reklama

BLOG: Obojek a flexina. Vražedné combo bázlivých a množírenských adopťáků

Rady se v útulcích a spolcích nerozdávají jen tak pro nic za nic.
Zdroj: unsplash.com

Adopce bázlivých pejsků a pejsků s původem z množírny je pro útulky, azyly a dočasky takové malé peklo. I když vyberete ze zájemců ty nejlepší a k očkovacímu průkazu přidáte i hodinovou přednášku o bezpečnosti, která je vám poctivě odkývána, v novém domově poté občas přijde útěk.

reklama

Při adopci zvířete přichází takové přání adoptujících, kterému naprosto rozumím, ale v důsledku může být nebezpečné, a to právě u bojácných pejsků. Nazývejme to, jak chceme, ale všichni toužíme po nějaké „oboustranné lásce na první pohled“, jakémsi zažehnutí, pocitu „patříme k sobě“ nebo po tom něčem, co se objeví a co má jen daný člověk s vlastním zvířetem.

Momentálně u mě stále bydlí Pupík, pejsek z množírny, který potřebuje opravdu velmi zodpovědné a v bezpečnosti důsledné adoptující. Přiznám se, že této adopce se bojím jako čert kříže. Asi si hned po jeho odjezdu sbalím batůžek a vyhledám si nějaký penzion v okolí jeho nové adresy.

K tématu

O víkendu přijeli zájemci na nezávaznou návštěvu. V telefonu jsem jim popisovala, jaký Pupík je a co potřebuje, a bez jakéhokoliv přikrášlování sdělila, co by je čekalo a i to, že Pupík k nim na návštěvu nepůjde a jak by plynuly první dny po adopci. Že to opravdu nebude snadné a není to pro každého.

Na konci návštěvy, mezitím, co byl Pupík zasoukaný v mezeře mezi kuchyňskou linkou a servírovacím stolkem, mi sdělili, že doufali, že k nim přijde, že to „něco“ ucítí a že odjedou spolu.

Já tomu opravdu rozumím. To, co má mezi sebou člověk a pes, je něco nehmatatelně úžasnýho, takže tohle velký pouto rádi zdůrazňujeme. Pro sebe i pro okolí.

Přesto je právě tohle naše hýčkání si pocitu vzájemné sounáležitosti občas kámen úrazu. Obzvláště u pejsků, kteří k novému majiteli v den adopce nepřijdou a ten vztah se tvoří náročněji a pomaleji.

K tématu

Jakmile si takový pejsek najednou po pár dnech nebo týdnech v novém domově k majiteli přijde sám pro pohlazení, přichází nebezpečný jev. Nový majitel v tu chvíli odhazuje všechno, co mu bylo v útulku nebo spolku kladeno na srdce, a s tím i bezpečné jištění a přestává dávat pozor. Protože přece parťáci, já svého psa znám.

A ruku v ruce s pocitem „já už ho znám, už nemusíme dávat takový pozor“ přichází často i nějaká zvláštní potřeba nandat psovi obojek a flexi vodítko. I když instrukce zněly jasně, kšírky a vodítko pevné, mnohdy dvojité jištění.

Dostatečné jištění je základ.
Dostatečné jištění je základ.
Zdroj: unsplash.com

Obojek a flexina je u bázlivých a množírenských pejsků doslova vražedné combo. Všichni jsou o tom poučeni, přesto s pocitem „už ho známe“ přijde potřeba psovi tohle combo nandat. Pokud se pes lekne, flexi vodítko lehce vypadne z ruky a se zvukem bum bum pudí k dalšímu utíkání a z obojku se celkem dobře vyvléká.

Stokrát opakovaná školácká chyba, která stojí za naprostou většinou útěků.

Obzvláště pejsci z množíren, i když jste spolu včera seděli na sedačce a koukali na seriál, utíkají v případě leknutí prostě pryč. Nehledají bezpečí u majitele, ale utíkají pryč a jsou nepřivolatelní. A to dokonce i když jste spolu spali už měsíc v kuse v posteli.

Milí adoptující, snažně vás prosím:

Vryjte si do paměti, že množírenský pejsek není běžný pejsek a nic na tom nemění ani fakt, že už vedle vás sedí na gauči nebo byl na poslední procházce celkem v klidu.

Dodržujte pokyny a doporučení, které dostanete při adopci a buďte za ně rádi. Máme více zkušeností, to je prostě holý fakt.

Nikdy nedávejte bázlivého nebo množírenského pejska na obojek a flexi vodítko nebo ho nenechávejte chodit na volno. Nikdy!

Pocit „my už přece ho známe“ stojí za spoustou útěků a vyhaslých psích životů! A to nejen množírenských a bázlivých pejsků.

K tématu

reklama
reklama

Další hlavní zprávy

Historie

Do wehrmachtu jsem musel v sedmnácti, říká poslední z Čechů v Hitlerově armádě

Do wehrmachtu jsem musel v sedmnácti, říká poslední z Čechů v Hitlerově armádě

Letos v červnu mu bude 94 let. Když v roce 1944 oslavil sedmnácté narozeniny, musel rukovat do wehrmachtu. „Přidělili mě ke kumpanii Jäger-Ersatz-Bataillon 49, to si pořád dobře pamatuji,“ vzpomíná vitální veterán Josef Bialas z Hlučínska exkluzivně pro CNN Prima NEWS. Tohle vyprávění zatím česká média ani dokumentaristé z Paměti národa nezaznamenali, Bialas se totiž celý život snažil válku vytěsnit z paměti: „Nerad o ní mluvím. Hodně vojáků kolem mě popadalo, tam jsem našel ruku, tam zas nohu...“

Odtrhne se Skotsko od Británie? Stoupenci nezávislosti získali v parlamentu většinu
Váleční veteráni dostanou od prezidenta dárek. Musí za něj ale předtím zaplatit
reklama
reklama
Jágr vs. děti. Proč jsi nosil dlouhé vlasy jako holka? ptaly se drsně legendy

Hokej

Domácí zpravodajství

Přijímací zkoušky na střední školy rozdělily Česko. Jsou příliš těžké? Zkuste si je
Sobotní oslava i zmatky v pražské zoo. Počitadlo je matoucí, zoufají si lidé ve frontě
Další články
reklama
reklama