Naštvané sestřičky
Životy zdravotníků se s příchodem další vlny pandemie změnily. Opět pracují víc na úkor svých rodin a mnohdy nemají ani čas se pořádně vyspat. A k tomu všemu se čím dál častěji potýkají s nepochopitelnou agresivitou lidí.
Tereza Plíhalová žije s manželem a dvěma dcerami na okraji Plzně. Pracuje jako zdravotní sestra na poloviční úvazek ve Stodské nemocnici. A v současnosti se s manželem denně vidí jen asi 15 minut.
„Hlavně staniční sestra s vrchní nám vycházejí vstříc. Těm, které mají děti, dávají hlavně noční směny. Sice potom tedy nespíme, když jsou karantény ve školce nebo distanční výuka, ale zatím to zvládáme. Ale je to boj,“ popisuje Plíhalová.
Síly už ale pomalu docházejí a situace se zatím nijak nelepší. V nemocnici, kde Tereza pracuje, není v současnosti dostatek personálu. „Chybí nám zhruba 20 sester. Z toho část je na pracovní neschopnosti a část ošetřuje svoje děti, které jsou většinou v karanténě,“ říká ředitel Stodské nemocnice Miroslav Zábranský.
Nemocnice proto vítají pomoc z venčí. Třeba právě ve Stodské nemocnici teď potkáte i vojáky nebo dobrovolníky Českého červeného kříže. I s jejich pomocí ale zdravotníci pracují daleko více, než by za normálních okolností museli.
„Vidim to přímo u naší rodiny i jiných sestřiček, že ten život teď nemají,“ potvrzuje Plíhalová.
Podobně jsou na tom i na jihu Čech. „Naši zdravotníci jsou z celé téhle situace už opravdu frustrovaní. Navíc se nyní během této čtvrté vlny potýkají s mnohem větší agresivitou pacientů,“ popisuje předsedkyně představenstva společnosti Jihočeské nemocnice Zuzana Roithová, někdejší ministryně zdravotnictví. Pod krajskou společnost spadá osm tamních nemocnic, včetně té v Českých Budějovicích, Písku nebo Táboře.
„Je to velice nepříjemné. My za to nemůžeme, jak se věci dějí. A měli by to pochopit i ostatní lidi,“ dodává Plíhalová.
Do pomoci se teď plánuje zapojit i více než 600 dobrovolných hasičů. Díky nim má třeba konečně Tereza o něco větší naději na poklidnější svátky.
