Chaos, zmatek a ignorantství. Chovali se k nám jako k bezdomovcům, zuří Češi na letištích

Aneta Baierová se poprvé po pandemické pauze podívala znovu do Španělska, aby navštívila rodinu svého přítele. „Cesta tam s nízkonákladovou aerolinkou proběhla vlastně v pořádku, jako vždy. V Praze jsme si ničeho pomalejšího nevšimli, skoro bych řekla, že jsme snad potkali i méně lidí, než bývá v létě zvykem,“ popsala Baierová redakci CNN Prima NEWS situaci z půlky června. Jelikož česko-španělský pár neměl s sebou žádá velká zavazadla, odbavili se už přes internet.

O uvízlých turistech na madridském letišti ze začátku měsíce podle svých slov věděla, nevěnovala ale těmto zprávám příliš velkou pozornost. „Říkala jsem si, že to byla asi mimořádná událost. O nějakých stávkách jsem sice věděla, ale nemyslela jsem si, že by to mohlo natolik ovlivnit situaci na letištích. Na termín návratu nebylo nic naplánovaného, tak proč si tím zatěžovat hlavu,“ pokračovala.

Problémy ovšem nastaly při zpáteční cestě v závěru června. Po obědě vyrazili s tříhodinovým předstihem na letiště, tentokrát měli s sebou velký kufr. Ačkoliv fronta na odbavení nebyla příliš velká, nakonec v ní strávili podezřele dlouhou dobu. „Přišlo nám divné, že se moc nehýbeme. Pak jsme si všimli, že je na přepážce jediná osoba. A že u ní každý cestující stráví tak deset minut. Neustále se hrabala v papírech, někam volala a pobíhala sem a tam,“ vzpomínala Baierová.

Z rychlého odbavení zavazadla se nakonec stalo více než dvouhodinové čekání. Někteří lidé začali hlasitě pokřikovat na pracovnici aerolinky, aby zrychlila. Asi po hodině a čtvrt jí přišla na pomoc kolegyně, teprve poté se fronta začala hýbat o něco rychleji. Tou dobou už ale bylo Češce jasné, že se druhá půlka fronty nedostane k letištní bráně včas.

Paradoxně proto zpětně ocenili, že se jejich let zpozdil o celou hodinu a půl. „Nějak jsme se dostali k bráně a trošku si oddychli. Jak se ale blížil čas odletu a nikdo nepostával u přepážky na kontrolu palubních lístků, začala mezi lidmi znovu propukat nervozita. Nakonec nikdo nepřišel, nikdo nic nevěděl,“ vylíčila redakci CNN Prima NEWS.

Asi 20 minut po oficiálním času odletu zpožděného letadla přišel zaměstnanec letiště. Ten lámavou angličtinou oznámil, že byl let do Prahy zrušen. „Na tabuli nic nebylo, do aplikace ani e-mailu nepřišla žádná zpráva. Prostě za námi přišel pán v reflexní vestě a řekl, ať tu nesedíme, že byl let zrušen. Zpět k přepážkám jsme jít nemohli a na informačních kioscích nikdo netušil, kde se objevil problém. Prý jsme měli čekat na instrukce aerolinky. Jednoduše jsme uvízli na letišti,“ řekla rozzlobeně Baierová.

„Po chvilce přišli lidé z aerolinky k bráně a řekli, že byl let zrušen kvůli technickým komplikacím. Více neřekli. Když jsme se ptali, kdy budeme moci odletět, uvedli, že taky netuší. Doporučili nám čekat u brány a sledovat tabuli a e-maily pro případ, že by nás přerezervovali na jiný let. Dodali, že to může trvat i pár hodin,“ doplnila Češka. Když se jí s přítelem ani po třech hodinách nikdo neozval, cítili se frustrovaní.

Zmatek na letišti i v hotelu

Pracovnice aerolinky mezitím odešly neznámo kam. Někteří cestující rezignovali a uložili se k spánku na lavičkách. Na infolince byla podle Baierové fronta, na e-maily nebo na chatovacího robota nikdo nereagoval. Nakonec se přece jen objevili u brány další zaměstnanci aerolinky, jejich způsob komunikace ale nebyl nejpříjemnější. „Odsekávali na dotazy cestujících, jedna z nich obracela oči v sloup. Říkali nám, že taky pracují, ať se uklidníme. Na dotaz, co máme v dané situaci dělat, odpověděla jedna z pracovnic, ať si počkáme, že už není kam spěchat. Byli jsme zoufalí,“ rozvedla Baierová situaci v Madridu.

Po dalších dvou hodinách čekání přišel zaměstnanec letiště s tím, že je převeze do hotelu na účet aerolinky. Další let se měl uskutečnit následující den.

„Se skupinou českých a španělských lidí jsme se tedy přesunuli do hotelu, tam nám ale bylo řečeno, že o ničem neví. Nakonec se do komunikace vložil řidič minibusu a začal vysvětlovat ve španělštině vzniklou situaci. Asi po půlhodině telefonátů mezi recepčními jsme nakonec dostali pokoj, jiní ale to štěstí neměli – prý nebylo místo, takže část cestujících odvezli zase jinam,“ přiblížila neveselý zážitek redakci CNN Prima NEWS. Teprve po půlnoci přišla zpráva o zrušeném letu.

Ani druhý den se stále nedalo nikam dovolat. Podle recepčních byl jejich pokoj zarezervován na jedinou noc, po vrácení klíče se proto vydali na vlastní náklady zpět na letiště. „Na přepážce jsme si odchytli pracovníky aerolinky a vysvětlili jim situaci. Nevěděli o zrušeném letu ani o ztroskotaných cestujících. Otráveně nám řekli, že k nim máme přijít, až se objeví nějaký let do Prahy. Za dvě hodiny jsme se za nimi vrátili, teprve pak řekli, že všechny spoje jsou plné,“ netajila Baierová své rozčarování.

Nakonec se společně s přítelem rozhodla odcestovat zpět do centra Madridu a přespat v levném hostelu. S ubytováním jí personál nepomohl – prý by si nárok na hotel musela potvrdit na infolince, tam se ovšem nedalo dovolat. Další ráno zase vyjeli na letiště, od aerolinky se ovšem stále nedočkali žádného řešení.

„Naopak zaměstnance pobavilo, že jsme ještě ve Španělsku. Chovali se k nám jak k otravným bezdomovcům. Byli jsme už unavení a naštvaní, chtěli jsme domů. V pondělí nás navíc čekaly pracovní povinnosti. Rozhodli jsme se proto odletět do amsterdamského Schipholu a odtamtud se v ranních hodinách dostat do Prahy,“ popsala svůj nepovedený závěr cesty. Doposud se jí nikdo z aerolinky neozval. „Ať se příště laskavě nevymlouvají na počasí. Doteď nemáme peníze zpět,“ poznamenala.

Aerolinky? Dělají mrtvého brouka

Podobnou zkušenost měla i její kamarádka Alžběta S., která nestihla navazující let do Česka z italského Milána v půlce června. „Check-in byl extrémně pomalý. Lidé na přepážkách se ani nesnažili spěchat. Italové se tam mezi sebou začali hádat a pokřikovat, předbíhalo se, byl to prostě chaos. Nakonec check-in trval dvě hodiny,“ popsala pro CNN Prima NEWS.

I její let byl opožděn o zhruba hodinu a půl, což byl ale problém, protože navazující let z Vídně odlétal včas a na přestup měli pouhou hodinu. „Bylo jasné, že to nestihneme, a nikdo nám nebyl schopen říct, jestli bude náhradní let, nebo jestli nepočkají. Prostě řekli, že neví, že uvidí. Měli nás dost na háku,“ pokračovala Alžběta S.

Než se dostala do Vídně, bylo už letadlo pryč. Ani zde si letištní personál nevěděl příliš rady, ačkoliv se snažil pomoct. Nabídli nám i hotel, i když by to správně měla udělat daná aerolinka. My ale potřebovali hned další den do práce, nemohli jsme si dovolit přespat. Na infolinku se nedalo dovolat. Nakonec nám začali vracet zavazadla. Část cestujících kývla na hotel, část se rozhodla jako my odjet z Vídně do Prahy vlakem. Doteď dopravce dělá mrtvého brouka,“ dodala na závěr.