Čína dál kurýruje Evropany. Řešení závislosti na čínských lécích zůstává jen na papíře

Nejlidnatější země světa se dostává do popředí nejen ekonomicky, technologicky, ale i ve farmaceutickém sektoru. Přestože si Čínu stále spojujeme s produkty „tradiční čínské medicíny“, tato země se nelichotivé nálepky úspěšně zbavuje. Nejenže v posledních dekádách dramaticky narostl podíl čínské produkce takzvaných aktivních farmaceutických substancí (API – Active pharmaceutical ingredients), ale zvýšil se rovněž její význam na poli inovací.

Ještě v polovině 90. let minulého století bychom mezi novými registracemi API nenašli téměř žádné čínské, loni se na nich Čína podílela již z více než 50 procent. Za stejné období podíl Evropy klesl z takřka 100 na necelých 20 procent.

Koordinované řešení neexistuje

Největší závislost Evropy a vlastně celého světa se projevuje u důležitých širokospektrálních antibiotik. Podíl Číny na globálním exportu činí 86 procent. U vitamínu B1 se Čína na světovém vývozu podílí téměř ze dvou třetin, u aspirinu je to 44 procent, jak uvedl portál Nikkei Asia. Nejde ale jen o Čínu, v jejím závěsu se nachází Indie. Evropa je tak na farmaceutické produkci těchto dvou zemí výrazně závislá.

Důvod? „Ze strany výrobců léků byl obrovský tlak na snižování jejich ceny. Přijali proto strategii přesunout výrobu API do Asie, zejména Číny a Indie,“ uvedl pro Nikkei Asia Andreas Meiser, partner v německé poradenské společnosti MundiCare.

Problematičnost evropské závislosti na farmaceutické produkci Číny a Indie se v plné nahotě ukázala během koronavirové pandemie. Ještě před přesunem jejího ohniska do Evropy, v únoru 2020, tehdejší německý ministr zdravotnictví Jens Spahn (CDU) varoval, že Evropské unii hrozí nedostatek léků, protože Čína v té době už přijímala první protiepidemické restrikce, jež dopadly také na produkci léků.

Státy EU se přetahují mezi sebou

Přidali se i další evropští politici, kteří si uvědomili, že tento stav není pro sedmadvacítku vůbec komfortní. V návaznosti na to vznikly i evropské strategie (Farmaceutická strategie pro Evropu, Nová průmyslová strategie EU) s obecnými návrhy řešení. „Žádná konkrétní opatření ale zatím do praxe zavedená nejsou. Na evropské úrovni ani nevznikly žádné koordinované aktivity, jimiž by situace byla řešitelná,“ uvedl pro CNN Prima NEWS Filip Vrubel, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem.

Podle Vrubela sice na úrovni jednotlivých členských států snaha o řešení existuje, její efekt je však sporný. „Některé země jsou aktivnější a snaží se být pro farmaceutický průmysl atraktivnější než jiné. To ale vede spíše k vnitřnímu přetahování než o přesun výroby do Evropy z třetích zemí,“ upozornil.

Návrat do Evropy za každou cenu?

I tak nebude možné dosáhnout snížení závislosti na dodávkách API z Číny ze dne na den. „Evropští výrobci budou muset vytvořit nové kapacity a investovat do technologií, které by umožnily produkci léčivých látek zvýšit. A netýká se to jen originálních léků, ale i generických (lékových alternativ, pozn. red.). To si vyžádá obrovské investice, ale také změnu legislativy a podporu evropských producentů, nebo zajištění diverzifikované a bezpečné dodavatelské řetězce“ dodal Filip Vrubel.

Samozřejmě se nabízí otázka, zda přesun výroby API z Číny do Evropy nepovede k růstu ceny léků, a tedy tak či tak k potenciálně nižší dostupnosti. Takové riziko ale šéf České asociace farmaceutických firem odmítá.

„Léky jsou cenově regulované, takže výrobci nemohou zvýšení nákladů promítnout do cen. Na druhé straně vidíme, že společnosti jsou u některých skupin léčiv se svými maržemi na hranici udržitelnosti. Domnívám se tedy, že pokud chceme skutečně získat větší soběstačnost ve výrobě, bude se muset změnit legislativa. Jinak by se mohlo stát, že výroba a uvádění některých levnějších léků na trh bude naopak ohrožena, a to víc než kdy předtím,“ upozornil Filip Vrubel.