Laurince pomáhá i cvičení Vojtovy metody
O příběhu takřka roční Laurinky, která od narození bojovala o život, jsme vás už informovali. I díky čtenářům webu CNN Prima NEWS se podařilo vybrat dostatek peněz na pořízení bezpečného auta a autosedačky. Péče o malou bojovnici však není snadná a procedury, které mohou Lauře zajistit lehčí život, jsou velmi nákladné. Babička Marie Šekmarová v otevřeném rozhovoru popsala, jak péče o postižené dítě vypadá a s jakou nadějí se dívá do budoucnosti.
Když se Laurinka 11. září minulého roku narodila předčasně ve 25. týdnu těhotenství, vážila pouhých 610 gramů. Jenže brzký příchod na svět nebyl jedinou komplikací, který malé bojovnici změnil život.
„Je hodně postižená a z velké míry k tomu přispěla její matka. Tím, že se v těhotenství bila do břicha jí nesmírně ublížila. Způsobila jí hematomy na hlavičce spolu s krvácením do mozku,“ přiblížila babička Marie Šekmarová, která děvčátko dostala s manželem do péče. Právě kvůli tomu, že je Laura postižená, o ni rodiče nejeví žádný zájem. Holčička trpí vážnou vadou mozku a epilepsií.
Rodiče fetují a dělají, jako by nežila
„Rodiče se o ni vůbec nezajímají. Ani neví, že žije. Když syn zavolal, tak jen proto, že po nás chtěl peníze. Skončili jsme s ním. Fetují, pijí a rozhodně nechceme, aby od nich malá něco chytila. Dělají, jako by nežila. Její matka dokonce u soudu řekla, že si je vědoma toho, že má dítě, ale že si myslí, že neměla Laurinka přežít, naopak, že měla zemřít. Takhle to bere,“ pokračovala.
O tom, že se vnučky ujme, ani chvilku nepřemýšlela. „V nemocnici mi řekli, že by jinak musela do ústavu. To jsem nemohla dopustit. Sice jsme s manželem nemocní a v důchodu, ale ujali jsme se jí. Naučila jsem se o Laurinku starat: jaké léky jí musím podávat, jak zvládat její záchvaty a jaká cvičení by jí mohla pomáhat,“ uvedla.
Péče o postižené dítě je však nesmírně náročná. „Děláme, co můžeme. Ušetřené peníze do lázní jsme tehdy použili na nákup základní výbavy a léků. Ze začátku jsme vše nějak zvládali, ale teď, když je větší a těžší, je to horší. Mám nemocná záda, a tak mi dělá problém Laurinku zvedat,“ svěřila se Šekmarová. Nakonec založili veřejnou sbírku.
Děkujeme, máme auto
„Vybrali jsme 621 tisíc korun, a to i díky vám. Poté, co jste náš příběh zveřejnili, se příspěvky krásně rozjely. Díky vybraným penězům jsme koupili bezpečné auto, neboť s malou jezdíme hodně po doktorech. Stejně tak jsme pořídili kvalitní autosedačku,“ přiblížila, jak se získanou částkou naložili.
Část financí navíc využijí na rehabilitaci, konkrétně na Feldenkraisovu metodu. „Cvičení mi doporučili ve facebookové skupině Nedoklubko, že je vhodné přímo na mozek a má velké ohlasy. 7. září proto jedeme do Prahy na první rehabilitaci. Tato metoda je však velmi nákladná, v Praze návštěva jednou týdně vyjde na 1500 korun. V říjnu pak pojedeme kvůli stejné metodě do Hradce Králové, kde cvičení povede odbornice z Velké Británie. Týden rehabilitace nás však vyjde na 50 tisíc korun,“ uvedla.
Feldenkraisova metoda
- Metoda si dává za cíl zlepšit sebeuvědomění pohybem a tím zefektivnit propojení mezi mozkem a tělem.
- Jedná se o proces učení se z vlastního těla, jak se pohybovat a žít s vynaložením nezbytně nutné funkční energie.
- Podle metody mysl a tělo tvoří nedělitelný celek. Na motorické funkce tak nahlíží jako na pokračování funkcí mentálních.
Procedury, které by Lauře pomohly nejvíce, jsou finančně velmi nákladné. Přesto Šekmarová doufá, že díky solidaritě lidí získá dostatek prostředků pro léčbu kmenovými buňkami. Procedura však stojí 1,75 milionu korun. „Díky buňkám by se Laurinky mozek mohl dovyvinout. Co jsem slyšela, tak děti, které proceduru podstoupily, jsou dnes kolikrát zdravé a soběstačné. S manželem jsme staří, nebudeme zde věčně, proto chceme, aby se Laurinka zvládla postavit na vlastní nohy, až tu nebudeme,“ vysvětlila babička.
Jsou chvíle, kdy si pobrečím
Lauřina prognóza je poměrně nejistá. „Pokud s ní budeme dobře cvičit a jezdit na rehabilitace a do lázní, tak by se mohlo stát, že pravá strana mozku přebere povinnosti nedovyvinuté levé strany. V září bude malé rok, korigovaně však osm měsíců a vývojově bude na třech měsících. Je hodně opožděná a lékaři neví, jak dlouho bude v takovém posunu. Mozek je ve stavu, kdy se nedokáže rychle regeneroval. Laicky nám doktorka sdělila, že budeme mít doma velké miminko,“ posteskla si.
Odpočinek si manželé museli vyškrtnout ze svého slovníku. „Žádné volno pro sebe nemáme, to vůbec. Nemáme nikoho, kdo by nám malou pohlídal nebo s ní chvilku byl. Jsem jen já a manžel,“ vysvětlila babička. Péče o postižené dítě je pro ni i psychicky náročná. „Jsou chvíle, kdy si i pobrečím. Jenže ona je tak miloučká, usměvavá, smíšek. I když mě vše bolí a jsem unavená, stačí, aby se usmála, a vše přejde. Pořád musím myslet na to, že mě potřebuje,“ zdůraznila.
Léčba Laurinky a finance spojené s ní však nejsou jedinou nejistotou, kterou prarodiče nyní prožívají. S největší pravděpodobností brzy přijdou i o střechu nad hlavou. „Hledáme bydlení například v místě, kde by byla specializovaná školka pro postižené děti,“ dodala Šekmarová. V Mladé Boleslavi mají podanou žádost na bydlení, to je však zatím v nedohlednu. Proto hledají pronájem či dlouhodobé bydlení i jinde.
„Pobírám příspěvky z pěstounské péče, rodičovské a pro potřeby dítěte a od Dobrého Anděla; do toho máme důchody. Jenže vše se nyní zdražuje. Máme tak akorát na to, abychom zaplatili nájem, základní potřeby, plenky, věci pro malou a léky. Jsme staří manželé, kvůli malé se uskromníme a stačí nám k jídlu jen polévka, abychom moc neutratili. Ale stejně více než polovina důchodů jde na nájem. Za léky měsíčně platíme přes tři tisíce korun,“ dodala k finanční situaci.
Pokud chcete Laurince pomáhat dlouhodobě, můžete tak učinit prostřednictvím transparentního účtu 2802285238/2010, který vnučce zřídila babička.
