Cichanouská dostala ultimátum a odjezdem ze země zachránila život rodině, říká politolog

Více než tři týdny uplynuly od prezidentských voleb v Bělorusku. Podle vládních orgánů je pošesté vyhrál Alexandr Lukašenko, ale… Pár desítek minut po vyhlášení oficiálních výsledků se začaly nejen v hlavním městě Minsku shromažďovat desítky tisíc lidí na protestních akcích. Dali jasně najevo, že s výsledkem voleb nesouhlasí. Situace okamžitě eskalovala, policie a bezpečnostní složky tvrdě zasahovaly, zatýkaly, oficiálně jsou tři mrtví. Lukašenko den po volbách oznámil, že protesty jsou řízené ze zahraničí, také z České republiky. To však ani Lukašenko, ani jemu blízký režim z Moskvy nedokázali podložit důkazy.

Po třech týdnech nastala patová situace, Lukašenko se sice dál cítí prezidentem, ale pod tlakem veřejnosti slevuje jak z násilí, tak ze svých cílů. Protesty se rozrůstají do stále menších měst, na venkov. Vláda byla nucená po třech dnech opět tzv. zapnout internet, protože podle Kalitenji jeho výpadek měl výrazný negativní ekonomický dopad na celé hospodářství, které přicházelo denně v přepočtu o 1,3 miliardy korun.

Leonid Kalitenja v rozhovoru popisuje podvody ve volebních místnostech, mluví o tom, že výsledky voleb byly v některých okrscích známé již dopředu. Přibližuje také, jak se část obyvatel spojovala a svolávala při vypnutém internetu. A doufá, že nebude muset emigrovat.

Dovolte osobní otázku. Víte, jak hlasovali vaši příbuzní, známí? Kde se vzalo tolik hlasů pro Lukašenka?
Ano, vím, jak hlasovali. S kolegy jsme si to řekli. Existuje internetová stránka „Golos“ golos-belarus2020.org, která má více než milion registrovaných uživatelů ze 7,4 milionu voličů. Jedná se o alternativní metodu počítání hlasů. A tam získala téměř 80 procent hlasů Cichanouská.

Vždyť u nás se vlastně žádné prezidentské volby nekonaly. Šlo o pobuřující představení, u kterého byl předem znám výsledek. Podle všeho lidé ve volebních komisích znali čísla předem, dokonce o tom i mluvili.

Jak je možné, že Alexandr Lukašenko podle oficiálních zveřejněných výsledků prezidentské volby 2020 vyhrál, když například na internetové stránce „Golos“ golos-belarus2020.org získal 10 100 hlasů, kdežto Svjatlana Cichanouská 1 003 717 hlasů? Nebo se lidé bojí přiznat, že Lukašenka volili?
Ale ne, tak to není. Vždyť u nás se vlastně žádné prezidentské volby nekonaly. Šlo o pobuřující představení, u kterého byl předem znám výsledek. Podle všeho lidé ve volebních komisích znali čísla předem, dokonce o tom i mluvili. Prosím, nemyslete si, že moje svědectví je povrchní, věci neznalé a osobní, ale při předchozích volbách jsem byl členem volební komise, takže jsem to všechno viděl na vlastní oči. A přiznám, že jsem byl ohromený tou otevřenou arogancí.

Co si pod tím představit?
Také u nás se používá slangové ruské slovo „bezpráví“. A to zcela přesně popisuje, co se v Bělorusku děje. Lukašenko se znovu jmenoval prezidentem a svým podřízeným nařídil, aby to „formulovali“ jako volby. Ale oni to udělali tak nedbale a bezohledně, že tím ostatní pobouřili a proto vznikl hned ten večer po volbách 9. srpna takový odpor – a trvá dodnes.

Existují však nějaké nezpochybnitelné důkazy, že došlo ke zmanipulování těchto prezidentských voleb?
Samozřejmě. Existují fotografie nespálených hlasovacích lístků pro Cichanouskou, existují tisíce protokolů od komisařů, kteří odmítli volby zfalšovat, existuje 2000 podnětů k porušení zákona hned první den při předčasném hlasování. Pozorovatelé se potýkali se stoupajícími počty zatýkání přímo ve volebních místnostech, protože prý vypršela platnost hlasovacích lístků. To by však znamenalo vyšší volební účast než 100 procent. K tomu byly zprávy z regionálních volebních komisí velmi chaotické. Ústřední volební komise navíc nedokáže ani po třech týdnech stále „sloučit“ konečná čísla a oznámit opravdové výsledky, protože prostě neodpovídají těm dosud zveřejněným. Přestože toto všechno znám již více než deset let, přesto mě to překvapilo a ještě více odradilo. Ta arogance a nestydatost.

Lukašenko vždy někoho obviňuje, ale nikdy ne sebe. Pokud je u moci 26 let, kdo je tedy zodpovědný za nespokojenost občanů? Neznámí nepřátelé z České republiky? Ale jděte.

Kdo měl volby manipulovat? Copak měl Lukašenko tolik pomocníků? Tolik lidí pro něj podvádělo?
Ve volebních komisích pracovalo kolem 63 tisíc lidí po celé zemi. K tomu je nutné připočítat další v Ústřední volební komisi pod vedením Lydie Jermošinové, která se pak překonávala v míře cynismu při vyhlašování a obhajování výsledků. Myslím, že by bylo na samostatný a hodně dlouhý článek, co se v Bělorusku dělo a stalo během letošního července a srpna. Byla by to taková studie toho, co se naučili od říšských ideologů Goebbelse či Streichera. Beztrestnost je hrozná síla. Tato falšovací mašinérie vznikla v Bělorusku před více než deseti roky a letos se sama pohřbila tím, že dokázala překonat i ty nejdivočejší představy.

Jak na vás zapůsobila informace, že Lukašenko pouhý den po volbách oznámil, že protesty svolávají síly z Česka, Polska a Velké Británie přes sms zprávy a sociální sítě? Mohla to být pravda? Byl jste s někým z těchto zemí v kontaktu?
Doopravdy? Až takové zprávy se dostaly do zahraničí? Lukašenko vždy někoho obviňuje, ale nikdy ne sebe. Pokud je u moci 26 let, kdo je tedy zodpovědný za nespokojenost občanů? Neznámí nepřátelé z České republiky? Ale jděte. Tentokrát nikoho nejmenoval. Neměl totiž koho. Neproběhlo žádné vyšetřování, nejsou žádná fakta, nic. Vše probíhá tak, jak už dva roky tvrdíme. Prezident něco řekne a rozvědka či jiné veřejné služby se to snaží dokázat či dokazovat. Lukašenko tvrdil, že neexistuje koronavirus, a tak ministerstvo zdravotnictví skrývalo statistiky. Lukašenko mluvil o tom, že za něco může Michail Chodorkovskij (ruský podnikatel, bývalý majitel ropné společnosti Jukos, kterého uvěznil režim prezidenta Vladimira Putina – pozn.), a tak byl zatčen a zbit pozorovatel z Ruska. A ještě příklad z nedávné doby. Lukašenko oznámil, že internet vypnul někdo ze zahraničí. Na to hlavní operátor Beltelecom oznámil útoky. Samozřejmě bez důkazů. Tak to tady funguje. Jeden z mých učitelů na politických vědách, Vladimir Rovdo, nazval takový politický systém vtipně neo-sultanismem. To znamená, že všechny fantasie vůdčí osoby se stávají řádem a zákonem. A co to má společného s pravdou? Nic, protože nezodpovědnost a beztrestnost mají takovou sílu.

Všechny fantasie vůdčí osoby se stávají řádem a zákonem. A co to má společného s pravdou? Nic, protože nezodpovědnost a beztrestnost mají takovou sílu.

Jak probíhala komunikace, když se Lukašenkův režim snažil vše blokovat?
Museli jsme se přizpůsobit a podařilo se nám to. Od volební neděle do středy 12. srpna ráno byl internet odpojený. Ovšem vláda se starala, aby její internetové stránky, weby provládních médií, fungovaly. Naopak služby jako Messenger, Telegram, WhatsApp, sociální sítě, stránky nezávislých médií a e-mailové účty nebyly v provozu. Šlo o informační blokádu, která měla zabránit organizovaní protestů. Ale selhalo to, protože IT dovednosti některých uživatelů umožnily odblokování VPN (Virtuální privátní síť – pozn.), nezávislá média měla připravená tzv. zrcadla pro případ blokování. Pokud k němu docházelo, vždy se objevila nějaká mezera, které jsme dokázali okamžitě využít. Přátelé mi každou hodinu posílali seznamy VPN sítí, které fungovaly, také hackerské programy a řešení. Myslím, že deset procent lidí mělo stále přístup k Messengeru a mohlo zajistit „distribuci“ nejjednodušších pokynů. Používali jsme také sms zprávy a normální telefonní hovory. To stačilo k uspořádání protestů. Zvláštností celé té povolební situace byla absence vůdců. Nikdo nevolal nikomu zvenku. Lidé si sami volali, aby se tzv. svolali. Navíc vypnutí internetu stálo vládu a hospodářství 56 milionů dolarů (v přepočtu 1,3 miliardy korun) denně, protože nefungovala logistika, taxi, přeprava a doprava, internetové platby a další a další služby.

Jaký je počet mrtvých ve spojitosti s demonstracemi po prezidentských volbách?
Oficiálně jsou to prý tři lidé. Ale… Jeden zahynul v Minsku při výbuchu policejního granátu. Další v Gomelu a třetí v Žodinu v nemocnici, kam prý byl unesený z policejního oddělení. Objevila se však také verze, že zemřel na následky bití během zatčení a že mu nikdo nepomohl. To však zřejmě může být jen špička ledovce. Existují informace, že lékaři byli nucení dát do zpráv jako příčiny úmrtí infarkt nebo epileptický záchvat. A stále se pohřešuje několik lidí, ale žádné státní síly je nehledají. Také by bylo dobré, kdyby se ustavilo zvláštní vyšetřování a velmi bych podpořil, aby se ho zúčastnili zahraniční odborníci.

Stále se pohřešuje několik lidí, ale žádné státní síly je nehledají.

A jak to bylo se Svjtalanou Cichanouskou? Skutečně musela ze země uprchnout? Je pravda, že ji příslušníci jednotek OMON odvezli na hranici s Litvou?
Ještě před volbami byl zatčen její manžel, následně musela narychlo odvézt děti z Běloruska, aby je naše státní orgány nezajistily a neodebraly jí je, protože se o ně není schopná postarat. Státní bezpečnost navíc zavřela polovinu týmu Cichanouské včetně její šéfky Marie Morozové. V pondělí po volbách byla sama Cichanouská sedm hodin „izolována“ a „najednou“ učinila prohlášení, když seděla na pohovce v kanceláři šéfky volební komise Jermošinové. Kolik dalších důkazů a faktů ještě potřebujete, abyste pochopili, do jak beznadějné situace se dostala? Má znalost takových situací prezidentských kandidátů mi nedává pochybnosti. Dostala ultimatum. Prohlášení výměnou za odjezd a životy blízkých. Doufám, že ona sama bude moci brzy vše povědět. Nemám důvod jí nevěřit.

Má Cichanouská tolik podpory?
Jen v prvním týdnu ji na předvolební shromáždění přišlo podpořit přes sto tisíc lidí. V Bělorusku šlo o rekordní počty za posledních 20 let. A s každým dnem ta podpora sílila. Takže pět dnů před koncem kampaně jí úřady zrušily všechny akce pod různými záminkami, jako opravy vodovodů či silnice, oslava železničních pracovníků a podobně. Zkuste pochopit, že to nebyla podpora pro ni jako političku, ale podpora myšlenek na změny a pro nové volby bez Lukašenka. Ona není politička. Tři měsíce před byla ženou v domácnosti. Poslední den podala přihlášku za svého manžela, kterému byla registrace zamítnuta. Sama se nazývá „technickou kandidátkou“ ve stylu přišla jsem, abych vám dala volbu, ne stát se prezidentem. Její upřímnost je její nejsilnější stránkou.

Zkuste pochopit, že to nebyla podpora pro ni jako političku, ale podpora myšlenek na změny a pro nové volby bez Lukašenka. Ona není politička. Tři měsíce před byla ženou v domácnosti.

Co nyní nejvíce potřebují lidé v Bělorusku?
Bezprostředně tři věci: ukončení násilí, propuštění všech politických vězňů a zahájení jednání o předání moci k volbám bez Lukašenka. To je to, pro co jsme my Bělorusové hlasovali v srpnových volbách a co se nám pokusili ukrást.

Zvažujete s rodinou odchod z Běloruska? Emigraci?
Tuto možnost bychom zvažovali jen v případě ohrožení našich životů nebo životů našich blízkých. Ano, máme platná víza, dokonce i pro našeho psa, se všemi očkováními a certifikáty, abychom mohli odjet. Ale hranice Evropské unie jsou pro nás nyní zavřené. Jediné místo, kam bychom mohli jet, je Ukrajina, která se pro Bělorusy otevřela 1. srpna.

Chcete tedy v Bělorusku zůstat a nebo nevidíte budoucnost ve vlastní zemi?
Chci pracovat pro blaho a dobro své země, mé rodiny a sám se realizovat v oblasti filmové produkce. Filmový průmysl je globální sféra, ale já chci ze své země odjíždět jen kvůli účasti na festivalech a natáčeních v zahraničí, ne jako emigrant. V naší zemi je toho tolik k práci, že mohu s jistotou říct, že se nebudu nudit ani dalších třicet let. Žijí tu moji kolegové a kamarádi, jsou tu hroby mých rodičů, nechtěl bych odsud odejít navždy.

Leonid Kalitenja (49 let)

Politolog, filmový producent a výkonný ředitel Centra současné kultury „Running Turtle“. Produkoval více než 30 filmů, které získaly desítky ocenění na mezinárodních filmových festivalech.

Od roku 1999 do roku 2008 pracoval v nevládních organizacích a občanském sektoru. V roce 2008 vytvořil svůj první krátký dokument, který byl představen v Evropském parlamentu jako zpráva o situaci v Bělorusku. Od té doby produkuje filmy zabývající se sociálními problémy, odpovědností a občanskou angažovaností.

Narodil se v Novgorodu v bývalém Sovětském svazu, jeho otec byl armádním pilotem.

Vzdělání: 1988–1993 Minská radiotechnická univerzita, bakalářský titul v oboru rozhlasového a televizního inženýrství; 2008–2011 Evropská humanitní univerzita, magisterský titul z politologie (Vilnius, Litva).