Mezinárodní den žen
Leninova třída (dnes Hlavní) v ostravské Porubě tvoří téměř dvoukilometrový bulvár stavěný od padesátých let po vzoru nejvýstavnějších ulic v Leningradu či Stalingradu. Za komunistů se jí říkalo Leninka a vizuálně je to pořád kus Sovětského svazu ve středu Evropy, ale i tady naštěstí proběhla v listopadu 1989 sametová revoluce. A v kulisách bývalé Leninovy třídy teď CNN Prima NEWS hledala pamětníky oficiálních oslav MDŽ před listopadem 1989.
Před listopadem 1989 pracovala Marie Šottová v národním podniku Klenoty. Ve velké prodejně a opravně hodin. „Samozřejmě vím, že komunisti ten svátek zprofanovali a zneužívali. Ale ženy si MDŽ zasloužily a já ty oslavy měla ráda,“ vzpomíná žena, které letos bylo 70 let. „A to mám 7. března narozeniny, takže svátek žen o den později z toho dělal dvojitou oslavu.“
Příležitost pro chlapy se opít
„Na pracovišti jsme od mužů dostávaly květiny a drobné dárky. A pak jsme všichni společně vyrazili do vinárny nebo restaurace. Ženy moc nepily, v tomto směru si chlapi MDŽ užívali víc než my,“ směje se pamětnice. „Pro ně to byla především další příležitost se opít.“
ČTĚTE TAKÉ: Ženský organismus není na alkohol stavěný, říká psychiatr Nešpor. Střízlivost je sexy, míní
Že se oslavy MDŽ často zvrhly v mužskou pijatiku, na to třeba upozorňoval i tehdejší satirický časopis Dikobraz. A v manželské poradně časopisu Mladý svět (vydání z 25. ledna 1983) si zase jistá Marika stěžovala, že její partner se nehorázně opil právě na podnikové oslavě svátku žen. „Všichni chlapi ale nebyli ten den na mol,“ brání pamětnice Šottová tehdejší muže.
Násilí na ženách
„Žena to nemá nikdy lehké. A my holky jsme doma od rodičů slýchávaly, že manželka musí svého muže hlavně poslouchat,“ pokračuje Marie Šottová. Méně než dnes se tak řešilo domácí násilí a už jmenovaná Marika si v Mladém světě z roku 1983 stěžovala také na manželovy sprosté nadávky a četná fyzická napadení. „Nedělám si iluze, že to je dnes výrazně lepší. Kluk, který doma viděl, jak táta mlátí mámu, to pak většinou i sám dělá,“ říká pamětnice.
A jaký byl její životní druh? „Už jsem sama a je mi docela smutno. Nikdy mě neuhodil, ale to víte, chvíli svítilo slunce, ale jindy se zamračilo.“ Marie Šottová je nicméně ráda, že MDŽ je stále v kalendáři. „Komunisti z toho dělali propagandu, ale je to nejméně sto let starý mezinárodní svátek, který měl původně pomoci zlepšit postavení ponižovaných žen.“
Pamětnice vzpomínají na oficiální oslavy MDŽ před listopadem 1989. Na snímku Marie Šottová, ročník 1955. Zdroj: Ivan Motýl
Ručníky, hrnky a tanec
S historií svátku je to složitější, ale o tom později. „Dvacet ženských a pár chlapů. Nejprve si s námi zatančili, pak se někteří opili. Co také měli jiného dělat,“ vybavuje si oslavy na 8. března 76letá Marie Rosová, bývalá zaměstnankyně Jednoty v Jaroměřicích nad Rokytnou na Vysočině. Osud ji ale zavál na Leninovu třídu do Ostravy.
„Přijeli vedoucí z okresu a stoly byly plné občerstvení. Pak jsme dostaly květiny a dárky, pamatuji si třeba na ručníky nebo na hrnečky,“ vypráví, co se v Jednotě ve svátek odehrávalo. „Všechno se to platilo přes ROH,“ vysvětluje. Členem tehdejšího režimního Revolučního odborového hnutí (ROH) byl přitom za socialismu téměř každý zaměstnanec. „K oslavám pak v dalších dnech patřila i návštěva divadla nebo kina v Brně,“ vypráví žena a utře si slzu. Vzpomínky ji dojaly.
Takto vypadala oslava MDŽ v roce 1976 v Kladně. Zdroj: ČTK
Den matek neuznává
„Den matek neberu a neslavím. Každá žena přece nemůže být matkou,“ říká Rosová o svátku, který se v Československu slavil od roku 1923, ale komunisti ho zakázali a vrátil se až po roce 1989.
Následuje provokativní otázka: Každá žena dnes dokonce ani nemusí být nutně ženou, může se považovat třeba za nebinární osobu, tedy genderově neutrální. „O tom vím, a i když tomu úplně nerozumím, ale snažím se to brát vážně. Tohle se přece týká generace našich vnuků.“
Mezinárodní den žen se za socialismu slavil na každém pracovišti, kde byla zaměstnána alespoň jedna žena. „A u nás na Nové huti jich pracovalo požehnaně, a dělaly i velmi těžké práce,“ vypráví na porubské hlavní třídě další pamětnice, 79letá Miroslava Mašková, někdejší kvalitářka ve válcovně trub v ostravské Nové huti Klementa Gottwalda. „Nejprve květiny, a pak se něco snědlo a vypilo. Už se mi na to nechce moc vzpomínat, je to dávno a ve svých letech mám docela jiná trápení.“
Zlatí komunisti
Poslední dotaz. Jak dlouho má MDŽ ještě zůstávat Významným dnem České republiky? Mašková odpoví bez zaváhání: „Ten svátek je dobrý. Nebude se vám to asi líbit, ale já tvrdím, že komunisti byli zlatí.“
Dlužno dodat, že po pádu režimu v roce 1989 Mezinárodní den žen na 14 let zmizel z kalendáře. Po hlasování parlamentu v roce 2004 se ale znovu vrátil jako Významný den České republiky. Paradoxně výměnou za souhlas levicových poslanců s vyhlášením Dne památky obětí komunistického režimu.
A i když se dnešní obránci svátku dušují, že MDŽ není politickým výročím, ale pouze symbolem nadnárodního emancipačního ženského hnutí, není to úplná pravda. Hned od svého vzniku v roce 1910 to byl svátek vzešlý z myšlenek radikální frakce dobové levice, která chtěla dosavadní evropský řád utopit v krvavé revoluci.
Leninova kamarádka
MDŽ si vymyslela pozdější spoluzakladatelka Komunistické strany Německa Klára Zetkinová. I když její významný hlas v ženském hnutí z přelomu 19. a 20. století nelze úplně opomíjet, neboť pro souvěrkyně žádala absolutní rovnost s muži včetně volebního práva, jejím cílem byla především násilná revoluční změna.
Za stejná práva v té době bojovaly i jiné význačné ženské osobnosti, nicméně bez revolučních atributů. Zato Zetkinová toužila po dělnickém převratu a minimálně od roku 1907 se o něm radila i s Vladimirem Iljičem Leninem, se kterým ji až do Leninovy smrti v roce 1924 pojilo velké přátelství.
MDŽ a komunismus jsou v mnohém spojité nádoby i 101 let po smrti Lenina. A proč vlastně důchodkyně Miroslava Mašková považuje totalitní režim za zlaté časy? „Vychovávala jsem tři holky, ale mohla jsem je dávat už do jeslí, pracovat a vydělávat. A na důchod jsem měla nárok, když mi ještě nebylo ani 55 let. Zlatí komunisti, to vám říkám.“ Pak sice přizná, že dvě její dcery žijí v New Yorku a třetí ve Skotsku, ale to prý nic neznamená. „Chápu, že moje holky to vidí jinak, ale já už se nezměním. Zlatí komunisti.“
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Při nehodě kamionů ve Španělsku zemřel český gangster. Vedl obávanou zločineckou bandu
