sto kilometrů pod zemí nedaleko Ho Či Minova Města – sehrál během konfliktu klíčovou roli. Tunely Củ Chi totiž 30. ledna 1968 posloužily jako logistická tepna pro krvavou „ofenzívu Tet“, která i přes kolosální ztráty znamenala pro tehdejší Severní Vietnam symbolické vítězství. Průchod jedním z koridorů natočil redaktor CNN Prima NEWS.
Pod rouškou oslav nového lunárního roku připravoval komunistický Vietnam tvrdý úder na svého jižního souseda a jeho americké spojence. Ti doufali, že na Tet – vietnamský Nový rok a též největší svátek v jihovýchodní Asii – si budou moci v kasárnách odpočinout. Klid zbraní měl ale jepičí život. V noci z 30. na 31. ledna 1968 se hned v několika jihovietnamských městech rozpoutal masakr. Ačkoliv šlo z vojenského hlediska o katastrofu, snímky z nečekaného útoku nalomily americkou veřejnost natolik, že už nebyla nakloněna k účasti USA na válce v asijské zemi.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Linka Sapa-Fiala-Pavel. Vietnamský premiér řešil s Čechy i „prokletý spoj“ do Hanoje
Příslušníci Národní fronty osvobození Jižního Vietnamu, známí spíše pod názvem Vietkong, k rozsáhlé ofenzívě využili právě podzemní tunely v Củ Chi. Ty se nacházejí zhruba 70 kilometrů severozápadně od Saigonu, dnešního Ho Či Minova Města. Z původních 200 kilometrů chodeb se zachovalo jen 120, i to ale stačí k tomu, aby ročně přilákaly statisíce turistů z celého světa. Včetně těch ze Spojených států.
Bez tunelů by Vietkong neměl žádnou šanci proti výrazně modernější a lépe vybavené americké armádě. Proto bojovníci sáhli po zákeřném guerillovém způsobu boje, přepadávali americké mariňáky a následně rychle mizeli do vyhloubených podzemních chodeb. Svým protivníkům odvetné údery navíc zkoušeli co nejvíce znepříjemnit – a to jak falešnými poklopy do tunelu, tak nástražnými minami či padajícími dveřmi s naostřenými bambusovými kůly.
I když se Američanům podařilo objevit správný vchod do tunelů, neměli ani zdaleka vyhráno. Už samotný fakt, že tunely byly pro „zápaďáky“ příliš úzké, mnohdy zkomplikoval lov vietnamských partyzánů. I dnes se nejeden turista v Củ Chi zasekne ve „zkušební“ šachtě.
Granáty většinou nic nevyřešily – tunely byly vyhloubené tak, že v nich nebyla nouze o ostré zatáčky. Výbušniny proto měly omezený efekt. Vietnamci byli připraveni také na plynové granáty. Chodby měly zpravidla vlastní větrací otvory ústící do stromů či dokonce termitišť, aby se vyhnuli objevení.
Pokud se přece jen našel voják, který úspěšně proklouzl do vietkongských tunelů, čekaly ho nemalé útrapy. Koridory se neustále kroutily, sestupovaly či v některých větvích končily slepou uličkou. Ve tmě mohli číhat nejen připravení partyzáni, ale také série pastí. Díry s bodci, granáty na drátku, ale také jedovatí hadi suplující roli „hlídacích psů“ – to vše mohlo i sebedisciplinovanějšího mariňáka během okamžiku zlikvidovat.
Tunely byly nicméně tak spletité, že bojovníci Vietkongu měli mnohdy dost času na to se přesunout dostatečně daleko do bezpečí, případně vylézt jedním z mnoha výstupů na povrch a splynout s civilisty. Kvůli vojenským psům se Vietnamci snažili maskovat přístupy do podzemí listím a větvemi, v některých případech se ale vchody skrývali v prasečích chlévech i pod vodní hladinou.
Pro turisty jsou dostupné jen krátké sekce vietkongských tunelů, které byly navíc zvětšené. I tak si ale vyžádají jak fyzickou kondici, tak trpělivost. Návštěvníci s větším tělem se musí smířit se skutečností, že chodbami nejspíše neprolezou. Některé sekce jsou totiž tak úzké, že jde skrze ně proniknout jen po čtyřech končetinách nebo plazením po břiše.
Největší sítě vietkongských tunelů sloužily také jako dočasné základny. Nechyběly v nich jednoduché nemocnice, improvizované kuchyně, jednací místnosti, „kino“ s propagandistickými filmy, studny, sklady se zbraněmi a municí nebo odpočinkové zóny. Nedá se však říct, že by si partyzáni užívali komfort, špatný vzduch, hlodavci a často také jedovatý hmyz udělal z pobytu v podzemním labyrintu učiněné peklo.
Dnes jsou tunely Củ Chi oblíbenou turistickou atrakcí. Návštěvníci si mohou na místě vyzkoušet mimo jiné střelbu z dobových zbraní, jako jsou útočné pušky AK-47 a M16, ale také ochutnat skromnou partyzánskou stravu.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Zírala jsem u vás na sníh. Chtěla jsem ho v obálce poslat poštou domů, říká Vietnamka v rozhovoru pro projekt CIZINKY
