Doněcká a Luhanská lidová republika: Kdo vládne povstalcům a které země je uznávají?

Jak velký je Donbas?

Doněcká a Luhanská oblast leží na samém východě Ukrajiny, dohromady mají zhruba 53 tisíc kilometrů čtverečních. Pro srovnání: Jde o 70 procent rozlohy České republiky, celý region je tak větší než celé Slovensko. Celé oblasti se lidově říká Donbas.

Před konfliktem zde žilo okolo 6,6 milionu lidí. Značnou část těchto oblastí (odhadem třetinu) ovládají proruští separatisté, kteří v nich vyhlásili samozvané státy, Doněckou lidovou republiku a Luhanskou lidovou republiku. Na území pod vládou separatistů podporovaných z Ruska žijí necelé čtyři miliony lidí většinou ruskojazyčného obyvatelstva.

Mapa

V roce 2014 se od Kyjeva odtrhly klíčové oblasti včetně klíčových sídel Doněck (vyznačený na mapě) a Luhansk, kde leží průmyslové a těžební podniky. Region patří k nejdůležitějším průmyslovým částem Ukrajiny, protože je zde již od sovětských časů zastoupen těžký průmysl, těžba rud a uhlí i výroba oceli.

Kdo vládne v Donbasu?

Vůdcem takzvané Doněcké lidové republiky je Denis Pušilin, zvolený v roce 2018 ve volbách zpochybněných Kyjevem. Luhanské separatistické oblasti zase šéfuje Leonid Pasečnik.

V posledních letech v obou oblastech docházelo ke vnitřním konfliktům mezi jednotlivými frakcemi, které ruská strana označovala za „ukrajinské sabotáže“. Nejvýznamnější povstaleckou obětí v dosavadním průběhu konfliktu byl doněcký vůdce Alexandr Zacharčenko, který zemřel při bombovém útoku v doněcké kavárně v srpnu 2018.

Obě „republiky“ mají vlastní vládu i parlament, vlajku, pořádají volby a vydávají vlastní doklady. Počátkem roku 2017 ruský prezident Vladimir Putin potvrdil dekretem platnost těchto dokladů pro Rusko, což Kyjev označil za porušení mezinárodního práva a mírových dohod. Jako měna se v obou republikách používá především ruský rubl.

Které země uznávají separatistické republiky?

Drtivá většina zemí nepovažuje separatistické republiky za legitimní, seznam jejich spojenců je proto poměrně krátký. V praxi uznávají nezávislost doněckých a luhanských povstalců jen Rusko a proruská autonomní oblast Jižní Osetie v Gruzii. A obě samozvané lidové republiky se samozřejmě uznávají navzájem.

Rozhodnutí Ruska uznat nezávislost obou separatistických republik nicméně nyní podpořila Sýrie. „Postup Západu proti Rusku se podobá jeho jednání vůči Sýrii za války proti terorismu,“ řekl syrský ministr zahraničí Fajsal Mikdád. Damašek je věrný spojenec Moskvy, která pomohla syrskému režimu zvrátit vývoj v občanské válce a vybojovat zpět většinu syrského území.

Jak ke konfliktu došlo?

Situace na Ukrajině se vyhrotila v listopadu 2013, kdy proruský režim prezidenta Viktora Janukovyče odmítl podepsat dlouho plánovanou asociační dohodu s EU s tím, že chce rozšířit hospodářskou spolupráci s Ruskem. Odmítnutí vyvolalo kritiku Západu, což se nelíbilo ukrajinskému vedení ani Rusku, a také masivní demonstrace prozápadních i radikálních sil.

Centrem veškerého dění se stalo kyjevské Náměstí nezávislosti, známé také jako Majdan. Nepokoje si vyžádaly desítky obětí na životech. V únoru 2014 poslanci nakonec Jankoviče sesadili, bývalý prezident uprchl ze země a k moci se dostala prozápadní vláda.

Rozuzlení vnitrostátní krize na Ukrajině ale nelibě neslo Rusko. Pod záminkou ochrany svých občanů v březnu 2014 anektovalo Krym, který byl součástí Ukrajiny od roku 1954. Cesta Krymu do náruče Ruska poté trvala jen tři týdny. „Nikdy jsme o odtržení Krymu neuvažovali. Do okamžiku, než začaly události na Majdanu a státní převrat,“ řekl v březnu 2015 ruský prezident Vladimir Putin.

Krize na Donbasu

V Doněcku, Luhansku, Dněpropetrovsku a Charkově na východě Ukrajiny začaly počátkem dubna 2014 demonstrace proruských radikálů, které přerostly v potyčky s policií a okupaci správních budov. Separatisté v Doněcku vyhlásili vlastní republiku, v několika městech propukly bitky a přestřelky; na sérii útoků začaly reagovat ukrajinské policejní i armádní jednotky.

Obdobným způsobem probíhalo také vyhlášení nezávislosti v Luhansku. Zkraje dubna 2014 demonstranti obsadili budovu ukrajinské tajné služby a ozbrojili se nalezenými zbraněmi. Poté požadovali osvobození politických vězňů, amnestii policistů účastnících se událostí na Majdanu a provedení referenda v Luhanské oblasti o sebeurčení regionu. I zde došlo k četným střetům mezi proruskými separatisty a ukrajinskými bezpečnostními složkami.

V květnu 2014 se v separatisty pořádaných referendech v Luhanské a Doněcké oblasti vyslovila většina obyvatel pro nezávislost. Kyjev i západní země označily plebiscity za nelegální.

Podle Kyjeva konflikt na Donbasu připravil o život 15 tisíc lidí (z toho zhruba čtvrtinu tvoří civilisté). Ukrajina přitom dlouhodobě obviňovala Rusko, že má v regionu své jednotky, což Moskva popírala. Rusko naopak vinilo Kyjev, že plánuje znovudobytí regionu silou, což pro změnu popírala Ukrajina.

V září 2014 na východní Ukrajině začalo platit příměří, takzvaná první minská dohoda, klid zbraní byl ale od počátku porušován. V únoru 2015 začalo platit další příměří. Druhá minská dohoda intenzitu bojů zmírnila, ale střílelo se dál. Následovalo ještě několik dalších příměří, žádné se však nepodařilo zcela udržet a politické řešení konfliktu se prakticky nepohnulo z místa.

Únorová eskalace

Boje pokračovaly ve ztenčené míře do února 2022, kdy se situace na linii dotyku začala vyostřovat. Rusko v rámci „cvičebních manévrů“ soustředilo několik desítek tisíc ruských vojáků poblíž východu, severu i jihu Ukrajiny. Přesto Moskva možnost invaze dlouhodobě popírala.

Podle západních činitelů i kyjevské vlády operovalo v posledních dnech podél ukrajinských hranic výrazně přes 100 tisíc ruských vojáků. Dalších asi 30 tisíc vojáků se účastnilo vojenského cvičení v Bělorusku. Podle oznámení ruského ministerstva obrany se část ruských vojáků, soustředěných u hranic s Ukrajinou, po skončení cvičení vracela do posádek. Satelitní snímky ale ukázaly, že dorazila další technika a Rusko má stále mnoho sil a vybavení poblíž sousední země.

Putin v pondělí v projevu k národu oznámil, že je kvůli vyhrocené situaci na linii dotyku nezbytné uznat nezávislost „lidových republik“. Televize vzápětí ukázala, jak šéf Kremlu podepisuje příslušné dekrety a také dohody s vůdci Doněcké a Luhanské lidové republiky. Do těchto oblastí posléze zamířily „mírové jednotky“ ruské armády, které po celý měsíc prováděly „cvičení“ na hranicích s Ukrajinou. Podle expertů nicméně jde prakticky o invazi.