Bankéři jsou hit, donutili Čechy oblíbit si curling. Dřív jsme byli pošuci, řekl Paul

Ruku na srdce, kdyby curlingová soutěž na olympiádě začala o pár dní později, o curlingu by se tolik nemluvilo. Jenže odstartovala ještě před oficiálním zahájením her, kdy měli fanoušci velmi omezený výběr toho, co sledovat. A tak naladili právě curling, a když Paulovi při české premiéře v tomto sportu pod pěti kruhy vyhráli, hned si našli k obdobě „metané“ cestu.

Poznávali pravidla, už například věděli, co to je „end“. A zjistili, že odvětví, které možná na první pohled nepůsobí tolik atraktivně a občas bylo vysmívané, umí pořádně zaujmout. A to je pro celý český curling velká výhra.

Pojďme si trochu představit dva hrdiny, kteří se postarali o velký průlom. Celému příběhu samozřejmě dodává grády, že jde o manžele. A navíc, 33letý Tomáš Paul i o pět let mladší Zuzana Paulová pracují v bance. Muž konkrétně zastává pozici finančního analytika, jeho polovička se stará o rozvoj personalizace a digitalizace. Ve spojení s úspěšnou curlingovou dráhou to vyznívá „cool“. A zároveň spolu dvě různorodé oblasti souvisí třeba z hlediska přesnosti a analytického myšlení.

Jejich zaměstnání je časově náročné a v budoucnu tomu nebude jinak, spíše naopak. Olympiáda v Pekingu tak byla poslední příležitostí, jak si na největší sportovní akci zahrát. Kvůli curlingu si musí brát dovolenou, často i neplacené volno. A tak hodlají po turnaji v Číně kariéru na ledě výrazněji omezit. I když už se za čtyři roky v Miláně pravděpodobně nepředstaví, už za těch pár dní v Pekingu dokázali něco, na co tuzemský curling doposud čekal. Trochu pobláznit republiku.

„Standardní sezona vypadá tak, že chodím po práci na trénink a veškerou dovolenou čerpám na zahraniční turnaje, kterých absolvujeme přibližně patnáct za rok. Naštěstí mi v práci vycházejí maximálně vstříc a můžu čerpat dovolenou, kdy potřebuji, případně i neplacené volno,“ říkal Paul v listopadovém rozhovoru pro Institut ekonomických studií při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal magisterský titul.

Dělám to, co jiní ne. A to je skvělé

V celém Česku jsou pouze tři curlingové haly. Možná tomu v blízké budoucnosti díky Paulovým a Pekingu bude jinak. Ale nepředbíhejme. Každopádně skrze skromný počet míst, kde je možné kameny vážící až 20 kilogramů poslat po ledu, je celkem těžké stát se curlerem z vlastního přesvědčení.

„Většinou je to tak, že máte známé nebo kamarády, kteří už to hrají. V mém případě to bylo jednodušší. Vyrůstala jsem v Praze na Roztylech a halu mi postavili asi tak 100 metrů od domova,“ uvedla před časem Zuzana Paulová pro televizi Prima v pořadu Sedm pádů Honzy Dědka. „Konaly se místní nábory, takže jsem se k tomu dostala úplnou náhodou. Určitě to není sport, ke kterému bych se hrnula s tím, že ho chci opravdu dělat. Není to láska na první pohled.“

Dodala, že ji později na sportu upoutala unikátnost. „Můžu se tím chlubit, že dělám to, co jiní nedělají. A to je skvělé,“ podotkla. K tomu vedle sedící manžel poznamenal: „No, vždycky se tím úplně nechlubíš. Když pak jedeš tramvají a máš v ruce koště... Pak nastoupí nějaká babička a toho koštěte se chytne, protože myslí, že to je tyč. Byli jsme dříve takoví trochu pošuci.“

Paula přivedl ke curlingu kamarád z gymnázia. „Aspoň jsme byli dva a nevypadali jsme tak trapně,“ usmál se.

Díky olympiádě v Pekingu trapnost mizí do ústraní. Někteří Češi možná nyní kromě petangu v létě na zahradě okusí lehce podobný sport na ledové ploše. A třeba některé děti nezačnou s curlingem jen kvůli tomu, že ho dělá kamarád, případně protože mají halu kousek od baráku.