Čeští učitelé patří mezi nejstarší v EU. Berou skoro nejméně ze všech

Povolání učitele je do značné míry posláním. I to je možná důvod, proč se do něho příliš nehrnou mladí lidé. Výsledkem je stárnutí pedagogického sboru prakticky v celé Evropské unii. Téměř dvě pětiny učitelů totiž byly podle Eurostatu v roce 2018 starší padesáti let. Z toho skoro třetina připadala na věkovou skupinu nad šedesát let.

Zdaleka nejstarší učitele najdete za katedrami základních a středních škol v Itálii. Pedagogové starší padesáti let tam tvoří 54 % celkového učitelského sboru. Přes padesát procent se dostala ještě Litva (52), Estonsko a Řecko se nachází těsně pod touto hranicí. Estonsko je zároveň zemí, která se vyznačuje nejvyšším podílem učitelů nad 65 let věku. Je to téměř jedna desetina. V ostatních státech Evropské unie se pedagogové v seniorském věku vyskytují v řádu nižších jednotek procent.

Nejmladší Malťané

Na opačném konci věkového žebříčku najdeme Maltu, Irsko a Lucembursko. Malta má podíl padesátiletých a starších učitelů kolem patnácti procent, a je tak jediným státem v Evropské unii, který se v této kategorii dostal pod dvacetiprocentní hranici. Do třiceti procent padesátiletých pak najdeme mezi učiteli v Irsku, Lucembursku, na Kypru, v Belgii, Francii, Rumunsku a Chorvatsku.

Česká republika má v rámci Evropské unie sedmé nejstarší učitele na základních a středních školách. Padesátiny má za sebou téměř 45 % z nich. Z toho bezmála třetina připadá na učitele starší šedesáti let. Také pro české pedagogy platí, že stárnou. Jde sice o proces pomalý, ale setrvalý. Od roku 2013 se počet učitelů nad padesát let věku zvýšil asi o čtyři procenta. „Takový vývoj bude i nadále stupňovat již tak poměrně citelný nedostatek lidí, kteří si zvolí učitelskou profesní dráhu. Už několik let slýcháme, že absolventi pedagogických fakult nestačí nahrazovat ty, kteří odcházejí do důchodu,“ uvedla pro CNN Prima NEWS Veronika Hedija, ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické.

Česká učitelská almužna

Podle ní má takový stav své národohospodářské náklady. „Vzdělání, věda a výzkum jsou hnacím motorem hospodářského růstu. Jiná cesta k většímu blahobytu nevede,“ dodala. Cesta ze začarovaného kruhu podle ní vede skrze zatraktivnění učitelské profese jako takové. „Jistěže jde o peníze až v první řadě. Nikdo si nemůže myslet, že se za katedry v učebnách pohrnou kvanta kvalitních pedagogů jen proto, že je práce s dětmi baví. Mají také své životy a své rodiny, které chtějí zabezpečit,“ dodala Hedija.

Jenže podle aktuálních dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj jsou čeští učitelé základních a středních škol placeni jako třetí nejhorší ze všech 36 členských zemí. Loni si středoškolští pedagogové s patnáctiletou praxí v Česku vydělali v průměru 26 425 dolarů hrubého ročně. To v přepočtu dělá asi 608 tisíc korun, tedy přes 50 tisíc měsíčně. Jde však o přepočet podle parity kupní síly, kterým se odfiltruje různá úroveň cenových hladin ve srovnávaných zemích. V tomto kontextu jsou pak výdělky českých pedagogů o to smutnější vizitkou. Méně v rámci OECD už vydělávají kantoři jen v Maďarsku a na Slovensku.