Exligový fotbalista Jiří Šámal, který během své kariéry hrával nejvyšší soutěž za Cheb nebo Viktorii Plzeň, se před pár týdny dozvěděl, že trpí nevyléčitelnou nemocí ALS (amyotrofická laterální skleróza). Na tu před rokem zemřel Marián Čišovský. Osmačtyřicetiletý bývalý záložník na hřišti nevynechal jediný souboj a vždy býval velkým bojovníkem. Tím zůstává i nyní. Krutému osudu vzdoruje více než statečně.
Kdy jste na sobě pocítil první příznaky, že není něco v pořádku?
Bylo to v době, když přišla první vlna pandemie koronaviru, tedy více než před rokem. Pociťoval jsem na sobě úbytek váhy, což jsem přivítal, protože něco shodit jsem chtěl. Asi měsíc předtím jsem si upravil jídelníček, takže jsem to přičítal tomu a byl spokojený. Jenže to pokračovalo dál, každý měsíc šla kila dolů. Během necelého roku zhruba dvanáct kilo. Pak se to rozjelo...
Jiří Šámal (48)
Jako dorostenec přestoupil do Sparty Praha. V roce 1991 absolvoval i letní přípravu s A-týmem, ale hned nastoupil na vojnu, kde hrál za Union Cheb. Během své kariéry oblékal dres Blšan, Chomutova, Turnova a Viktorie Plzeň. V československé a české lize nastoupil ve 29 utkáních.
Co bylo dál?
Začal jsem pociťovat ztrátu síly v rukou. Měl jsem problém unést těžší věci. Síla postupně odcházela. K tomu se mi hůře dýchalo. Původně jsem si myslel, že mám koronavirus. V práci jsme se testovali dvakrát týdně, ale všechny testy byly negativní. Nechal jsem se testovat i jinde, ale ukázalo se to samé. Rodina, kamarádi mi říkali, co se to se mnou děje, že jsem hubenej, abych se sebou něco dělal. Mě ale jinak nic neomezovalo, všechno jsem dělal normálně jako dřív. Ale úbytek svalové hmoty byl znatelný. Začal jsem chodit k praktickému lékaři a postupně jsme vylučovali nemoci, které by to mohly být. Docela se mi ulevilo, když se ukázalo, že to není nádor na plících. Absolvoval jsem snad všechna možná vyšetření. Až na neurologii zjistili, že se mi třesou svaly. Když po čtrnácti dnech přišly výsledky, pan doktor z kliniky si mě pozval a sdělil mi ortel.
Říkal jsem si, proč zrovna já. Osmačtyřicet let... Nemám nic odžito. Člověk si říká, že toho má ještě tolik před sebou.
Jak jste to přijal? Co vám v tu chvíli běželo hlavou?
Říkal jsem si, proč zrovna já. Osmačtyřicet let... Nemám nic odžito. Člověk si říká, že toho má ještě tolik před sebou. Nezbývá než to přijmout. Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
Kdo je vám největší oporou?
Rodina, příbuzní, kamarádi. Mám sedmnáctiletou dceru, kterou mám ve střídavé péči. Ozývá se mi spousta lidí, které jsem dlouho neviděl. I bývalí protihráči, s kterými jsme soupeřili a na hřišti si nic nedarovali. Rivalita jde teď stranou. Všem děkuju za podporu. Vážím si toho.
Jak bude probíhat léčba?
Podstupuji různé věci, léčitelství, chodím na fyzioterapie, aby mi ty svaly nějakým způsobem posilovaly a mohl bych tady být co nejdéle. Medicína se vyvíjí a jde hrozně dopředu, ale u této nemoci zatím moc dobré výsledky nejsou. Snad se něco objeví, co by mohlo pomoci...
Jak se cítíte?
Síla odchází, svaly se neobnovují, cítím se unaveně a slabě. Nevyhovují mi ani ty propady teplot, které venku panují. Špatně se mi pak dýchá. Ale snažím se být v pohybu, cvičit, chodit. Chci být pohyblivý, dokud to půjde. Všichni mi říkají, že jakmile přestanu chodit, tak je konec.
Shodou okolností nás s Mariánem Čišovským diagnostikoval stejný lékař.
Podobnou nemoc měl i bývalý obránce Viktorie Plzeň Marián Čišovský. Znali jste se osobně?
Marián přišel později, minuli jsme se. Shodou okolností nás ale diagnostikoval stejný lékař.
Jak vzpomínáte na působení ve Viktorii Plzeň?
Trénoval nás Zdeněk Michálek, užíval jsem si, že se můj největší koníček stal zároveň mým zaměstnáním. Něco jsem odehrál, ale mohlo to být lepší. Neměl jsem takovou vůli, teď bych k tomu přistupoval jinak. Viktorce ale dál fandím a držím palce.
Když jste ukončil aktivní kariéru, dal jste se na trénování. Stále pracujete?
Omezil jsem to. Jsem v pracovní neschopnosti. Ta nemoc napadá i motoriku, takže si nedovolím řídit auto, abych někoho neohrožoval. Uvidíme, jak to bude postupovat dál. V klubu jsem řekl, že jsem připraven kdykoliv vypomoci, pokud mi to můj zdravotní stav dovolí.
Chystá se veřejná sbírka i benefiční utkání
Klub SK Slavia Vejprnice ve spolupráci s třetiligovou Jiskrou Domažlice v čele s jejím prezidentem Jaroslavem Ticháčkem, v jehož firmě Jiří Šámal pracoval, pro něj chystá pomoc. A to jak v podobě veřejné sbírky, tak i benefičních utkání. První se odehraje v neděli 30. května v Domažlicích, druhé v sobotu 5. června ve Vejprnicích. Výkop byl stanoven na 16:00.
