Bezzásahové území na Šumavě
Život na Šumavě jako před tisíci lety? S trochou nadsázky by se tak dalo mluvit o místním bezzásahovém území, kde se porosty vyvíjejí při samovolné obnově. A pravidelní turisté šumavských lesů si toho jistě všímají.
Podobu šumavských lesů zásadním způsobem změnil v roce 2007 orkán Kyrill. Po rozsáhlé spoušti, kterou po sobě živel zanechal, se změnila i velikost bezzásahového území z původních 13 na více než 23 procent území Národního parku Šumava. A vyvstala otázka, jestli se lesní porosty rozvrácené větrem a masivně sežrané kůrovcem dokážou obnovit bez zásahu lesníků.
„Máme za sebou už první kompletní desetiletý cyklus, který probíhal v letech 2009—2018 a nyní už jsme přibližně v polovině toho druhého, takže už máme kolem 600 ploch změřených dvakrát,“ vykládá Pavla Staňková, referentka monitoringu lesa NP Šumava, která spolu s dalšími přírodovědci pečlivě zkoumá přes tisíc monitoračních ploch po celé Šumavě. „S pomocí přístrojů, laseru a kompasu zaměřujeme přesnou pozici ležících kmenů a stromů.“
Obnova lesa bez zásahu, přesto pod dohledem člověka
K posouzení stavu krajiny zjišťují výšku stromu, tloušťku, přítomnost kůry a hub, u ležících kmenů pak průměr na obou koncích, míru rozkladu dřeva nebo stupeň zmlazení. „V prvním cyklu jsme změřili necelých 90 kubíků tlejícího dřeva na hektar. A v druhém cyklu nás hodně překvapilo, že se množství tlejícího dřeva opravdu hodně zvýšilo. Bylo to více jak 150 kubíků na hektar,“ říká další referentka monitoringu lesa NP Šumava, Pavla Čížková v pořadu Prima Česko.
To je číslo mnohonásobně vyšší, než v lesích celé České republiky, kde množství tlejícího dřeva je jen 9 kubíků na hektar. Právě tento výsledek je jedním z důkazů toho, jak se lesu i bez práce lidských rukou daří. Tlející kmeny mění příznivě mikroklima v lese. „Zajišťují místo, na kterém se mohou uchytit mladé stromečky, které se vyvíjí, tedy další generace lesa,“ objasňuje Pavla Staňková.
Ta uvedla i údaje ke konkrétnímu stromu, v tomto případě šlo o smrk ztepilý. „Výška 125 centimetrů, mikroreliéf je hrabanka. Oproti hospodářským lesům, kde se to vzrostlé dřevo vytěží a finančně zužitkuje, nedochází k tomu, že by se odvážela i ta hmota a ty živiny, a nedochází k ochuzování celého toho lesa.“
Příklad takového území, kde je les ponechán sám sobě bez zásahu člověka, mohou turisté spatřit na Radvanovickém hřbetu, kam se dostanou po modré turistické stezce z Lenory. „Je to asi šest vrcholů, které se právě spojují v takový hřbet, nejvyšší vrchol je přes tisíc metrů vysoký. A je to ukázka zóny Přírodního parku Šumava, kde máme některé z našich monitoračních ploch,“ vykládá Pavla Čížková.
„Člověk, který prochází od Lenory k Českým Žlebům, vidí různé fáze vývoje lesa v momentu, kdy v něm kůrovec žere... Tady nesázíme, nekácíme, respektive kácíme jenom souše u turistických cest kvůli bezpečnosti turistů,“ dodává.
Díky tomu, že mnoho smrků podlehlo kůrovci, se do popředí dostaly také světlomilné druhy rostlin i živočichů. „Ve chvíli, kdy je ten les prosvětlený díky tomu kůrovci, mají tyhle druhy obrovskou možnost, aby se namnožily. A je to třeba příklad kornatce velkého. My jsme předpokládali, že už je vyhynulý. V roce 2018 ho tady entomolog Jihočeského muzea, pan Černý, znovu našel,“ říká referentka monitoringu lesa NP Šumava, Čížková, zatímco ukazuje jasné stopy po kornatci velkém. „Byl tady sto let nezvěstný, žije pod kůrou.“
Než se les opět zahustí smrky, které v šumavských lesích rostou už tisíce let, mají některé druhy zhruba dvacet až čtyřicet let prostoru pro svůj vývoj. A nás může neustále těšit rozmanitost šumavských lesů.
