Ambasadorka Women in Tech, Linda Štucbartová: Prohra je součástí cesty k úspěchu

Podnikání je od samého začátku mimořádně náročná disciplína. Je třeba nejen nápad, který zaujme, ale také sebedůvěra a sebeprezentace, s nimiž ho představíme světu, a pochopitelně dostatek financí potřebných k jeho realizaci. Ovšem těch šťastných, které vše potřebné mají k dispozici, je pomálu. Není tedy divu, že o účast v projektu Women in Tech je mimořádný zájem.

Ženy, podnikání a vzájemná podpora. To je, oč tu běží

Máte i vy sama svůj projekt? Přihlásit se můžete na webu Výzkumného ústavu pro inovace a podnikání. Skupina vybraných účastnic se pak má rozhodně na co těšit. V průběhu tři čtvrtě roku získají jistotu v sebeprezentaci, naučí se navazovat potřebné kontakty a jejich prostřednictvím získávat tolik potřebnou podporu. Mimochodem, tu budoucím podnikatelkám předají i pečlivě vybraní mentoři a absolventky uplynulých dvou ročníků projektu. A v neposlední řadě také ambsadorka Linda Štucbartová. „Sdílení pomáhá ve chvílích, kdy si říkáte, že to zabalíte. Najednou je tu někdo, kdo vás zastaví a řekne: Holka, vždyť se ti toho tolik podařilo, ušla jsi kus cesty,“ poukazuje Štucbartová na velkou výhodu, jež se jinak ve světě byznysu získává dost těžko.

A jak sama přiznává, podobnou zkušenost si z programu odnáší i ona sama. S řadou účastnic je stále v kontaktu a jejich produkty využívá v běžném životě. Co by všem dalším podnikatelkám vzkázala? Aby se nebály stanovit si správnou cenu.

„Velmi často si my ženy nedokážeme říct hodnotu. Často realizujeme společensky prospěšné projekty, které jsou hodnotné samy o sobě a zapomínáme na ně dát cenovku za vlastní práci, vlastní know-how. Na druhou stranu ani společnost na to ještě není úplně nastavená. Stále se setkávám s otázkou, zda někam půjdu udělat ukázku sebeobrany zadarmo,“ vykládá zkušená podnikatelka a opět čerpá z vlastních zážitků.

K TÉMATU: Linda Štucbartová: Když chybí ženský úhel pohledu, ztrácí celá společnost

„Vzal by si někdo v obchodě chleba zadarmo? Jenom proto, že dělám něco, co má společenskou hodnotu a žiju tím, tak to ještě neznamená, že to nemá cenu.“

Muži a ženy jsou dvě části jednoho celku

Ze samotného názvu projektu je patrné, že se zaměřuje výhradně na ženy. To je sice pravda, nicméně neznamená to, že by v něm snad muži nebyli žádaní. Naopak, je toho dost, čemu nás mohou naučit. „Velmi často se říká, že ženy jsou lepší v emoční inteligenci. Má to ale háček. Existuje i emoční inteligence vůči sobě samé a tam si myslím, že bychom se leccos mohly naučit právě od mužů, třeba v případě vysmívané rýmičky. Jen málo mužů končí na infuzích se zánětem dutin,“ poukazuje Linda Štucbartová na fakt, že většina mužů umí včas takzvaně zatáhnout za záchrannou brzdu.

„Samy bez mužů to nezvládneme. Jsem ráda, že mezi ambasadory máme tolik mužů, kteří přesně chápou a chtějí podpořit přirozené prolínání mužského a ženského světa. Dohromady tvoříme kreativnější, inovativnější a dopředu se posouvající společnost, která je v celku i spokojenější,“ říká narovinu.

Byl to koneckonců muž, kdo se podílel na určení dalšího směru, který Linda Štucbartová nabrala právě s projektem Women in Tech, pořádaný společně nejen se společností Huawei. „Sešli jsme se s Hospodářskou komorou, kdy si mě vybral Martin Frélich z Výzkumného ústavu pro podnikání a inovace. Oslovil mě a já jsem říkala, že tady chybí konkrétní zaměření na ženy a technologie a že se nebudeme soustředit na projekty ve fázi nápadu nebo rozjezdu, ale že pomůžeme existujícím projektům dostat se k další příležitosti. Společně jsme program začali vytvářet a jsem moc ráda, že už začne třetí ročník,“ netají se nadšením ani přesvědčením o ženských schopnostech a dovednostech. „My ženy máme do technologií co mluvit. Jsou součástí našeho života, a tak se postaráme o to, že budou ženám příjemné, přínosné, nebudou nás diskriminovat a velmi často nám budou sloužit, protože je používáme.“

ČTĚTE TAKÉ: Gabriela Löbel: Úspěch je o životním nastavení. Women in Tech je pro všechny ženy

Stejně tak jako zásadní vidí i víru ve vlastní přesvědčení a cíle. „Jděte za svým snem. A nenechte se odradit, je spousta lidí, kteří vám řeknou ne. Kdybych se svou sebeobranu za každé ne vybírala 10 Kč, tak už mám globální firmu.“

Mimochodem, právě myšlení v globálním měřítku je tím, co může pomoci otevřít dveře na trh s technologiemi. Příklad si Linda Štucbartová bere z Izraele, kam pravidelně a ráda míří i se svými klientkami. „Je to malá země, všechny projekty od začátku vznikají jako globální, protože jim je jasné, že jenom izraelský trh by je neuživil. Je to úplně jiný způsob přemýšlení. V Izraeli máte na startupových akcích diverzitu nejen genderovou, ale i věkovou,“ říká úspěšná podnikatelka.

Jak se neztratit v podnikatelské džungli?

Nejen ženy, které se účastní podpůrného programu Women in Tech, Linda Štucbartová seznamuje se svou velkou vášní, s uměním sebeobrany, která je podle ní zásadní nejen při noční cestě opuštěným parkem, ale také při vyjednávání, ať se týká čehokoli. „Vyjednávání i sebeobrana jsou metody, přístupy k tomu, čeho chceme dosáhnout. Základní je vědět, proč tady jsem, co dělám,“ vykládá ostřílená podnikatelka, která o sebeobraně přednáší a proč jsou její zásady platné, se snaží vysvětlit i účastnicím zmíněného projektu:

„První princip sebeobrany je: Mysli... Vždycky potřebujeme být zorientované v situaci, v čase, v prostoru. Vědět, jak na tom jsme a co potřebujeme. A to je paralela se sebeobranou v každodenním životě. Není to jenom o tom, jak se bránit v případě, že nám jde o zdraví a o život, ale o tom, jak vést naplněný, plnohodnotný život. Zejména v dnešní době, kdy narůstá agresivita, frustrace, kdy je velmi často slušnost brána jako slabost, si potřebujeme umět nastavit hranice.“

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Women in Tech není ženský kruh, tvořme s muži velké věci, vyzývá Gabriela Löbel

Naše hranice končí tam, kde začínají jiného

Sebeobrana má mnoho podob, fyzickou, slovní i mentální, což obvykle označujeme jako vymezení hranic. Ty mají rozhodovat nejen o tom, kam dovolíme zajít ostatním, ale pomáhají nám samotným určit, co všechno jsme schopni a ochotni obětovat. A právě to je mimořádně těžký oříšek pro řadu z nás, obzvlášť pro ženy-matky. „Když byly naše děti malé, měl manžel squashové pondělky a já jsem měla jógové čtvrtky. Přes jeho squashové pondělky téměř nejel vlak, zatímco já jsem ve čtvrtek mockrát na jógu nedorazila,“ vypráví Linda Štucbartová o vlastní zkušenosti s ožehavým tématem.

A pokračuje: „Když si to zpětně promítnu, vím, že to nebylo o ošklivém okolí, ale o tom, že jsem sama couvla. Prostě si čas na sebe neuděláme, ať už se to týká rozvoje, odpočinku nebo pouhého zamyšlení,“ upozorňuje na bohužel obvyklý nešvar, kterým je ve výsledku zbytečné sebeobětování a deprioritizace, k níž dochází velmi často právě proto, že nám chybí schopnost komunikovat. Sami se sebou i s druhými.

„Nezáleží, jestli je vám 16 let a učíte se prosadit ve škole, nebo je vám 25 let a prosazujete se ve vztahu s partnerem, později s dětmi, anebo v práci. V jakémkoliv věku bychom měly mít jasno, kam směřujeme.“

A jako velmi podstatné vnímá Linda Štucbartová i hledání vzorů v jiných. Sama se inspiruje u legendy mentoringu, jakou je Rostya Gordon-Smith, jako vzory vnímá i vrcholovou manažerku Renatu Mrázovou nebo investorku Margaretu Křížovou. Ovšem pozorně si všímat úspěšných žen je podle ní třeba i v běžném životě. „Za vzor mám svoji babičku, která byla jednou z prvních magister farmacie u nás. S mým dědou vlastnili lékárnu na Pohořelci, kde si podávaly dveře úžasné osobnosti první republiky,“ vypráví jí velmi blízký příběh, který vzhledem k politickému dění neměl šťastný konec.

Prarodiče Lindy Štucbartové o lékárnu přišli. To v jejích očích ovšem nikterak nesráží všechnu snahu a úsilí, které jí věnovali. „Byla to babička, která celou dobu rodinu držela nad vodou. Děda byl úžasný farmaceut, vynálezce, který vynalezl neuvěřitelné masti a komunisté mu vzali i toto know-how. Ale babička byla ta pragmatická, která to vedla. Udržovala vztahy se zákazníky, hodně se věnovala charitě atd.“

A tím se dostáváme k dalšímu poselství, které Linda Štucbartová předává dál: Ne vždy můžeme vyhrát. „Nějaké góly dám a nějaké dostanu, nemůžeme být na barikádách pořád. Vybírejme si tedy své bitvy, vybírejme si, co za to stojí,“ radí vyhledávaná koučka a připomíná, že prohrát bitvu neznamená prohrát válku.