Vzácné svazky, tajemný obraz i hambatá říkanka: Skvosty z Klášterní knihovny v Oseku
Slyšeli jste někdy o klášterní knihovně v Oseku na Teplicku? Ať už ano či ne, přijměte alespoň symbolické pozvání do míst, kam se drtivá většina smrtelníků nedostane. Místo je totiž vedeno jako depozitář, a tak je veřejnosti uzavřené. Přesto existuje šance ho alespoň částečně vidět. První možnost nabízí Regionální muzeum v Teplicích, které se rozhodlo uspořádat jedinečnou výstavu s názvem Z tajů osecké klášterní knihovny. Tvoří ji fotografie knihovny v životní velikosti. Další šanci přináší reportáž v pořadu Prima Česko.
Klášterní knihovna v Oseku by se dala označit za barokní studnici vědění. Letos slaví 300 let od svého založení a v Regionálním muzeu v Teplicích se o ní dozvíte vše podstatné. A najdete tu i dost autentických předmětů, například originální knihy, které pocházejí přímo z regálů osecké knihovny. „Nachází se tady spisy konkrétních autorů, jako je svatý Tomáš Akvinský, svatý Jan Chrysostomos, svatý Jeroným a ještě svatý Bernard z Clairvaux. Záměrem bylo vybrat kuriozity, jsou to především prvotisky knih z doby před rokem 1500, které jsou tištěné,“ vysvětluje Jiří Wolf, kurátor výstavy z Klášterní knihovny Osek.
ČTĚTE TAKÉ: Tvrdou dřinou si vydělali pár krejcarů. Ty pak horníkům ze štoly Starý Martin zabavily ženy
A jak dodává, jedná se o nejvzácnější předměty výstavy: „Mají spoustu specifik, na rozdíl od starých tisků se tam vůbec nenacházejí titulní strany. Text je často ve dvou sloupcích a nacházejí se tam iluminované iniciály, se kterými se setkáváme i ve středověkých rukopisech. Každá inkunábule (prvotisk, pozn. red.) je specifická v tom, že ačkoliv je to ještě středověká kniha, tak už je tištěná.“
Dnes vzácnost, dříve občasná toaletní potřeba a jiné poklady
Co by méně obeznámený účastník výstavy mohl klidně minout, jsou tzv. drobné tisky. Jedná se o jakési předchůdce dnešních reklamních letáků, ovšem s náboženskou tématikou. Po přečtení končily obvykle v „oné místnosti“, jak dokazují archeologické nálezy. „V době svého vzniku nebyly tak vzácné, jednalo se o tiskoviny, se kterými se mohlo zacházet různým způsobem. Někdo si to kázání přečetl a pak ho zahodil... Většina drobných tisků, které zde představujeme, je spjata s postavou tzv. druhého zakladatele cisterciáckého řádu, svatého Bernarda z Clairvaux. A máme tady nejenom drobné tisky, které pocházejí z Oseku a okolí, ale jsou tady třeba drobné tisky, které pocházejí ze španělských cisterciáckých klášterů,“ doplňuje kurátor.
Právě španělské tisky mají přitom v osecké knihovně hlavní slovo. Je jich tam více než těch českých, od nichž se liší třeba zpracováním. „Pro nás jsou zajímavé především tím, že mají jiný typ vazby, především pergamenovou. A také mají popsané hřbety. Je to úplně jiný typ písma, který se tady v Čechách vůbec nevyskytuje,“ říká Jiří Wolf s tím, že zatímco české knihy se kdysi zavíraly s pomocí železných spon, těm španělským stačil obyčejný provázek.
Pikantnější obsah
České i španělské svazky pak pojí náboženská tématika. Jak se ovšem můžete dozvědět v reportáži z pořadu Prima Česko v úvodu článku, jedna z nich obsahovala i poněkud pikantnější obsah. „Bylo mi líto, že je všechno psáno latinsky, případně německy, a říkal jsem si, kéž bych našel aspoň jednu větu, která bude česky. A v rukopise, který zahrnuje přednášky o aristotelské filozofii, které si zapisoval jeden ze zdejších mnichů, jsem jiným písmem našel zapsanou takovou kostrbatou pornografickou říkanku v českém jazyce. Je to psáno novogotickou kurzivou někdy z osmnáctého století,“ vypráví kurátor.
Autor podle něj zůstává neznámý. Co se ovšem ví, je, že i sami dávní mniši měli problém s včasným vracením knih, někteří je dokonce nevraceli vůbec. „Na jejich obhajobu musíme říct, že ve sbírce rukopisů se nachází přepsaná tištěná kniha, kterou přepsal zdejší knihovník, jmenoval se Tadeus Will. Takže potom se člověk nemůže divit, že ji měl půjčenou třeba pět let.“
Záhada neznámého mnicha objasněna
Expozice je zajímavá sama o sobě, její přípravy ovšem odkryly i nečekané tajemství. To halilo jeden z obrazů — portrét opata, o němž nikdo nevěděl, kým byl. „A když pan doktor Kolouch obraz krásně zrestauroval, vystoupila na něm písmena a letopočet. Takže můžeme číst: Ráder Benediktů, Litvérik Abbas Oscenci, bratr Benedikt Litvérik, opat osecký, věku 41 let. A obraz byl malován v roce 1696. Pokládali jsme za takové znamení shůry, že výstava měla vzniknout, protože žádný jiný portrét nějakého dalšího oseckého opata se tady ve sbírkách nenachází. Tady u toho se nevědělo, o koho jde. A je to právě zakladatel osecké klášterní knihovny,“ prozrazuje Jiří Wolf.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zachránce zámku Rochlov: Stojí, to je nejdůležitější. Z chování národa k památkám je mi smutno.
