I papoušci v lockdownu trpěli nedostatkem společnosti. Chovatelé se konečně střetli

„Je to hlavně kvůli jejich fyzické kondici. Papoušci si protáhnou křídla a zlepšuje se i jejich plicní kapacita,” vysvětluje předsedkyně spolku Papoušci v akci Milena Vrábelová, proč je dobré, aby mohli ptáci pravidelně volně létat.

Potřebují ale podle ní i kontakt s papoušky z jiných chovů, jsou totiž velmi společenští. I jejich chovatelé si vyměňují zkušenosti. „Tím, že se scházíme, doplňujeme si informace o tom, co děláme špatně a zjišťujeme, na čem zapracovat ve volnoletectví,” uvádí chovatelka Jana Birulová.

Na louce nedaleko České Skalice na Náchodsku se v úterý sešlo osm chovatelek s nejrůznějšími druhy exotických ptáků. Bylo tam několik zástupců druhu ara ararauna, jeden velmi mladý a kriticky ohrožený ara hyacintový, dva arové žlutokrcí nebo tři papoušci žako šedí.

Papoušek je člen rodiny

Setkání bylo srdečné, barevné a samozřejmě hlučné. Chovatel bere svého papouška jako skutečného člena rodiny. „Papoušek je člen rodiny, bez kterého se už nedá jet na dovolenou. Všechno, co plánujeme, musíme plánovat s papouškem,” upřesňuje Vrábelová.

Každý druh i každý jedinec stejného druhu ale má svou povahu a jsou mezi nimi i rozdíly v inteligenci. Někteří návyky nebo i schopnost létat získají rychleji, někteří pomaleji. „Jsou stejně staří, takže je trénuji nastejno od loňska. Samice to pochopila hned a lítá od loňského jara,samec to nepochopil doteď,” popisuje rozdíly mezi dvěma arami žlutokrkými chovatelka Birulová.

Všichni chovatelé se ale shodují v tom, že papoušci jsou tím spokojenější, čím více jich je pohromadě.