Před branami ostravských oceláren Liberty (dříve ArcelorMittal) končí ranní směna. Proběhlo tam plánované testování, které od středy nařídila vláda? „Zatím ne, nestíhá se to. Slibují, že v příštích dnech,“ říká 59letý dělník Jiří z rouroven. A jakou má sám zkušenost s covidem? „Strašnou. Řeknu vám to tak, měl jsem manželku,“ ukáže na prsteníček se snubním prstenem. Covid přitom možná donesl domů z práce.
Zákeřná infekční nemoc COVID-19 jeho ženu zabila. „Měla teprve sedmapadesát let, šlo to strašně rychle,“ vypráví o dva roky starší vdovec Jiří (redakce zná celé jeho jméno). „Měli jsme oba pozitivní testy, žena ale napřed netrpěla většími problémy, jenže pak to přišlo doslova z minuty na minutu. Nejednou obrovská dušnost, která se stupňovala. Nemohla téměř dýchat, tak jsem volal sanitku.“ Záchranáři přijeli rychle a snažili se ženu rozdýchat. „Byli u ní asi tři čtvrtě hodiny, pak se mi doktorka svěřila, že je to vážné. Že mi nemůže slíbit, jestli manželku vůbec dovezou do nemocnice.“
Přinesl si covid z fabriky?
Nedovezli. „Zemřela v sanitce před barákem,“ líčí stále zdrcený manžel. Stalo se to na počátku prosince, pár dnů poté musel opět na šichtu na ostravský Donbas, jak nejstarší generace dělníků říká někdejší Nové huti Klementa Gottwalda. Dnes je huť globální ocelářské skupiny Liberty se sídlem v Londýně.
Nekrolog za Důl Darkov: Fáral jsem tu 35 let a syn sedm roků, loučí se havíř
Eduard a Daniel Smužovi se s černým uhlím na Dole Darkov rozloučili společně. Otec a syn z dolu vyfárali v úterý před druhou hodinou odpoledne, ve stejný den šachtu opustil i symbolický poslední vozík naplněný uhlím. Těžbě v revíru zvoní hrana po více než dvou stoletích. „Je to škoda. Kdyby se to nezadupčilo, tak to mohlo jet dál,“ lituje Daniel Smuž.
Dělník Jiří z rouroven ovšem dodnes netuší, kdo covid vlastně přinesl do rodiny. „Bohužel, mohl jsem to donést z práce já, to už prostě nezjistím. V každém případě jsem šel jako první na test. Hned tři dny poté se testovala manželka se synem a také byli pozitivní.“
Přijeli jsme před ostravskou huť, abychom prověřili, jak se plní vládní nařízení o testování, které platí od středy 3. března. Právě šíření nemoci na hromadných pracovištích je počátkem řetězových reakcí, kdy se infekce dostane do rodin, kde může zabíjet. Tak jako v domácnosti 59letého dělníka Jiřího z rouroven. „Sám se doteď necítím úplně dobře, mám takové mravenčení v rukách a zadýchávám se mnohem víc než před nemocí. Je to strašné svinstvo, ten covid.“
Lidský život vs. robota
V rourovnách oceláren Liberty pan Jiří ve středu zaslechl, že testování se v příštích dnech opravdu odehraje. „Prý to mají rozplánované po provozech. A v mailu nám psali, že zítra dostaneme respirátory,“ popisuje situaci na huti. „Nechci být generálem po bitvě, ale vláda zaspala už v létě, když pustila lidi na dovolené k moři. A pak udělala řadu dalších špatných rozhodnutí.“
Povinné testování ve fabrikách vítá. Jeho tragická zkušenost je modelovým příkladem, jak strašné následky může mít ignorování prevence. A nebylo by při dnešních alarmujících číslech lepší celou huť rovnou zavřít? „Po mé zkušenosti dělám jasný rozdíl mezi lidským životem a ekonomikou,“ má jasno. Vzápětí ale dodá: „Teoreticky je to hezký plán, ale v praxi na to může dojet celá fabrika.“ Jak, ptáme se. „To je jednoduché. Když se zastaví výroba, nebudeme schopni plnit dodávky. A rychle nás vystřídá nějaká jiná ocelárna odkudkoliv na světě.“
Lidský život je prvořadý, dělníci z ostravských fabrik ale vždycky dodávají, že k životu patří i peníze. „Gdyž robota zdychne, chudobny hyne,“ říkalo se dříve v Ostravě.
Zanzibar, to je výsměch lékařům
Liberty v Ostravě dává práci šesti tisícům zaměstnanců, průměrný měsíční výdělek je podle vedení firmy 38 680 korun. Dříve než fabriky by proto pan Jiří raději zavřel cestovní kanceláře, které pořádají zájezdy na Zanzibar a do dalších exotických zemí. „A za mříže bych poslal i všechny jejich klienty, kteří se teď jezdí opalovat k oceánu. Je to výsměch lékařům, takoví lidé jsou pro mě hovada.“
V některých provozech oceláren Liberty se testovalo již ve středu, například v soustružně válců LEPO (Liberty Engineering Products Ostrava). „Ráno přišel na halu nějaký pán a udělal nám antigenní testy. Výsledky jsme měli za patnáct minut, všichni jsme byli negativní, dělá nás ta asi stovka,“ říká Zdeněk Jankovský, který na huti pracuje už dvaačtyřicet let. „Budeme zajišťovat nejen testování kmenových zaměstnanců, ale i dodavatelů služeb, kteří pracují v našich prostorách, což bude dalších několik stovek pracovníků,“ slibuje mluvčí oceláren Liberty Barbora Černá Dvořáková.
