Nedělní večer, kdy se v Londýně odehrálo finále fotbalového Eura, nebyl příznivý pro multikulturní svět, šokoval britský list The Economist. Autoři článku spojují vítězství Itálie nad domácí Anglií s politikou a poukazují na to, že v týmu vítěze nebyl ani jeden hráč, kterého by šlo „označit za barevného“. Kontroverzní komentář okamžitě zavalila kritika na sociálních sítích. Kolik bílých je v Burkině Faso? ptá se jeden z fotbalových fanoušků.
„Finále mezi Itálií a Anglií bylo pozoruhodné nejen po fotbalové stránce, ale i kvůli společensko-politickému podhoubí a otázkám ohledně nacionalismu a rasové citlivosti,“ začíná text publikovaný na webu The Economist. Autoři připomínají, že šlo o první finále, které se hrálo od vystoupení Velké Británie z Evropské unie. Novináři tvrdí, že i když Italové o brexitu před zápasem nemluvili, jejich odpor vůči britskému kroku je schovaný jen „nízko pod povrchem“.
Zatímco britský premiér Boris Johnson brexit kvitoval, jeho italský protějšek Mario Draghi byl podle novinářů proti. Z vítězství Italů proti Anglii tak má prý enormní radost. Italští novináři připisují Draghimu podíl na samotném triumfu, protože svou zemi prezentuje jako silnou, serózní a důvěryhodnou. A díky tomu se na stranu svěřenců trenéra Roberta Manciniho přiklonili i fanoušci z celého světa.
Podobné názory se ale Britům příčí. Poukazují na nestabilní politickou situaci v Itálii. „Současná italská vláda se rozprostírá v širokém oblouku, který sahá od radikální levice, reprezentované malou aliancí Svobodní a rovní, až po radikální pravici v podobě Ligy severu Mattea Salviniho,“ kritizuje The Economist. A právě pravici výhra potěšila nejvíc. Proč? Jde o rasismus.
Nemáte žádného barevného
Brity nejvíce zaujalo, že v 26členné nominaci Italů není ani jeden hráč, kterého by mohli nazvat barevným. „Tři se narodili v Brazílii (Jorginho, Emerson a a Rafael Tolói, pozn. red), ale jsou italského původu. Zveřejnění týmové fotografie vyvolalo na sociálních sítích, zejména ve Francii, vlnu kritiky. A další kritika se snesla na ambivalentní přístup týmu k pokleknutí jako gestu odporu proti rasismu. Před zápasem s Walesem poklekl z Italů pouze někdo,“ píše list.
Téměř každá země se podle anglických novinářů už naučila, že sportovci cizího původu reprezentující jinou zemi jsou v dnešním světě běžní. „Itálie není výjimkou. Fiona Mayová, britská skokanka do dálky jamajského původu, která se provdala za Itala, získala pro Itálii dvě zlata na mistrovství světa v atletice. Mario Balotelli, který se narodil v Itálii ghanským rodičům, si za Itálii zahrál téměř ve 40 zápasech,“ upozorňují Britové a vyzývají, aby si země prezidenta Sergia Mattarelly nehrála na něco, co není.
Poté, co hráči tmavé pleti Marcus Rashford, Jadon Sancho a Bukayo Saka neproměnili ve finále penaltu a Italové mohli slavit titul mistrů Evropy, snesla se na tři mladíky kritika doprovázená rasistickými urážkami. „Pro příznivce multikulturalismu nebyl nedělní večer zrovna příznivý,“ glosuje The Economist.
Kolik bílých je v Africe?
Kontroverzní politické a rasistické komentáře britského listu vzbudily bouři na sociálních sítích. „Kolik kavkazských (bílých) chlapců je v týmu Burkiny Faso?“ ptá se jeden z uživatelů Twitteru a svůj komentář doprovodil týmovou fotkou afrického týmu, na které je jedenáct fotbalistů tmavé pleti.
Allright.
— El Malvado Rick (@malvadorick) July 14, 2021
Now, ¿how many caucasian guys are in Burkina Faso national football team? pic.twitter.com/UbxIdauznx
„Emerson není barevný? Narodil se v Brazílii a italské občanství mu bylo uděleno v roce 2017. Nechápu, co je cílem tohoto článku,“ píše další z uživatelů a ukazuje fotku italského levého obránce Emersona.
„Nepotřebují kolonie, aby něco vyhráli. Nejsou Francouzi a nepotřebují ani to, aby prohráli jako Anglie, jejichž tým by bez imigrace ani neexistoval,“ pustil se jeden z fanoušků do anglického týmu, ve kterém bylo „barevných“ hráčů několik. Kromě tří mladíků také člen elitní jedenáctky turnaje Raheem Sterling nebo krajní obránce Kyle Walker.
Emerson isn't of color? He was born in Brazil & was granted Italian citizenship in 2017. Also, WTF is the point of this article? pic.twitter.com/i0XHLUJgU5
— Drache Energie (@feignedidentity) July 14, 2021
Špatný přístup v uznávání státní příslušnosti
Deník vidí příčinu nízké rasové rozmanitosti v italském týmu ve výchově mládeže. „Mladí sportovci jiné barvy pleti nejsou vždy Italové. Tamní zákon o občanství se řídí právní zásadou ius sanguinis, podle níž se právo na státní příslušnost dědí. Děti, které se narodily v Itálii rodičům přistěhovalcům, obvykle nemohou požádat o italské občanství, dokud nedosáhnou věku 18 let,“ upozorňují Britové.
Další podmínkou je, že mladí žijí v Itálii nepřetržitě od narození. „Někteří z nich si o občanství ani nezažádají. Asi 5 milionů lidí, kteří používají italštinu jako dominantní jazyk, je nadále považováno za cizince,“ kritizuje deník, podle kterého chtějí Matteo Salvini a předsedkyně pravicové strany Bratři Itálie Giorgia Meloniová tento zákon ponechat.
„Po nedělním zápase zveřejnili oba straničtí lídři snímky oslavujících členů italského týmu, na jejichž tvářích se objevily široké úsměvy. Ani jednomu z politiků nevadí, že žádná z těchto tváří nebyla černá,“ dodávají Britové. Forma ius sanguinis platí také v Česku, jen ve výjimečných případech se postupuje podle ius soli, což je zisk státního občanství podle místa narození.
