Autokrat Alexandr Lukašenko utahuje šrouby. V zemi denně přibývají političtí vězni, kteří musí snášet fyzický i psychický nátlak vyšetřovatelů. Režim třeba uvězněné nechává záměrně nakazit covidem. „Zatímco loni na podzim mělo Bělorusko asi 50 politických vězňů, aktuálně k 26. říjnu už jich je 821. A o stovkách dalších pravděpodobně nevíme,“ říká Sjarhej Smatryčenka z Ambasády nezávislé běloruské kultury v Brně.
Lídr Běloruské křesťanské demokracie 44letý Pavel Sevjaryněc byl režimem „uklizen“ do vazby už před srpnovými prezidentskými volbami v roce 2020. Policie ho zatkla preventivně již 6. června, když odcházel z předvolebního shromáždění, tedy dva měsíce před konáním voleb.
„Z tzv. správních důvodů byl zadržen na patnáct dnů. A tahle obvinění se opakovala šestkrát, tedy šestkrát patnáct dnů. Nakonec byl obviněn z organizace hromadných nepokojů a letos 25. května odsouzen na sedm let nepodmíněně,“ informuje CNN Prima NEWS běloruský aktivista v českém exilu Sjarhej Smatryčenka.
U soudu v kleci a mučení covidem
Sedm let v kriminále za předvolební shromáždění před takzvanými svobodnými prezidentskými volbami, to zní jako příběh z éry nejkrutějšího stalinismu. Jak známo, Bělorusové na zmanipulované volby, které opět vyhrál Lukašenko, odpověděli masovým protesty.
Na sedm let odsouzený Pavel Sevjaryněc vyslechl rozsudek společně s dalšími obviněnými v zamřížované kleci umístěné v soudní síni. Režim skupinu představil jako nebezpečné teroristy, kteří chtěli zničit vlast. „Letos 1. října přišel Sevjaryněc o otce, který podlehl covidu. Na pohřeb samozřejmě nebyl puštěn,“ upozorňuje Sjarhej Smatryčenka.
Covid je vůbec mocnou zbraní vůči zadrženým. „Je to jeden ze způsobů mučení, že nechávají politické vězně maximálně nakazit. A nenabídnou jim žádnou léčbu, natož vakcínu. V Bělorusku už asi nenajdete vězně, který by neprošel covidem,“ říká aktivista.
Hlavní Lukašenkova konkurentka v prezidentských volbách Svjatlana Cichanouská musela po volbách opustit zemi, její manžel ale čeká na soud ve vazební věznici v Minsku. Hrozí mu až patnáctiletý trest, možná i doživotí. Původně se měl totiž Lukašenkovi postavit ve volbách právě Sjarhej Cichanouski, jenže byl zatčen ještě předtím, než mohl oficiálně podat kandidátku. Odvážně ho pak ve volebním klání nahradila manželka Svjatlana.
Kafkovské absurdity v Minsku
Běloruský politický vězeň Eduard Palčys oslaví jednatřicáté narozeniny 28. října, tedy v den státního svátku, kterým Češi uctívají vznik demokratické republiky v roce 1918. Palčys ale může o demokracii jen snít. „Zatčen byl loni 27. září a dodnes čeká na soudní proces. Tedy více než rok,“ vysvětluje Sjarhej Smatryčenka. Podobně ve vazebních věznicích čekají na soud stovky zadržených. V obavách z vysokých nepodmíněných trestů chce Lukašenko obviněné držet pod zámkem léta, nikoliv jen měsíce.
K zatčení Eduarda Palčyse došlo za podivných okolností. Režimu byl trnem v oku dlouho. Jakožto historik strávil deset měsíců ve vazbě už v roce 2016, a to za vydávání opozičního blogu. „Během loňského léta byl v nepřítomnosti dvakrát odsouzen správním soudem, pokaždé k patnáctidennímu trestu. Jenže Palčys o těchto soudech nic nevěděl, obsílku ani rozsudek nedostal. Přišli si pro něho 27. září, aby si odseděl těch třicet dnů, ale ve vazbě už si ho nechali, je tam víc než rok. To je dnešní podoba běloruské justice, kde žádné zákony neplatí,“ vypráví Sjarhej Smatryčenka.
Jeho líčení zní jak z Procesu od Franze Kafky, justiční mašinérie v Bělorusku jedná absurdně. S jasným cílem zdeptat oběti. Přitom se tak děje takřka za humny, třeba z Ostravy je to na hranice s Běloruskem jen 529 kilometrů.
Psychické týrání
„Psychické týrání vězňů ve vazebních věznicích je na denním pořádku. Palčysovi se loni 16. prosince narodila dcera, jenže vězeňská cenzura dlouho nedovolila, aby mohl dítě spatřit alespoň na fotografii. Poprvé ho tak na snímku viděl až někdy letos koncem jara.“
Až ve vazbě byl Palčys obviněn z účasti na demonstracích, které režim považuje za nelegální. Hrozí mu proto pětiletý, sedmiletý a možná i vyšší trest. Soudci rozhodují podle přání KGB (tajné policie), kterou řídí Lukašenkovi lidé. Proviněním Eduarda Palčyse je přitom pouhá účast v mohutném protestním hnutí.
A zatýká se dál, každý den. KGB jde po všech organizátorech i účastnících protestů. Za mříže putují i dělníci, kteří kvůli výsledkům prezidentských voleb stávkovali. Podle běloruských lidskoprávních organizací Lukašenko trpělivě vyčkával, až Evropská unie a vůbec Západ poleví v podpoře demonstrantů a opozice. A nyní své oponenty doslova zašlapává.
Mnoho zatčených Bělorusů je také obviněno pouze z výtržnictví, takže ani přes účast na nepovolených demonstracích nemohou být považováni za politické vězně. Takto konečně pracovala i StB společně s justicí v normalizačním Československu.
Například skupina mladíků, jež v osmdesátých letech ve výroční den sovětské okupace popsala podchod ve Frýdku-Místku protisovětskými hesly, byla odsouzena jako parta výtržníků, a to většinou k nepodmíněným trestům kolem dvou let, takže dnes tito lidé nemohou být uznáni jako součást III. odboje.
Strašné číslo: 821 uvězněných
„Před rokem mělo Bělorusko 50 uznaných politických vězňů a zdálo se nám to jako obrovské číslo, které vyděsí i západní demokracie. Letos v polovině července jich bylo 550, a teď k 26. říjnu je to už 821 nespravedlivě uvězněných,“ porovnává Smatryčenka z Ambasády nezávislé běloruské kultury v Brně. Tahle iniciativa vznikla především na podporu běloruských umělců, jimž třeba nabízí rezidentské pobyty v České republice. V tuto chvílí nicméně „ambasador“ Smatryčenka hlavně volá na poplach, neboť v jeho rodné zemi přituhuje.
Už při demonstracích byli někteří protestující usmrceni, o dalších zatčených nejsou bližší zprávy. „Vazebně stíhaní jsou natlačeni v celách určených pro čtyři osoby. Jenže jich tam žije i patnáct, nedostanou ale pokrývky, nedostanou matraci, spí třeba opřeni o stěnu, protože se nevejdou na podlahu,“ popisuje Smatryčenka týraní obviněných. „Nepouští je ani na procházku po vězeňském dvoře, sprchovat se mohou sotva jednou za čtrnáct dnů.“
Na dotek stalinismu
V šílených podmínkách žije ve vazbě i pětadvacetiletá Marfa Rabkova, která se v rámci dobrovolnické organizace Vjasna podílela na monitoringu průběhu prezidentských voleb. „Loni v září byla zatčena, soud zatím neproběhl. Ale vzhledem k tomu, že Vjasna byla mezitím prohlášena za extremistickou organizaci a zakázána, hrozí jí až 12 let vězení,“ odhaduje Smatryčenka.
Lukašenkův režim na ženu pohlíží jako na teroristku. „Patří navíc k těm obviněným, jimž pobyt ve vězení vůbec nedělá dobře. Podle posledního dopisu, který poslala manželovi, je zoufalá a rezignovaná.“
O mnoha zatčených z posledních měsíců se lidskoprávní organizace ani nedozví. „Dřív nám zprávy o zatčených běžně podávali jejich příbuzní, dneska se bojí,“ vypráví běloruský aktivista z Brna.
Zemi opět začíná ovládat strach, hlavně na venkově. A soudní procesy často probíhají s vyloučením veřejnosti. „Lukašenko dokonce přímo vzkázal justici, že občas není třeba mít ohledy na zákon. Jen tím potvrdil, že na zákony se nemají brát vůbec žádné ohledy.“
Zatím bylo Bělorusko přirovnáváno k Sovětskému svazu v době vlády Leonida Iljiče Brežněva, tedy k éře od druhé půle šedesátých let do počátku osmdesátých let. Teď jako by se do Minsku vrátil stalinismus. „Stalinismus to úplně není, i když mnohé společné jevy už tu máme. Zatím ale Lukašenko své politické odpůrce nepopravuje,“ říká Sjarhej Smatryčenka. A jedním dechem dodává, že trest smrti není v Bělorusku zakázán.
