Reportér CNN Prima NEWS oslovil voličky různých věkových kategorií, aby zaznamenal jejich názory na jedinou ženskou kandidátku v prezidentských volbách. „Nám ženám nejde o to, jestli prezidentem bude žena nebo muž, hlavně musí mít dobré srdce,“ říká 82letá Jarmila Vežranovská. Když se v roce 1940 narodila, ženy měly volební právo teprve dvacet let. K volebním urnám ani do politiky je muži nechtěli dlouho pustit. „Žena u voleb rozeštve domácnost,“ mínili.
Československu ani České republice dosud z Pražského hradu nevládla žena. Do roku 1920 vůbec nesměly k volbám, i když proti takovému bezpráví protestovaly. „Nemáme menší mozky než muži,“ volaly ženské aktivistky na mítinku v Praze 19. března roku 1911. „Chceme vkročiti do parlamentu, aby tam, kde po měsíce se muži hádají o věci dle našeho názoru malicherné, mohly ženy mluvit a hlasovat o tom, co považují za nutné a dobré,“ žádaly aktivistky.
Babiše v hlavě nemám, Nerudová zklamala
Pokud by v prezidentských volbách uspěla jediná ženská kandidátka Danuše Nerudová, prosazovala by také věci, které ženy považují za nutné a dobré? „Určitě mi bylo sympatické, že kandiduje žena. Takže ano, prvotní rozhodnutí bylo volit Nerudovou,“ říká 40letá Sylvie Trnková, zaměstnankyně fotoateliéru v Ostravě-Porubě. Postupně se rozhodnutí změnilo. „Po tom, co se teď děje, přehodnocuji volbu. Vadí mi ta její kauza s tituly, zklamala mě.“
Sylvii Trnkové vadí jakýkoliv podvod, za kterým stojí veřejně činné osoby. Kdo má kontroverzní minulost, neměl by do vysoké politiky vůbec mířit. „S Babišem přitom paní Nerudovou ani trochu nesrovnávám. Babiš není v mé hlavě, ten mě opravdu nezajímá,“ dodá žena. Babišovi volební lístek nedá, ale kandidáta si nejspíše vybere až těsně předtím, než vejde do volební místnosti.
Ženu nevolím jen proto, že je žena
Ženy různých věkových kategorií oslovuji na hlavním bulváru nejstarší časti ostravského sídliště v Porubě a přilehlých ulicích. Činžáky ve stylu sovětského socialistického realismu tady vyrůstaly od počátku padesátých let, mělo to být vzorové město komunismu. Stojím v horní části Hlavní třídy, která do roku 1989 nesla jméno po Leninovi, korzují tu hornické vdovy i studentky Technické univerzity anebo lékařky z blízké Fakultní nemocnice Ostrava.
Náhodně oslovuji dvě mladé doktorky, které pracují na infekčním oddělení. „K volbám půjdu, ale určitě nebudu volit ženu jen proto, že jsem také žena,“ říká 25letá Eliška. Podle výrazu v tváři asi Nerudová nepatří k jejím favoritkám.
Zákon definuje volby nejen jako všeobecné, což znamená, že právo volit mají všichni zletilí občané ČR bez jakýchkoliv omezení týkajících se rasy, barvy pleti, příslušnosti k národu, pohlaví, náboženství atakdále. Volby jsou ovšem podle zákona i tajné. Nesmí být možné spojit si voliče s odevzdaným hlasem. „Koho budu volit vám určitě neprozradím,“ říká v souladu s tajnou volbou lékařka Eliška.
Její 25letá kolegyně z infekčního oddělení Fakultní nemocnice v Ostravě je Slovenka. „Volit v Česku zatím nemůžu, tak vaše kandidáty ani moc nesleduji,“ směje se Alexandra. Slováci si už za prezidentku ženu zvolili. Může lékařka aspoň srovnat Zuzanu Čaputovou s Danuší Nerudovou? „Nechci je porovnávat, protože Čaputová mi byla v předvolební kampani hodně nesympatická, a také jsem ji nevolila.“ A jak lékařka hodnotí prezidentku po více než třech letech ve funkci? „Názor jsem nezměnila, pořád jsem ráda, že jsem ji nevolila.“ Aby žena volila ženu jen proto, že je spojuje příslušnost ke stejnému pohlaví, to je podle lékařky málo.
Žena u voleb rozeštve domácnost
Jarmila Vežranovská se narodila v roce 1940. Dvacet let poté, co ženy mohly vůbec poprvé k volbám, tedy v roce 1920. Ještě například v roce 1903 pražský deník Čas takto uvažoval, proč ženy nesmějí do politiky: „Ženy nerozumějí politice a nezajímají se o ni. Jejich povoláním jest působit v domácnosti; mají stát mimo spor denní, nesnesou toho, aby se účastnily takových sporů, a neshoduje se se zděděným ideálem ženským, aby ženy se účastnily jednání o zákonech a vystupovaly jako agitátoři političtí. Mimo to volební právo žen rozeštve domácnosti. A konečně, ženy jsou zbaveny povinnosti branné, i nemají týchž povinností jako muži, a tudíž ani nemají nároků na táž práva.“
„Volím paní Danuši. Vím, že není mnoha lidem sympatická, ale já jí věřím,“ říká 82letá penzistka Jarmila Vežranovská. „Všichni ostatní kandidáti útočí na své konkurenty. Pořád si na něco stěžují, ale Nerudovou jsem zatím neslyšela, že by někomu nadávala,“ prozrazuje, jak si ji získala ženská uchazečka o post prezidenta. A zdůrazňuje, že se nerozhodla podle pohlaví kandidátky. „Nejde o to, kdo je žena. Mně jde o charakter, o náturu člověka.“
Ženy v kalhotách na dobové reklamě před I. světovou válkou Zdroj: Ivan Motýl
Ženy v kalhotách na dobové reklamě před I. světovou válkou Zdroj: Ivan Motýl
Musí mít dobré srdce jako Havel
Když má Vežranovská vzpomenout na nejlepšího prezidenta, kterého sama zažila, je to Václav Havel. Ženě vyšel vstříc, když se nemohla domoci invalidního důchodu. „Soud rozhodl, že jsem těžce invalidní, od státu jsem ale dostávala jen žebračenku, protože jsem neměla odpracována potřebná léta. Ale já do práce nemohla kvůli nemoci,“ vypráví.
Invalidní žena všechno vylíčila ve dvanáctistránkovém dopise a poslala na Pražský hrad. „Za čtrnáct dnů mi Havel odpověděl, psaní mám pořád schované. Prý můj dopis četl desetkrát, jak ho problém zaujal, a hned nabídl pomoc. Co slíbil, také splnil.“ Paní Jarmila je proto přesvědčena, že na Hradě musí sedět člověk s podobně dobrým srdcem jako Havel. „A paní Nerudová podle mě takové srdce má,“ dodá žena.
Prezidentské volby
U přechodu pro chodce si vášnivě vyprávějí dvě ženy středního věku. Zdravotní sestry z Fakultní nemocnice v Ostravě. Příjmení říct nechtějí, fotografování odmítají, prý by se musely napřed upravit. Pak jedna z nich navrhne: „Napište tam, že máme těsně pod padesát. Já jsem Renata a tohle je Radmila.“ A vzápětí se rozvine zajímavý dialog, o kandidátech na prezidenta se přitom spolu ještě nebavily.
Nekecej, ty jsi babišovka, jo?
RENATA: „Napřed mě zaujala ta Nerudová, jako že je to žena, tak jsem ji chtěla volit. Ale pak vylezla nějaká ta kauza, a to mě moc zklamalo. Víte, vůbec mi to hlava nebere, že do toho šla. Že chce být prezidentkou s takovou minulostí.“
RADMILA: „Proto to vidím jednoznačně, já volím Babiše.“
RENATA: „Nekecej, ty jsi babišovka, jo? S kým já to tady stojím?“ (smích)
RADMILA: (smích) „No s babišovkou. Nerudová mě vůbec neoslovila. Sledovala jsem to trestní stíhání, v pátek vám řeknou, že dostane pokutu 10 milionů, v pondělí je všechno jinak. Tak asi nic neudělal, že. Kdyby ho odsoudili, to bych váhala, ale teď je to jasná volba.“
RENATA: „No já teď vůbec nevím, koho volit. Chce se mi říct z té sebranky, koho bych volila. Je tam ještě ten zelený mozek, generál Pavel, a toho se bojím, že naše děti pošle do války. Chtěla jsem tu ženskou, aby tam nebyl Babiš, ale teď nevím. Možná k volbám vůbec nepůjdu.“
RADMILA: „Pavla bych také nevolila. Toho si každý zpracuje podle sebe, ten bude vždycky s těmi, co vládnou. Babiš se aspoň nedá podplatit, ten už má peněz dost. Za covidu byl perfektní, hodně myslel na nás zdravotní sestry v nemocnicích, zařídil pro nás velké výhody, přidal peníze, to já oceňuji.“
Nerudová je nejmenší zlo
Pracovala v administrativě, teď si 28letá Markéta Mikulenková užívá mateřskou dobolenou a veze po porubské Hlavní třídě kočárek. „Volím jediné možné. A také nejmenší zlo, Danuši Nerudovou,“ říká. Zajímá mě, jestli jí dá hlas i proto, že je to žena? „To ne, určitě to není o pohlaví. Prostě si myslím, že nelže. Tak nějak to z ní cítím, to člověk pozná.“
A co kauza spojená s takzvanými rychlotituly? „To je nejméně hrozná kauza, jaká tuhle republiku mohla postihnut,“ říká Mikulenková s nadhledem. Skutečná kauza podle ní vypadá jinak.
Slovenka volí Slováka
U rondelu na Hlavní třídě potkávám i 85letou Máriu Removčíkovou, v Porubě žije od roku 1972. To ještě na Leninově třídě nestála socha Lenina, slavnostně byla odhalena až v roce 1976. „Sundali ho za revoluce, Vladimíra,“ podívá se k místu, kde stál sovětský revolucionář. „Sice jsem celý život byla vojákem z povolání, ale generála Pavla volit nebudu. Je to voják, takže se neorientuje v ekonomice. Vojáci takovým věcem, které teď v krizi republika potřebuje, nerozumí,“ je přesvědčena.
Bude tedy žena volit ženu? „Na Nerudovou mám osobní názor, možná se tomu budete smát. Co se má ona co opičit po Zuzaně Čaputové? Ať se neopičí, to se mi nelíbí,“ vadí ženě, že se Nerudová občas stylizuje do podoby slovenské hlavy státu. Až teď mi docvakne, že Mária Removčíková mluví celou dobu slovensky. „Jsou tam schopnější lidi než Nerudová, třeba Babiš, vždyť ten už byl premiérem.“
A není v tom ještě i jiná sympatie, ta národní? Slovenka bude volit Slováka. „V žádném případě. V Československé lidové armádě se vůbec nerozlišovalo, kdo mluví česky a kdo slovensky, tam už jsme ten rozdíl vůbec nevnímali, byli jsem bratři,“ pateticky vzpomíná někdejší vojačka. „Jako premiér to tady Babiš řídil dobře, a když ho teď soud zprostil viny, tak s ním už nemám žádný problém. Volím Babiše.“
