Důležitá jsou jména sedmi obětí, nikoliv hromadného vraha. Takový postoj razí ředitel Fakultní nemocnice v Ostravě Jiří Havrlant ve dnech před smutným výročím. Loni 10. prosince zaútočil agresivní střelec na nevinné pacienty ve třetím poschodí nemocniční polikliniky. Sedm jich zastřelil a ještě tentýž den spáchal sebevraždu.
Zkuste zpětně popsat své bezprostřední reakce z loňského 10. prosince, když jste se dozvěděl, že někdo začal bez varování střílet pacienty v čekárně traumatologické ambulance.
Do kanceláře na ředitelství jsem ten den přišel kolem sedmé ráno, sundal si kabát a záhy měla začít moje schůzka s přednostou chirurgické kliniky Petrem Vávrou. Ve chvíli, kdy kolega přišel, ale volala sestřička z polikliniky, že se ve třetím poschodí střílí. Zdálo se mi to nemožné, zdráhal jsem se tomu uvěřit, měl jsem spíš jakési neurčité smíšené pocity, přesto jsme s kolegou rychle běželi z ředitelství k zadnímu vchodu do polikliniky. To bylo ještě před půl osmou a právě přijížděla první policejní hlídka. Bohužel, opravdu se střílelo.
Obdobně už jste tyto chvíle popsal vícekrát. Nevybaví se vám s blížícím se ročním výročím tragédie nějaké další detaily?
Dvakrát nebo třikrát jsme nad tím teď přemítali opět s přednostou chirurgie Vávrou. Měli jsme nedávno možnost prohlédnout si plán, kudy střelec utekl z budovy, a protože jsme byli u vchodu ještě ve chvíli, kdy byl vrah uvnitř, došlo nám, že pravděpodobně prošel nedaleko nás.
Máte pocit, že jste ho snad zahlédl?
Ne, to samozřejmě nebylo možné. V tu chvíli nikdo netušil, ani kolik tam těch střelců vlastně je. Jestli jeden, nebo třeba tři, výstřelů tam padlo hodně.
Slyšel jsem, že se jméno sedminásobného vraha snažíte vyslovovat co nejméně. V průběhu vyšetřování jsem ho musel vyslovit vícekrát, jde mi spíš o to, abych střelce nejmenoval třeba v rozhovorech pro média. Jméno vraha je sice veřejně známé, proč ale takovému člověku dělat dále posmrtnou slávu.
Máte pravdu, vrahovi šlo zřejmě přesně o tento typ slávy. Dozorující státní zástupce David Bartoš prohlásil, že chtěl svým činem „zanechat vzkaz, na který se hned tak nezapomene“.
Hlavně bychom neměli zapomenout na jeho sedm nevinných obětí. Proto jsem velmi rád, že před nemocnicí už stojí památník, který je uctí. Zatím je skrytý pod plachtou, odhalíme ho přesně ve výroční den tragédie, tedy ve čtvrtek 10. prosince.
Četl jste vyšetřovací spis?
Ne, ke spisu jsem se nedostal.
Do médií ze spisu pronikla spousta šokujících detailů o průběhu poprav na chodbě i v čekárně traumatologické ambulance. Překvapila vás nějaká z těch informací?
Některé ty zprávy jsem samozřejmě četl. Potvrdilo se, že střelec naši fakultní nemocnici velmi dobře znal, protože tady před časem pracoval. Místo na vojenskou službu nastoupil k nám na civilní službu, takže poznal celý ten labyrint chodeb, který je velmi spletitý díky kombinaci monobloku a pavilonové výstavby.
Mluvil jste s některým z nadřízených, který ho měl během civilní služby na starost?
Nemluvil. A ani nevím, zda tímto směrem pátrala policie, sám jsem nikoho nevyhledával. Je to už také dost dávno, na civilní službě tu byl někdy před 20 lety.
Jak jste před chvílí potvrdil, vrah zvolil při útěku jeden z bočních vchodů. Bylo to proto, že nemocnici znal z civilní služby?
Je to moje spekulace, že ano. Zcela záměrně si vybral boční východ, který ho velmi rychle vyvedl z areálu, a pak dále pokračoval ke svému autu.
Podle policie přijel vrah k nemocnici v 6:11 ráno a vnitřní kamery ho poprvé zabraly v 6:25 ve třetím patře u traumatologické ambulance. Pak zřejmě hledal jiné vhodné místo k akci, do třetího patra se vrátil znova v 6:58 a pak v 7:17, kdy u výtahu před čekárnou začal střílet, a v útoku pokračoval i v čekárně. Vybral si oddělení cíleně?
Opravdu nevím, proč si vybral právě tohle oddělení, možná to zjistila policie. Ze zkušenosti jen vím, že v čekárně traumatologické ambulance ve třetím patře bývá ráno relativně hodně pacientů.
Když jste stál s kolegou primářem dole před poliklinikou, napadlo vás, že by mohlo jít o teroristický útok?
Na to jsem snad ani nepomyslel. Před očima jsem měl od počátku spíš psychicky labilního člověka, nějakého frustrovaného jedince se zbraní v ruce.
Podle znaleckých posudků byl vrah příčetný. „Jednal rozhodně, sebejistě, postupně procházel a vybíral osoby, které pak chladnokrevně střelbou usmrtil či poranil,“ konstatuje v závěrečném usnesení vrchní komisař. Případ je odložen, protože střelec spáchal sebevraždu, jinak by asi dostal doživotní trest. Policie potvrdila, že se vrah léčil i ve vaší nemocnici, je tomu tak?
Léčil se ve více nemocnicích a také v té naší. Takže ano.
Dozorující státní zástupce David Bartoš uvádí, že střelec po úrazu v roce 2019 začal chorobně zkoumat svůj zdravotní stav a nabyl přesvědčení, že má rakovinu. Vyšetření to nepotvrdila, ale on si vzal do hlavy, že se mu lékaři buď dostatečně nevěnují, nebo před ním něco tají. A začal přemýšlet nad pomstou, napřed ve formě fantazijní hry, pak se to změnilo v děsivý plán. Mluvil jste s lékaři, k nimž docházel ve fakultní nemocnici? Co říkali na jeho psychický stav?
Omlouvám se, ale tohle je otázka lékařského tajemství. Ani já jako ředitel nemocnice k těmto informacím nemám přístup. Nemohu proto potvrdit ani vyvrátit, zda na lékaře působil například jako psychicky vyšinutý pacient.
Ke klíčovým slovům, která si střelec před svým činem hledal na internetu, patřila třeba tato: plán vraždy, společná sebevražda, zastřelil doktora, zastřelím šest lidí, chci zabíjet, nejméně bolestivá sebevražda, masová vražda a další. Útočník částečně bydlel u rodičů v malé vesničce na Opavsku, pár kilometrů od fakultní nemocnice. Pokud vím, vy v té oblasti žijete také. Neznal jste ho náhodou?
Bydlím skutečně ve stejné části opavského Slezska a do této vesnice jezdím docela často na kole. Je to krásný kus přírody, s vrahem jsem se ale neznal. Jeden můj kamarád se s ním ale několikrát setkal v rámci pracovních povinností. Jsme venkovský region, lidé se tady hodně znají, nikdo ale nečekal, že by se zrovna on mohl proměnit v šíleného střelce.
Vraždil ze zálohy, zákeřně a nečekaně. Obrazně řečeno, koronavirus to dělá podobně, nikdo z nás asi nemůže vyloučit, že se nakazí a skončí na ventilátoru. Pesimista by řekl, že člověk je permanentně vystavován psychickým selháním jedinců i neléčitelným nemocem. Vidíte to jako lékař optimističtěji?
Založením jsem optimista a držím se hesla, že když člověk neví, jsou tu ještě dvě další řešení. Češi navíc dokážou skvěle improvizovat, být nad věcí a hledat neotřelá řešení. A ani ve zlých časech neztrácejí svůj pověstný humor, tedy i při aktuální pandemii koronaviru.
Nepřehnali jsme ale v létě ten optimismus, když celý národ odhodil roušky, zatímco asijské země typu Tchaj-wan, Vietnam či Jižní Korea nikoli a teď nemají s nemocí COVID-19 větší problémy? A nepřeháníme to teď před Vánocemi znova?
Někdy jsme až moc nad věcí. Proto bych k epidemiologickému pravidlu 3 R (ruce, rouška, rozestupy) přidal ještě jedno R. R jako rozum.
