Tomáš Garrigue Masaryk tvrdil, že ho jídlo obtěžuje. „Je to ztráta drahocenného času,“ říkával. Masaryk byl intelektuál, dělničtí prezidenti ale na Pražském hradě doháněli hladové mládí, třeba Antonín Novotný zbožňoval kuře à la Marengo podle napoleonského receptu. Václav Havel byl gurmán a sám také výborně vařil. Miloš Zeman si vystačil s ovarem a tlačenkou a Petr Pavel podle manželky Evy sní všechno. Chuťové návyky prezidentů se samozřejmě odrážely i na recepcích pro hradní hosty.
Životopisci prvního československého prezidenta T. G. Masaryka shodně tvrdí, že jídlo považoval především za fyziologickou nutnost. „Masaryk pravil, že je mu více méně lhostejno, co jí. Jí jen tolik, aby se duše s tělem udržely pohromadě. Po jídle málokdy pil i vodu. Náhradu nalézal v tom, že na konci jídla pojídal talíř kompotu,“ uvedl politik, spisovatel a novinář Jan Herben (1857–1936) v knize Masarykův rodinný život z roku 1936.
Masaryk toužil po jídle v pilulkách
Herbenova informace má značnou váhu, s Masarykem se přátelil od útlého mládí. Už v roce 1886 založil časopis Čas, který se stal tribunou Masarykových „realistů“. „Masarykova strava byla vždy prajednoduchá. Stýskal si, že ho jídlo obtěžuje ztrátou drahocenného času. Doktoři a chemikové měli by prý už vymyslit nějakou náhražku za jídlo, nějakou tabletku, kterou by člověk ráno spolkl a měl by na celý den pokoj,“ napsal Herben.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Zemětřesení na Hradě. Kam zmizí „Zemanova parta“ v čele s Ovčáčkem, Mynářem a Nejedlým?
Masaryk si byl nicméně vědom, že jídlem v tabletkách by asi státnické i další návštěvy Pražského hradu nepotěšil. Sestavováním jídelníčků se nezatěžoval, všechno nechal na prezidentské kanceláři. A jak zjistil reportér CNN Prima NEWS v archivu Kanceláře prezidenta republiky, první československý prezident nechával rozesílat pozvánky na recepce ve francouzštině, jazyce gurmánů, tehdy ovšem i diplomatů.
Tomáš Garrigue Masaryk Zdroj: profimedia.cz
Třeboňský candát a bažant po česku
Například hostina pořádaná na Pražském hradě 21. října 1919 k oslavě prvního výročí samostatné Československé republiky měla tyto chody: hovězí vývar v šálku, třeboňský candát s holandskou omáčkou, kuřecí prsíčka Lucullus, bažant po česku, houskové smaženky a květák s máslem. Střídmý Masaryk sestavu jídelníčku neřešil, nerad ale na státních recepcích viděl alkohol. A naopak vyžadoval dostatek čaje, ovoce a zeleniny.
Jídelníčky z prezidentských recepcí v archivu Kanceláře prezidenta republiky. Zdroj Archiv KPR, reprofoto Ivan Motýl. Zdroj: Ivan Motýl
Masarykův následovník prezident Edvard Beneš už dobré jídlo neodmítal tak principiálně a státní recepce pořádal s noblesou. Až do odstoupení v červnu roku 1948, k němuž byl donucen Klementem Gottwaldem, také hostům posílal jídelníčky ve francouzském jazyce. „BOUILLON, MOUSSE DE JAMBON EN GELÉE,“ začínalo hradní menu ze 7. března 1947. Za bujonem a šunkou v aspiku následoval pečený krocan a malinový krém.
Srnčí pečínka pro generála Pattona
Těsně po válce zval Beneš na Hrad i vysoké americké důstojníky, jimž jeho kancelář zasílala pozvánky v angličtině: „Carp in jelly, roasted roebuck“. Ryba v rosolu a srnčí pečínka se pojídala například v červenci 1945 a na Hrad dokonce přišel i legendární americký generál Patton, velitel 3. americké armády a osvoboditel Plzně.
Nedlouho předtím v éře Protektorátu Čechy a Morava byl ovšem jídelníček až druhořadý. Hosté zvaní na protektorátní recepce prezidenta Emila Háchy museli především zvažovat, zde se účastí na takové akci nezkompromitují před národem anebo odbojem.
Oběd pro amerického generála Pattona na Pražské hradě za Edvarda Beneše. Rukopis pro pozvánku. Zdroj Archiv KPR, reprofoto Ivan Motýl. Zdroj: Ivan Motýl
Hácha například 11. června 1941 pořádal státní recepci a koncert k uctění památky Antonína Dvořáka a v archivu Kanceláře prezidenta republiky je stále uložen omluvný dopis pravoslavného biskupa Gorazda.
Dančí kýta pro pana protektora
Gorazd se „dvořákovské“ státní recepci vyhnul odkazem na nemoc, kvůli níž prý musí neustále navštěvovat toaletu. „Mrzí mne to velice, zvláště když běží o oslavu jednoho z našich největších hudebních skladatelů, na kterou mne zve sám pan státní prezident,“ píše biskup v omluvence. Tentýž Gorazd o rok později souhlasil s ukrýváním strůjců atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v pravoslavném kostele v Praze, což ho nakonec stálo život.
Jídelníček z prezidentské recepce Emila Háchy z roku 1940. Zdroj Archiv KPR, reprofoto Ivan Motýl. Zdroj: Ivan Motýl
Heydrichovým předchůdcem ve funkci protektora byl Konstantin von Neurath, na jehož počest uspořádal Hácha státní recepci 8. února 1940. Podle dochovaného jídelníčku se jedl bujón, candát a skampy v aspiku, dančí kýta obložená brusinkami a jako zákusek bomba s čokoládou. Takzvané pánské diner, které Hácha svolal do velké jídelny II. patra Pražského hradu ve středu 28. června 1939 ve 20.30 hodin, začínalo hovězí polévkou, pokračovalo krevetkami a lososem v aspiku, srnčím hřbetem s brusinkami, fazolemi s máslem a bombou s čokoládou.
Gottwaldovy matjesy k vodce
Menu dělnických a komunistických prezidentů po roce 1948 bylo často říznuto pokrmem ze sovětské kuchyně. Gottwald měl hrůzu z možné nelibosti, které by se mohl dočkat od sovětského diktátora Stalina. Na recepcích podával hlavně jídla vhodná k vodce, kterou pil v kvantech, na stole tak nesměly chybět třeba domácí matjesové filety s cibulí ani další kyselé rybičky. A něco z bratrské kuchyně? Podával se třeba ruský biftek s červenou řepou.
Někdejší odborářský vůdce Antonín Zápotocký miloval těžkou českou klasiku a třeba na počest 10. výročí osvobození Československa Rudou armádou pozval hosty na variace staročeských tlačenek s kmínovým chlebem, karlovarský guláš se špekovým knedlíkem a moravského vrabce s kysaným zelím.
Napoleonská kuřata
O Antonínu Novotném se v druhé půli šedesátých let říkalo, že je to nejkrásnější hlava státu na světě. A prezident svou světovost rád potvrzoval náklonností k mezinárodní kuchyni, miloval třeba kuře à la Marengo podle napoleonského receptu. Za prezidentování Ludvíka Svobody bylo státní menu často říznuto pokrmem ze sovětské kuchyně, třeba plněným kuřetem Suvorov. I tohle vlastně bylo napoleonské kuře, neboť generál Suvorov válčil s Napoleonem.
Hradní menu pro sovětského vůdce Gorbačova z roku 1987. Zdroj Archiv KPR, reprofoto Ivan Motýl. Zdroj: Ivan Motýl
Když v dubnu 1987 přijel do Prahy sovětský vůdce Michail Sergejevič Gorbačov, připravila kuchyně prezidenta Gustáva Husáka následující menu: Candát s humrovou majonézou, hovězí vývar s pražským svítkem, kuřecí prsíčka s ananasem a šunkovou rýží a dále řezy ze svíčkové plněné husími játry, smažené hranolky a zeleninový salát. Pila se vodka, pivo, mikulovské víno, sekt ze Starého Plzence a slovenská Karpatská brandy špeciál, jíž se přezdívalo „kábéeška“.
Lukašenkův hněv Václava Havla
Za totality byly jídelníčky interní záležitostí Pražského hradu, nikdy se nedostaly k novinářům. Hradní kuchyně byla tabu, takže je nutné pátrat v prezidentském archivu. Pod pokličky mohla veřejnost nakouknout až za Václava Havla.
První polistopadový prezident si zakládal na vlastním kuchařském umu a do práce kuchařů i častokrát zasahoval. Krátce před recepcí k 28. říjnu v roce 2001 třeba rozmetal návrh jídelníčku. Škrtl kachní medailonky a nahradil je kroupovými jelítky a jitrničkami s křenem. Havla podobně jako Zemana odchovala česká hospodská kuchyně, proto na oslavu republiky navrhl servírovat pražskou šunku, domácí bramborové placky, český kozí sýr anebo uzené jazyky. A jako hlavní jídlo vybral mysliveckou vepřovou pečeni s feferony, po níž nejlépe chutná pivo.
Václav Klaus piv s Václavem Havlem moc nevypil. Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Havel jako jediný tuzemský prezident rád navrhoval i vlastní recepty, někdy i s politickým podtextem. „Prezident Havel si vymyslel třeba jídlo Lukašenkův hněv, na kterém je skutečně něco hrozivého a brutálního, tak jako je brutální celý Lukašenkův běloruský režim. Je to maso na mase, hromada klobás, hovězího i vepřového masa, červené víno, skoro nestravitelná kombinace,“ vyprávěl pro CNN Prima NEWS nakladatel Petr Minařík.
Ten společně s běloruskou manželkou Irynou už jídlo také uvařil, oba se totiž angažují v lidskoprávní organizaci Ambasáda nezávislé běloruské kultury v Brně.
Konzervy Miloše Zemana
Václav Klaus tlačenky, jitrnice a další pokrmy českých řezníků spíše zavrhoval, jeho nástupce Miloš Zeman si v nich liboval. Dokud mu to dovolilo zdraví. Zároveň přiznával, že ho vaření nebaví: „Ráno jsem si usmažil topinky nebo umíchal vajíčka. To jsou jediná dvě jídla, která umím. K obědu jsem otevřel konzervu a vyklopil ji na pánvičku. K večeři jsem dojedl zbytky z plechovky,“ líčil Zeman médiím, jak se stravoval na své chalupě na Vysočině.
V jednom masokombinátu se prezident Miloš Zeman také rozvyprávěl, jak ctí tlačenky, kolena a vůbec vepřové maso: „Moji političtí nepřátelé mi právem říkají prezident Ovar. Přezdívku musí mít každý politik. Dokonce i moje žena mi občas zálibně hladí mé tři brady a říká, že Ovar je nejlepší studený.“
Petr Pavel a vojenský jídelníček
Zvolený prezident Petr Pavel býval profesionálním vojákem Československé lidové armády. Tady je líčení typického vojenského oběda ze socialistické éry, který redakce CNN Prima NEWS našla ve vojenském týdeníku Obrana lidu v reportáži z jedné kuchyně u jednotky ženistů: „Konečně jídlo. Na podnose je úpravně složena miska s bramborovou polévkou, do zlatova usmažený salám v těstíčku s bramborem, čalamáda a čaj. Jídlo přímo zve k ochutnání.“
Nová první dáma Eva Pavlová už v před volbami prozradila, že je její manžel vděčným strávníkem, který „sní všechno“. Potrpí si ale na těstoviny či zelňačku, do které Pavlová dává i škvarky či nakrájené sušené švestky. Čerstvě zvolený prezident také přiznal, že si rád dá dobrý burger i s pivem.
