Volby do francouzského parlamentu vyhrála levicová koalice
Francie má za sebou předčasné parlamentní volby, které skončily velkým překvapením. Triumf levicové koalice před blokem prezidenta Emmanuela Macrona a krajně pravicového Národního sdružení však zřejmě znamená povolební pat. Hlava státu svou dohodou s krajní levicí sice uchránila zemi před krajní pravicí, ale na druhou stranu se očekává nekontrolovatelný chaos.
Když Macron po neúspěšných volbách do Evropského parlamentu oznámil, že vyhlašuje předčasné volby i na domácí půdě, obrazně řečeno tím do tuzemské politiky hodil šrapnel.
ČTĚTE TAKÉ: Francouzský premiér Attal nabídl demisi, prezident Macron ji odmítl a pověřil ho úkolem
Zřejmě chtěl využít úspěchu krajně pravicového Národního sdružení své rivalky Marine Le Penové a její nové tváře v podání Jordana Bardelly k tomu, aby pro parlamentní klání mobilizoval Francouze. Zprvu se však zdálo, že se mu tento kalkul těžce nevyplatil.
První kolo předčasných parlamentních voleb totiž nelze popsat jinak, než triumf lepenovců a naopak debakl macronovců. Francouzskému prezidentovi pomohl pouze fakt, že tamní volby do Národního shromáždění probíhají ve dvou kolech a každý z 577 volebních okrsků dodá jednoho zákonodárce.
Macron se tak jal zažehnat katastrofu, kterou sám vyvolal. Jeho blok se domluvil s krajní levicí zosobněné Novou lidovou frontou, že kandidáti těchto uskupení odstoupí v těch místech, kde jsou oproti druhé koalici slabší, aby tak tamní kandidát z jedné či druhé skupiny měl větší šanci proti lepenovcům.
Druhé kolo přineslo nečekaný výsledek. Hlavní duel krajní pravice a Macronova bloku totiž ovládl právě třetí hráč – Nová lidová fronta. Koalice obsahující umírněnou i extremistickou levici pro sebe získala největší počet mandátů a představitel bloku, krajně levicový politik Jean-Luc Mélenchon, hrdě prohlásil: „Levice zachránila republiku“. Lepenovci pro něj a jeho voliče byli absolutním zlem.
Pyrrhovo vítězství Macrona
Současný prezident však vůbec nemá důvod k oslavám, a to ani přesto, že jeho blok nakonec skončil druhý za jeho nepravděpodobnými levicovými spojenci. Partnerství bloků totiž platilo pouze pro druhé kolo voleb, jinak jsou mezi nimi až propastné rozdíly.
Řečí čísel je sice jasné, že kdyby se Macronův blok nazvaný Spolu spojil v parlamentu s Novou lidovou frontou, znamenalo by to velkou koalici o celkem 350 hlasech. Pro vládu s důvěrou je ve francouzském 577členném Národním shromáždění potřeba 289 zákonodárců.
Rozdíly mezi macronovci a zejména pak Melénchonovou stranou Nepoddajná Francie či komunisty jsou však propastné. „Superširoká koalice je velmi nepravděpodobná. Spíše to půjde směrem k vládám úředníků, mohou si zkusit menšinovou vládu, a nebo Macron prostě bouchne do stolu. Řekne, že je tam chaos a na základě ústavy si přebírá pravomoci. To vše je dnes ve Francii možné,“ predikoval pro CNN Prima NEWS bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák.
Ten si podle svých slov nemyslí, že by se krajní levice v podobě Melénchonovy strany, která je v levicové koalici nejsilnější, a komunistů dostala k moci. Jistou šanci pak vidí jedině u zbylých umírněnějších členů Nové lidové fronty – socialistů a zelených. Vládnoucí koalice macronovců společně s nimi by však potřebovala ještě další hlasy, které by dle jeho mínění mohli dodat středopravicoví Republikáni. Taková koalice by však byla velmi nestabilní a navíc by měla jen těsnou většinu.
Prohra, ale také úspěch
Tak či onak platí jednoduché. Emmanuel Macron se s tahem s předčasnými volbami hrubě přepočítal. Ve druhém kole sice zabránil nástupu lepenovců, ale jen za cenu ztráty vlastní pozice, která přitom ve francouzském parlamentu nebyla vůbec špatná. Mobilizace voličů proti krajní pravici se mu povedla, ale ne tak, jak by si ji představoval.
Žádný z bloků sám o sobě nemá většinu a následovat tak budou velmi složitá vyjednávání. A hlavně chaos, kterým je ostatně Francie v posledních letech pověstná. Kdo z toho ve finále vytěží?
Podle americké stanice CNN se může potichu radovat Národní sdružení. Jeho lídr Bardella, nástupce Marine Le Penové, sice na tiskové konferenci smutnil, ale partaj vydatně posílila. A pokud se macronovcům a levici nebude dařit dohodnout či dosáhnout vládních úspěchů, mohou být lepenovci příští volby ještě silnější.
Ukázat se to může třeba v příštích prezidentských volbách. Marine Le Penová má totiž opět v úmyslu kandidovat a tentokrát už proti ní nebude stát Emmanuel Macron. V tu dobu za sebou bude mít už dvě volební období a potřetí kandidovat nemůže, minimálně ne v příštích volbách. Le Penová, kandidující průběžně už od roku 2012, by tak mohla přetavit růst Národního sdružení (dříve Národní fronty; pozn. red.) v prezidentství v roce 2027.
