Ženy pijí tajně. Doma si klidně dají i dvě flašky, říká abstinující alkoholička

Duffková se označuje za abstinující alkoholičku. „Vyléčený alkoholik neexistuje, je buď abstinující, nebo pijící. Jinak než abstinencí se člověk nevyléčí,“ vysvětlila. Téměř čtyři roky se alkoholu nedotkla, jako nepřítele ho ale nebere. „Pokud bych mu říkala nepřítel, tak bych s ním musela bojovat, což tak není. Vidím ho ale jako škůdce, který ničí rodiny a lidi,“ konstatovala.

Během léčby začala psát blog, z něhož některé materiály využila pro tvorbu knihy Zápisník alkoholičky. Letos pak vydala volné pokračování nazvané Zápisník abstinentky. „To už nabízí něco trochu jiného. Sice v něm pokračuje můj život, ale důležité jsou příběhy jiných lidí a pohled na závislost jinýma očima,“ uvedla Duffková. Lidé se v knize například dočtou, kterých deset otázek nebo vět nemají abstinujícímu člověku pokládat či říkat.

V Česku je normální pít, abstinenti si musejí hledat výmluvy, říká bývalá alkoholička

Nový den

Je maminkou dvou dětí a jednou z nejvýraznějších autorek na českém trhu. Její blog Zápisník alkoholičky jí vynesl cenu Magnesia Litera. Na knižní podobu navazuje dílem Zápisník abstinentky, který ukazuje, jak obtížné je nepít v zemi, kde je alkohol společenskou normou. I z toho důvodu dokončuje přípravy léčebného a komunitního centra ALKOS. Hostem pořadu Nový den na CNN Prima NEWS byla Michaela Duffková.

„Například větu: ‚Vždyť by ti ta sklenička nic neudělala,‘ nebo ‚To si nedáš? To by ti ta sklenička něco udělala?‘ Jak to mám vědět. Možná ne, ale také se mohu vrátit tam, kde jsem byla,“ vysvětlila. Kolem 90 procent jedné skleničky prý končí recidivitou. Když člověk dostane na alkohol chuť nebo po něm má touhu sáhnout, měl by mít připravený plán. „Já se primárně napiju vody a přemýšlím, co tomuto stavu předcházelo. Vím, co jsou mé spouštěče, a když se jich nashromáždí více, tak se šuplík se závislostí může otevřít,“ sdělila.

Abstinující období Duffková vnímá jako nejlepší část svého života. „Narodil se nám syn, vztah s dcerou si užívám. Není to ale automatické, musíte na abstinenci pracovat, a to také dělám,“ pokračovala Duffková. Alkoholismu propadla po narození prvního dítěte, zmiňované dcery. Doba po porodu může být pro ženy velmi rizikovým obdobím. „Je zde zvyšující se trend, kdy matky na rodičovské propadají závislostem na alkoholu, lécích na spaní nebo uklidnění. Jsou pro ně dostupné,“ vysvětlila.

Před nástupem na detox vypila i 2,5 litru vína

Spojuje je mnoho faktorů. „Ať je to sociální izolace, nová situace s dítětem nebo to, že přeruší kariéru,“ řekla. Pití u žen je prý specifické ještě v jiném bodě. „Pijí skrytě, doma a nikde se neukazují. Často se ve společnosti velmi hlídají, aby nepily nad únosnou míru, ale doma jsou schopné tajně vypít flašku nebo i dvě,“ pronesla Duffková s tím, že i to byl její případ.

Pod pojmem „tajně“ si však lidé mnohdy představují schovávání se v místnostech, tak to ale podle Duffkové není. „Nebylo to tak, že bych to doma tajila, věděli to. Ale řekněme, že jsem to zhruba čtyři měsíce skrývala a nevnímala jako nic extra. Pak si ale začala rodina všímat, že piju více. Tajně znamenalo, že jsem pila, když jsem byla doma sama, aby mě nikdo neviděl,“ vysvětlila.

Zhruba tři týdny před nástupem na detox byla Duffková prý schopna za den vypít až 2,5 litru vína. „Když mi došlo víno, tak jsem se byla schopna dorazit jiným alkoholem,“ vzpomínala. Posledních pět dní, kdy měla být údajně naprosto na dně, nebyla schopna vystřízlivět. „Před tím jsem chodila normálně do práce, tam jsem nepila. Zlom ale nastal ve chvíli, kdy jsem měla strach, že buď budu pít dál a zabije mě to, nebo přestanu a zabijí mě abstinenční příznaky,“ přiblížila chvíle před nástupem na detox.

Impuls přišel se smrtí otce

Za dobu léčby své závislosti se Duffková od psaní blogu a vydání knih dostala až k otevření vlastního centra pro léčbu závislostí Alkos. To se klientům zpřístupnilo letos na konci května, Duffková v něm pracuje jako provozní. „Otevření se mělo uskutečnit dříve, ale vznikly problémy, kdy jsem myslela, že to vzdám. Jenže ten program byl tak dobrý, že jsem se rozhodla do něj jít soukromě,“ uvedla s tím, že původně mělo centrum vzniknout ve spolupráci se státními institucemi.

První myšlenky na vytvoření centra se u ní zrodily po dokončení léčby. Hlavní podnět však přišel po ztrátě otce. „Jakmile 10. října spáchal sebevraždu před nástupem na léčbu, měla jsem impuls. Jeho nástup do léčebny jsme řešili od srpna, ale nastoupit měl až 15. října. To je strašně dlouhá doba. A já nechci, aby lidé takto dlouho čekali,“ dodala Duffková.