Po celé Evropě se u příležitosti Svátku práce konaly demonstrace odborářů a aktivistů. Požadovali zlepšení pracovních podmínek a dodržování práv pracujících.
V Berlíně prošel městem prvomájový průvod, který pořádaly levicové organizace a dožadovaly se sociální spravedlnosti. Pochodu městem se účastnilo více jak deset tisíc lidí, kteří se shromáždili v centru Berlína s transparenty, na kterých byly uvedeny požadavky vůči vládě. Mimo požadavků na zlepšení pracovních podmínek se demonstrující dožadovali zvýšení daní pro bohaté a naopak snížení daní u pracujících. Mimo transparentů se objevily také vlajky levicových stran SPD, Die Linke a Komunistické strany Německa. Ve velkém počtu byli na demonstraci zastoupeni Kurdové upozorňující na potlačování jejich práv v Turecku.
Bouřlivé protesty prožívala Paříž, kde se splnilo očekávání velkých pouličních nepokojů. Policie zatkla 165 osob a devět tisíc jich bylo „preventivně“ lustrováno. Celkem při nepokojích bylo 38 lidí zraněno, z toho 14 policistů. Uvádí se, že se demonstrací mělo v Paříži účastnit kolem 40 tisíc lidí a ve Francii podle údajů ministerstva vnitra celkem 150 tisíc. Začátek akce byl v Paříži oficiálně nahlášen na půl třetí odpoledne, ale k potyčkám s policií došlo mnohem dříve. Mnozí z demonstrantů byli černě oblečení aktivisté takzvaného „černého bloku“ a ti skandovali hesla proti policii. Početné bylo zastoupení lidí v žlutých vestách, kteří se připojili k demonstrujícím odborářům, aby tím prezidentu Macronovi představili svoji jednotu. Měli tak údajně vyjádřit, že se nejedná o pouhé hnutí neorganizovaných lidí, ale že za hnutím stojí organizované odbory. Francouzský ministr vnitra Christophe Castaner uvedl, že bylo připraveno kolem dvou tisíc radikálů „černého bloku" vyvolat v Paříži násilí a chaos, aby bylo k násilným akcím vyprovokováno radikálnější křídlo žlutých vest.
V hlavním městě Řecka Aténách začala zároveň s demonstracemi čtyřiadvacetihodinová stávka pracovníků v dopravě, mezi kterými jsou řidiči hromadné dopravy, strojvůdci metra a vlaků. Údajně se ke stávce připojili rovněž zaměstnanci lodní dopravy.
Ve Vídni se prvomájových demonstrací mělo účastnit kolem 120 tisíc lidí. Organizátory byly levicové organizace a hlavním heslem bylo nešíření nenávisti a rozdílů mezi lidmi.
Hlavní slovo měla opoziční Socialistická strana Rakouska (SPÖ) a s ní byly přítomny odborové organizace, které chtěly prezentovat sílu rakouských pracujících. Cílem demonstrace byla vídeňská radnice, kde se k demonstrantům obrátila nová předsedkyně SPÖ Pamela Rendi-Wagnerová. Ta v projevu ostře zaútočila na rakouskou vládu: „Co sjednocuje vládní koalici, je politika postavená proti sociální spravedlnosti, politika nenávisti a rozdělené společnosti.“ Svůj proslov měl také socialistický starosta Vídně Michael Ludwig: „Vídeň je dnes na nohou, ale bude i jindy, když kdokoli bude chtít prosazovat nespravedlivost v našem městě.“ Motem demonstrace bylo: „Společně jsme Vídeň, společně tvoříme Evropu“.
V italském Turíně se shromáždila skupina demonstrantů - členů Hnutí pěti hvězd, které se staví proti stavbě alpského tunelu mezi Itálií a Francií. Turínský radní Torino Damiano byl zasažen do hlavy policejním obuškem. Naopak Liga Severu považuje tento tunel za důležitý jako klíčovou součást projektu Evropské unie spojujícího jižní Španělsko s východní Evropou. Představitelé Demokratické strany kritizovali Hnutí pěti hvězd, že zneužilo První máj k demonstraci proti tunelu.
Ruská police oznámila, že v Moskvě manifestovalo celkem sto tisíc lidí a opozice tvrdí, že šest protestujících politických aktivistů bylo zatčeno. Jednalo se o přívržence předáka opozice Alexeje Navalného a nesli transparent: „Putin není nesmrtelný“. Na Dálném východě v městě Petropavlovsk-Kamčatskij měla policie zatknout nejméně deset lidí, kteří na sobě měli žluté vesty. Do ulic v Petrohradě vyšly dva tisíce opozičních demonstrantů a policie zatkla 68 osob.
Mirko Radušević