Komentář k rozhovoru s psychologem Václavem Mertinem
Roušky, které mohou některé školy dětem nařídit, jsou podle psychologa Václava Mertina z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jen dalším pravidlem, na které si děti zvyknou. Mnohem horší je podle něj situace učitelů. Ti by podle něj neměli k dětem přistupovat direktivně a dávat jim za zapomenuté roušky poznámky, ale v klidu jim vše vysvětlit. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS hovoří dále i o tom, zda se děti do školy těší nebo jak může půl roku bez aktivní docházky ovlivnit jejich vzdělání.
Jak moc těžký bude podle vás návrat dětí do školy? Pro některé je to téměř po půl roce.
Myslím, že bude srovnatelný s minulými lety, protože končí prázdniny. Skutečnost, že letos volnější režim trvá delší dobu, děti dramaticky nepoznamená. Představa, že by si úplně odvykly a nechtěly chtít jít do školy, je podle mě mylná. Naopak je tam pro ně spousta lákadel, například kamarádi.
Takže se spíš budou těšit?
Určitě. Samozřejmě asi ne všechny, protože některé ve škole třeba ani kamarády nemají, ale většina to podle mě bere prostě tak, že do školy se chodí, nebo se opravdu těší. Třeba i na paní učitelku.
Jak dětská psychika zvládá zpracovávat veškerá vládní nařízení? Vnímají vůbec děti časté změny a řeší je?
Existují děti menší, starší, vyspělé, méně vyspělé. Menší spoustu věcí filtrují. To, co se dostane k vám, k nim nepronikne. Tohle pro ně není a nebyla hlavní zpráva dne. Starší děti to samozřejmě vnímají víc. U nich je největším problémem fakt, že se situace neustále mění. Mladším buď rodiče řeknou, že si roušky vezmou nebo nevezmou, ale jak už jste starší, jste téměř svéprávné bytosti, což může způsobit komplikace. Také do toho vstupuje puberta apod.
Takže záleží spíš na tom, co slyší doma?
Určitě. Pokud děti budou muset nosit ve škole roušky, smíří se s tím. Viděli jsme, jak je mají s rodiči na ulicích a problém to nebyl.
Měli by vůbec rodiče děti do školy poslat?
Až na opravdu zjevné výjimky a zdravotní rizika bych doporučoval děti do školy poslat. Vím, že je to pro nás něco nového, ale kvůli chřipce nebo prevenci chřipky také nenecháme dítě doma. Nechci koronavirus bagatelizovat, ale měli bychom se s ním naučit žít, omezit například zbytečné kontakty. Ale jinak bych lidem doporučil, aby se chovali jako dosud.
Aby učitelé dětem dávali poznámky za zapomenuté roušky, to vidím jako nefunkční
Je koronavirus pro nás stále něco nového?
Ještě ano. Třeba s chřipkou už jsme nějakým způsobem vyrovnaní, ale u koronaviru jsme ještě stále nejistí. Za rok touhle dobou, aniž bych věděl, jak vše proběhne, budeme mnohem klidnější, protože už za sebou budeme mít jeden celý roční cyklus.
Jak vysvětlit dětem, že povinnost roušek je nutná?
Jsou dvě cesty. Jednak jim to v klidu vysvětlit, ať si sami myslíme cokoliv. A výchova je také o tom, že prostě něco funguje tak, jak se řekne. Ve škole se zouváme v šatně, na oběd chodíme společně, tabuli maže služba atd. Třída má určitá pravidla a o některých věcech se nediskutuje.
Takže to naopak mohou mít děti ulehčené tím, že půjde o součást pravidel.
Ano, může to tak být. Problém vidím v tom, že děti jsou nádoby křehké a leccos zapomenou nebo popletou. Třeba si roušku zapomenou vzít, navíc když pravidla budou složitější, tedy že ve třídě se nosit nebudou a na chodbách ano. Zde půjde o přístup učitelů. Měli bychom dítě upozornit, ale nedělat z toho vědu.
Takže žádné poznámky?
Děti nejsou hloupé. Už jsme jim to jednou řekli a ony si to pamatují. Jen jim to připomeneme. Je nefunkční dávat jim poznámky.
Může půl roku bez aktivní školní docházky ovlivnit vzdělání dítěte?
Neviděl bych to fatálně. Jestli vše bude teď probíhat tak, jak už to známe, myslím, že čtyři měsíce, kdy se některé děti učily samy, nikomu neublíží. A pár měsíců vzdělanost národa fatálně nepoznamená. Nechci snižovat váhu školy, ale z výzkumů vyplývá, že většinu toho, co se v ní naučíme, stejně zapomeneme. Takže škodu nevidím opravdu nijak velkou. Řada dětí se navíc zabývala i jinými věcmi, rodiče měli čas si s nimi povídat nebo dělat jiné aktivity.
Nemůže je rozhodit třeba ani pozdní nástup do školy, což u mnoha škol bude?
Není žádná tragédie, začne-li nějaká škola o deset dnů dříve, nebo později. Větší problém bych viděl u rodičů a učitelů. Rodiče už jsou nastaveni, aby děti šly do školy. Ve chvíli, kdy by to zase mělo být jinak, jsou jejich síly a možnostmi hlídání trochu vyčerpané.
Když v březnu přišel koronavirus, každý to nějak zaflikoval, ani prázdniny nebyly úplně tradiční a myslím, že rodiče by už byli úplně nejraději, aby děti začaly chodit do školy.
Co učitelé, jak oni mají s dětmi o věcech mluvit?
Ti drží vše v rukou. Na nich bude strašně záležet, jak děti všechno zvládnou a případně i jak doženou skluz v látce. Mají to ale dobře srovnané v hlavě a moc dobře vědí, co musí děti naučit a že se život nezblázní, když nebudou něco konkrétního umět. Takovou tu pohodu drží v ruce právě oni.
Učitelé navíc budou muset i vhodně přistupovat k dětem, které třeba nejsou tak nadané a nebo se prostě doma neučily. Rozdíly mezi dobrými a slabšími studenty, které už teď existují, budou ještě větší, nůžky se roztáhly a učitelé se s tím musejí poprat.
