Ve věku 81 let zemřel kontroverzní spisovatel Jaroslav Čejka, který zanechal výrazný otisk nejen v literatuře, ale i v kulturní politice. Jeho životní dráha byla plná kontrastů – od tvůrčího básníka a prozaika až po významného představitele komunistické strany. O jeho úmrtí informovala rodina na Facebooku.
Pohřeb proběhne začátkem dubna. „Oznamujeme všem přátelům a známým, že v úterý 1. 4. 2025 v 11.00 se ve Velké obřadní síni Krematoria Strašnice budeme loučit s básníkem, prozaikem a satirikem Jaroslavem Čejkou,“ uvedla rodina na Facebooku.
ČTĚTE TAKÉ: Herečka Mooreová v šoku. Knihovny stáhly její dílo o dívce s pihami, neprošlo kontrolou genderu
Jaroslav Čejka se narodil 26. října 1943 a původně směřoval k technickému vzdělání. Po absolvování Stavební fakulty ČVUT v oboru hydrotechnické stavby pracoval jako projektant v pražském Hydroprojektu. Brzy však našel svou vášeň v umění a stal se kulisákem v Tylově divadle. Od té doby už se pohyboval výhradně v kulturním prostředí.
Od 60. let pravidelně přispíval do významných literárních časopisů, jako byly Květy, Mladý svět nebo Tvorba. Jeho poezie, často inspirovaná tématy milostných rozchodů, melancholie mládí a ironickou reflexí společnosti, si získala širokou pozornost čtenářů i kritiků.
V průběhu let se jeho tvorba vyvíjela – od tradičních veršových útvarů k formálně i tematicky volnějším kompozicím, které kombinovaly osobní zážitky s promyšlenou společenskou kritikou.
V 70. letech se Čejka zapojil do kulturních organizací a svazáckých struktur. Působil například jako dramaturg v Uměleckém studiu mladých Rubín. Jak v roce 2016 vzpomínal pro web Reflex, právě zde se dostal do konfliktu s režimními orgány kvůli uvádění „nepovolené dramaturgie“, mezi níž patřily i hry zakázaného Karla Sidona. Jeho odchod z Rubínu však znamenal pouze začátek cesty, která ho postupně přivedla až do kulturní politiky tehdejšího Československa.
Nejmocnější muž socialistické kultury
V dalších letech působil v dalších kulturních institucích a nakonec se stal vedoucím odboru kultury na Ústředním výboru Komunistické strany Československa. Jako jeden z nejvýše postavených kulturních funkcionářů měl vliv na podobu literatury, filmu a divadla. Čejka později tvrdil, že se vždy snažil prosazovat umírněnější přístup a podporovat kvalitní umění i v rámci omezení, která režim kladl.
„Prostě jsem chtěl něco konkrétního dělat, a ne jen pořád nadávat po hospodách,“ vzpomínal v roce 2016 v rozhovoru pro Reflex. Po roce 1989 se však stal terčem kritiky jako součást normalizačního aparátu. Přesto se nikdy netajil svou minulostí a snažil se veřejně vysvětlit své tehdejší postoje.
Spisovatel, který dokázal zaujmout čtenáře
Vedle své úřednické a novinářské činnosti se Čejka věnoval i literatuře, která mu přinesla širokou čtenářskou obec. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Kulisáci, román, který kombinuje autobiografické prvky a stává se „normalizační“ interpretací roku 1968. Román spojuje osobní zkušenosti mladého muže s širšími politickými souvislostmi doby.
Dalším důležitým dílem je Aparát, memoárová kniha zaměřující se na život komunistického funkcionáře. Čejka v ní líčí svou snahu reformovat kulturně-politické poměry v mezích systému, s patřičným konformismem. Tento text je nejen osobní zpovědí, ale také zamyšlením nad procesy, které formovaly politiku a kulturu v době normalizace.
V románu Most přes řeku zapomnění Čejka zobrazuje příběh dvou bratrů – jeden emigruje na Západ, druhý zůstává v Československu a postupně se zapojuje do stranických struktur. Dílo představuje reflexi české společnosti druhé poloviny 20. století, zpracovanou jako časosběrný dokument, kde se prolínají osobní příběhy s dějinami národa.
Po listopadu 1989 byl dva roky bez zaměstnání, od roku 1992 pracoval jako externí redaktor nakladatelství Fortuna Print a textař reklamní agentury GGK, kde se v roce 1994 stal kreativním ředitelem. V letech 1996–1999 působil jako kreativní ředitel reklamní agentury A-Z. Později pracoval jako externí jazykový redaktor a editor pro Pražskou vydavatelskou společnost.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Začal pištět a já mu uštědřil facku, vzpomíná Viewegh na napadení kritika. Byl za násilníka
