Západoevropské zaujetí Ruskem není opětováno. Moskvu už starý kontinent nezajímá.
Pryč jsou ty časy, kdy s ním Putin chtěl navázat vzájemně prospěšné vztahy. Máme suroviny, vy máte technologii, když to dáme dohromady, budeme hrát ve světě prim. Západní Evropa nad touto třpytkou nejen ohrnula nos, ale navíc uvalila na Rusko jednu sankci za druhou. Pro dobrou míru přidala různé aféry, aby na přání USA neustále stupňovala protiruskou hysterii.
Nedivme se, že v sálech a chodbách kremelského paláce se dnes nehovoří o ničem jiném než o Číně. Přesněji řečeno o tom, zda by Moskva mohla přesvědčit Peking, že mají víc než jeden dobrý důvod vytvořit partnerství proti Západu. Máme suroviny a špičkovou vojenskou technologii, říkají Rusové Číňanům, vy máte nejvýkonnější ekonomiku, a když to dáme dohromady, můžeme vládnout světu.
„V minulosti možnost spojenectví mezi oběma zeměmi brzdily čínské obavy z poškození obchodních vztahů se Spojenými státy. Ale poté, co se Čína stala terčem amerických sankcí, bude Peking možná odvážnější,“ napsal v deníku Politiko Bruno Macaes, bývalý portugalský ministr pro Evropu.
V této funkci navázal styky s některými poradci Putina, jmenovitě Sergejem Karaganovem, který mu řekl: „Čína klame sama sebe, když si myslí, že její obchodní spory s Washingtonem mohou být urovnány ku prospěchu obou stran.“
Zbožné přání Kremlu? Ne tak docela. Zdá se, že Peking dochází ke stejnému názoru, neboť začal vysílat na stejné vlnové délce jako Rusko signály, že obě atomové mocnosti by mohly vytvořit vojenské spojenectví, kdyby se jedna či druhá dostala do ozbrojeného střetu s USA. Ukázku, co spolu na bojišti dokáží, předvedly v minulém roce během manévrů na Sibiři.
Osudová přitažlivost zájmů
Oba státy pojí stejný cíl - rozvrátit amerického hegemona a neoliberální řád, který světu ukládá. Geopolitické a geostrategické zájmy jsou silou, která je k sobě stále víc přitahuje, neodolatelně a dá se říci osudově.
Hodně bude záležet na postoji Spojených států. Čím více a silněji budou ekonomicky tlačit na Čínu, tím rychleji budou padat její poslední zábrany. Americké tažení proti Huawei a čínská odezva jsou předzvěstí dalších šarvátek dvou kohoutů na dvoře.
Otázka proto nespočívá v tom, zda Rusko-čínská aliance vznikne, ale kdy. Vojenské a ekonomické základy k ní byly položeny a její architektura je dohodnuta.
„Tato aliance by zpřevrátila světovou politiku,“ soudí Bruno Maceas. „Představte si mezinárodní krizi, ve které Rusko a Čína vytvoří jeden blok. Účinek by byl podstatný a do jisté míry nepředvídatelný. Pro Západ by psychologicky spojoval strach spojený s Ruskem s nezranitelností obrovité Číny. Washington by čelil skutečnému ohrožení, Evropa by byla zastrašena a rozložena.“
Maceas je diplomat, své předpovědi formuluje v podmiňovacím způsobu.
„Starý kontinent by v plné míře pocítil rozpor mezi západní Evropou a národy střední a východní Evropy, které, zklamány Bruselem a lákány manou čínských investic, by se mohly obrátit na východ. Byl by to zcela nový svět, svět, jehož příchod se neustále přibližuje,“ napsal závěrem.
Střídání světovládců
Impéria zanikají, když světovládce vyčerpal své síly, když mravní a morální hodnoty, z nichž impéria vzešla, byly obětovány na oltář moci a staly se ideologicky vyhaslými. Co nám nabízí hegemon, kterého známe? Věčné války a LBGT.
Impéria vznikají z příležitosti zaplnit uvolněný prostor a proto, že tento svět nestrpí vakuum. Co nám slibuje rodící se hegemon? Faustovskou smlouvu bezpečného a zajištěného bytí výměnou za podvolení. Lidé před touto volbu nestojí poprvé. Jak se rozhodli, je historie. Doposud každý takový „deal“ skončil špatně, což lidi nijak neodradilo, aby to nezkusili znova. Zdá se, že lidský tvor je nepoučitelný.
Nový světovládce přichází. Slyšíme jeho kročeje jak sestupuje po schodišti času, zatímco lehkovážná Evropa tančí valčík.
Jan Vítek
Autior je český novinář žijící v Ženevě