Po sečtení 99,9 procent hlasů je ve Španělsku jasno, kdo vyhrál volby – současný premiér Pedro Sanchéz, respektive Španělská socialistická dělnická strana (PSOE), která získala 28,7 procenta hlasů a 123 křesel ve 350členném Kongresu. Případné prodloužení Sanchézova premiérství se ale musí ještě stvrdit tím, že najde k sobě do vlády nejméně jednoho partnera, neboť pro vytvoření vlády je třeba 176 mandátů. Otázkou je, zda vláda bude čistě levicová.
Podle Sanchéze by budoucí vláda měla být proevropská a další partner do vlády by měl podporovat sociální spravedlnost. K vytvoření tohoto plánu se nabízí spojenectví s levicovou stranou Unidas Podemos, která skončila ve volbách čtvrtá a má v budoucím parlamentu 42 křesel. Před touto stranou se umístila na druhém místě lidová strana se 66 mandáty, což je pro ni až historická porážka a strana bude v opozici. Stejně do opozice míří liberální strana Ciudadanos, která s 57 křesly skončila jako třetí, přestože i tato strana by mohla spolupracovat se socialisty a vytvořili by tak v parlamentu většinu.
Tato popsaná situace zřejmě bude znamenat, že jednání o vytvoření nové vlády se velmi dlouho povlečou. K uvedenému počtu 176 mandátů pro vytvoření vlády by muselo historicky dojít ke koalici, na což Španělé nejsou v moderní historii zvyklí, neboť vždy došlo k jakési dohodě, úmluvě, paktu nebo podpoře. Dodejme ještě, že pravidelně se od roku 1982 střídali u moci socialisté s lidovci. V tom obvykle sehrávaly velkou roli katalánské strany nebo Baskická národní strana (PNV), které podporovaly různé menšinové vlády výměnou za různé ústupky, ale nikdy nedošlo na koalici. Například socialisté vládli od června minulého roku s podporou Podemos, ERC, EAJ-PNV. Nebo předtím dva roky vládli lidovci v čele s premiérem Rajoyem s podporou Ciudadanos, Unión del Publo Navarro, Coalición Canara a Foro Asturias.
Tentokrát je situace svízelná, neboť přirozený spojenec PODEMOS se socialisty dávají dohromady pouze 165 mandátů. Další variantou jsou tyto dvě strany se stranami nenacionalistického charakteru, což dává souhrn 175 křesel. Z toho vyplývá, že Pedro Sanchéz bude muset začít vyjednávat také s nacionalisty z Katalánska a Baskicka, a v tom případě může dosáhnout až na dvě stě mandátů.
Zde hledejme klíč k tomu, proč poprvé od pádu diktatury v roce 1975 bude mít zastoupení v Kongresu krajně pravicová strana VOX, která je známá svými nacionalistickými a protiimigračními prohlášeními. Tato strana naproti tomu bojuje proti jiným nacionalistům - separatistům, zejména Katalánska.
S volbami, navíc s rekordní účastí, se ukázalo rozložení španělské společnosti dělící se na levici a různé nacionalistické strany a uskupení.
Mirko Radušević