Bílá peřina k zimě patří – nic divného, ale proč je najednou tak moc velká? Ptali se Češi a Moravané například v prosinci 2010, tehdy sněžilo celý měsíc. Bílý prosinec není tak výjimečný, jak se to při aktuálním počasí může zdát, Češi ho zažili například v roce 2001, 1940 či 1899. A jeden předválečný premiér nazval sněhovou kalamitu „zlobohem bílé smrti“.
Se sněhem mají Češi problémy odnepaměti, hlavně obce a města s jeho včasný úklidem. Když 10. prosince 1909 zasypal sníh Prahu, o dva dny později vyšel v Národních listech jízlivý fejeton novináře Ladislava Tůmy: „V noci ze středy na čtvrtek začal hustě padat sníh. Padal celou noc a napadlo ho na půl lokte. Poněvadž však městská rada má, jak známo, schůzi až v pátek odpoledne, nemohl ten sníh dřív do městské rady přijít, a proto musil zůstat celý čtvrtek ležet. To je samozřejmé.“
Fejetonista pak vylíčil nedůvěru městských politiků k médiím: „V pátek odpoledne se městská rada sešla a tu se dověděla teprve z úst referentových — novinám nemožno přece věřit — že napadl sníh, moc sněhu, ale že dosud nikomu nenapadlo, že ten sníh by se měl také odklidit.“
Drzý sníh, který padá bez ohlášení
Prosincový sníh Prahu i další české obce nepřekvapil jen v roce 1909. Patřičné orgány jsou udiveny i letos, stejně jako je bílá pokrývka překvapila na počátku prosince v roce 2010. To byl zatím nejvíce zasněžený prosinec nového milénia, letos ho už nelze překonat. Sníh a mráz se před dvanácti lety sveřepě držel sněhu od prvního do posledního prosince. „Silničáři zaspali,“ stěžoval si na počátku prosince 2010 operační důstojník lounské policie. Ač policie upozorňovala, že je třeba posypat lounský obchvat, ani po dalších dvou hodinách se tak nestalo. A mezitím se na obchvatu několik řidičů vybouralo.
Všeobecné udivení způsobil i sníh v ulicích Prahy v roce 1909. „Kdo pak mohl tušit, že v prosinci, beze všeho ohlášení se opováží sníh v takovém ukrutném množství napadnout,“ rýpnul si do radnice redaktor Národní politiky Tůma. Sníh je věčný a silný nepřítel úřadů.
Zima 1928/1929 v Mnichovicích. Zdroj MěÚ Mnichovice, publikováno se svolením kronikářky Kláry Kabátové Zdroj: Městský úřad Mnichovice, se svolením kronikářky Kláry Kabátové.
Zima 1928/1929 v Mnichovicích. Zdroj MěÚ Mnichovice, publikováno se svolením kronikářky Kláry Kabátové Zdroj: Městský úřad Mnichovice, se svolením kronikářky Kláry Kabátové.
Setrvalé zpoždění vlaků
„Po deštivém včerejšku ochladila se přes noc temperatura a ze zakaboněného nebe sype se od rána sníh, jenž hromadí se na cestách a silnicích, znepříjemňuje chůzi i jízdu. Téměř veškeré vlaky v Brně ústící se dnes opozdily,“ psaly brněnské Lidové noviny 17. prosince 1899. A nebyla to malá zpoždění: „Ranní vlak do Prahy, jenž přijíždí do Brna o půl 4. ráno, přijel až v 8. hodinu,“ uvedly noviny.
Lidem dochází trpělivost s Českými dráhami. Ty slibují automatické odškodnění za zpoždění
České dráhy s novým jízdním řádem zdražují jízdenky přibližně o 15 procent. Národní dopravce však slibuje alespoň automaticky vracet peníze za zpoždění, které bude více než 60 minut. Má to však jeden háček, musíte mít aplikaci Můj vlak. Cestování na železnici chtělo během letošního roku hodně trpělivosti. Především v létě trápila cestující série výluk na hlavních koridorech a také řada nehod, kvůli kterým vlaky nejezdily celé hodiny, což se dělo i v minulých dnech. Proto se lidé dívají na zdražování s nelibostí. A to i přesto, že vzhledem k inflaci nejde o žádné překvapení.
Ve chvíli, kdy vzniká tento text (16. prosince 2022 večer), má rychlík z Ostravy do Prahy (EC 112) zpoždění 198 minut nebo z Brna do Bohumína (EC 100) 62 minut. Sníh zdržuje desítky spojů, neboť je to přece „zlobůh bílé smrti“, jak sněhovou kalamitu v roce 1929 označil československý premiér František Udržal. Ministerský předseda doslova řekl: „Jednoty spolupráce všech potřebujeme už v této hodině. Podstupujíce těžký zápas s přírodními běsy, musíme učiniti rukou společnou a nerozdílnou všechna nejmožnější opatření, abychom zvítězili proti zlobohu bílé smrti.“
Smrt při odklízení sněhu
Premiér Udržal výhružné spojení „zlobůh bílé smrti“ nevypustil jen tak do zimního větru, takzvaná zima století v roce 1929 usmrtila desítky Čechoslováků. „Zlobůh“ ovšem zabíjí každý rok. Hlavně, pokud zaútočí „nečekaně“ již na začátku prosince, jak se to stalo v roce 2010.
Hned první tehdejší velká sněhová nadílka z 1. prosince 2010 způsobila i lidskou tragédií. Před svým domem v onen den zametala sníh 75letá žena, jenže v zasněžené ulici v tu chvíli dostal smyk řidič Octavie. „Vůz pokračoval až na chodník, kde důchodkyni srazil. Bohužel, utrpěla smrtelná zranění,“ konstatovala kroměřížská policejní mluvčí Simona Kyšnerová.
Mrazivý prosinec v roce 2010 zabil i hodně bezdomovců, a to jen v hlavním městě. Podle České televize policie již 6. prosince napočítala 6 zmrzlých obětí z řad lidí bez domova: „Dnes ráno bylo v pražských Kobylisích nalezeno tělo asi 35letého muže. Jedná se o osmého člověka, jenž umrzl během prosince v hlavním městě.“
Děti pod ledem v roce 2010 i 1910
I Českou republikou tehdy otřásl příběh z 12. prosince 2010, který se odehrál v jedné slovenské vesnici v Banskobystrickém kraji. „Tragický konec měly zimní radovánky ve slovenské obci Hnúšťa. Sourozenci devítiletý Lacko a tříletá Vaneska sjeli na sáňkách do řeky přímo před očima jejich matky a zmizeli pod ledem,“ informovaly slovenské deníky.
Rekordní mráz před 92 lety v Československu: Zavřené školy, zajíci požírali stromy
Rekordní mráz, který meteorologové označují za tisíciletý, přinesl 11. únor v roce 1929. „Tak katastrofálních mrazů, jaké udeřily, v přítomné době žijící obyvatelé střední Evropy dosud nezažili,“ uvedla tehdy Československá tisková kancelář (ČTK).
Prosinec byl mrazivý i o sto let dříve, v roce 1910. I tehdy byl první zimní led zrádný „Dne 1. prosince šli dva hoši otci svému Tomáši Kosovi z třeboňského měsíčního trhu do Chluma se vracejícímu naproti a vzali s sebou spolužačky, dvě děvčátka vdovy El. Kaukusové. Aby zkrátili si cestu, pustili se všichni čtyři přes zamrzlý rybník Točník,“ vylíčila příběh pražská Národní politika.
Asi osm metrů od břehu se led náhle prolomil. „Na pokřik dětí přiběhl jim k pomoci syn T. Kalvase, ale i ten by byl utonul, kdyby nebyli mu přispěli shluknuvší se lidé na pomoc. Mezitím potopily se již všechny čtyři dítka, a byly teprve po namáhavém, dlouho trvajícím hledání z vody vytaženy mrtvy.“
Praha zapomněla, jak vypadá vločka
Podle meteorologů začíná klimatologická zima 1. prosince. A v roce 2010 vydržel sníh a mráz až do konce roku. „Zlobůh“, který Česko atakuje tento týden, už tedy předchůdce nepřekoná. Tedy počtem sněhových dnů a mrazivých dnů. Letos zatím nespadlo zdaleka tolik střech jako v prosinci 2010, kdy pojišťovny už 10. prosince hlásily milionové škody za stavby spadlé pod tíhou sněhu. Hodně se vyplácelo o obětem neuklizených chodníků.
Jak uklidit chodníky, to je kardinální otázka už více než sto let. Když sníh zasypal Prahu v prosinci roku 1899, radní svolali mimořádnou schůzi. Několik let předtím totiž v hlavním městě Království českého téměř nespadla vločka, takže se úplně zapomnělo, jak rozhýbat dávno přijatý „řád na odváženi sněhu“. Řád nařizoval napřed odstranit sníh na křižovatkách ulic, pak na tržištích, dále v ulicích úzkých a konečně v ulicích příkrých. Sníh měl být svážen na méně frekventovaná náměstí a odtud obecními povozy postupně k Vltavě.
I v mrazech žije v garáži. Manžel teď umřel, ale mám 11 koček, psa a andulky, říká žena
„Už jsem na garáž zvyklá,“ tvrdí 49letá Dagmar Paláková. Patří ke komunitě bezdomovců, kteří obývají garáže u zrušené ostravské koksovny Jan Šverma. Pardon, paní Paláková se za bezdomovkyni nepovažuje. „Tohle je můj domov, jinam bych už nešla, bydlím tady asi patnáct let.“ Na konci listopadu jí zemřel manžel. „Bohužel. Ale naštěstí jsem nezůstala sama, mám 11 koček, psa a andulky,“ vypráví.
„Skutečnost nasvědčuje tomu, že ustanovení tohoto řádu nebylo dbáno,“ kritizovaly radnici Národní listy, když se v prosinci 1899 oblékla Praha do bílého. „Na křižovatkách, kde panuje nejčilejší doprava, byly ponechány hromady sněhu nejdéle. Na nároží Spálené ulice a Ferdinandovy třídy byly tak veliké hromady, že obecenstvo nemohlo z vagónů elektrické dráhy ani vystupovati.“
Totéž se odehrávalo v prosincové Praze o 111 let později. Zastupitel Prahy 5 Milan Macek v polovině prosince 2010 interpeloval starostu Radka Klímu těmito slovy: „V posledních dnech sníh zasypal Prahu a sídliště Barrandov se proměnilo v jednu velkou bílou pláň. Při pohledu z okna – pohádka, pohybovat se tu bez problémů je ale prakticky vyloučeno. Několik málo chodníků je vyhrnuto a posypáno, několik málo chodníků je vyhrnuto a neposypáno, většina chodníků ale zůstává bez jakékoliv údržby.“
Když v prosinci sněží, úrodný rok běží
Zasněžený prosinec zažili Češi, Moravané a Slezané také například v letech 2001, 1961, 1940 anebo 1902 a 1899. Kronika slezského Vratimova (dnes součást okresu Ostrava-město) popisuje prosincovou zimu z roku 1902. Ta vlastně začala již v říjnu: „V říjnu přišly velké mrazy. Brambory, které byly pod vrchem, zmrzly. Měsíc prosince počal se sněhem. Byly silné vánice. Již 6. prosince 1902 bylo -16 °C.“
Jedna česká pranostika říká: „Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.“ Takový byl i prosinec v roce 2001. „Největší mráz byl na Štědrý den, kdy teplota klesla až na -20 °C. Poslední dny roku přinesly vánice se sněhem, ale na Silvestra bylo velmi hezky, bílá krajina s mnoha převisy vyhlížela v paprscích slunce kouzelně. Prosinec byl nejstudenějším měsícem roku, všechny jeho dny patří mezi tzv. mrazivé s poklesem teploty pod bod mrazu. Během devíti ledových dnů se udržel mráz celodenní,“ popisuje počasí před jednadvaceti let kronika Lomnice nad Popelkou.
Letošní prosinec asi nejvíc připomíná ten z roku 1925, který kronika obce Chržín u Kralup nad Vltavou vylíčila následovně: „Asi v polovici prosince nastala tuhá zima, která potrvala až do konce roku. Dosti krutá na nynější poměry
